Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (1 237)

plakát

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016) 

Nový film Tima Burtona sice nezklamal, ale bohužel mě ani vysloveně nenadchnul. Balancuju ve své nerozhodnosti, jestli si přece jenom nezaslouží o něco vyšší hodnocení, protože kladů se tam najde poměrně hodně - zprvé, oproti například Alence v říši divů mi tento film přijde klasicky burtonovský a líbily se mi taky odkazy na jiné burtonovy filmy (např. záporácké příšery nám mohou svými zubatými obličeji připomenout nějaká monstra z Beetlejuice, nebo ostříhané keře na zahradě sirotčince poměrně jasně odkazují na Střihorukého Edwarda), navíc celý film byl hodně nápaditý a vizuálně se na něho pěkně koukalo. Dále potěšila Eva Green v jedné z hlavních rolí, a Samuel L. Jackson naopak velmi pobavil v roli záporáka, který nejdřív působil veskrze zlověstně, ale rázem se z něj vyklubala postavička s vtipnými průpovídkami. Je fajn, že i když burtonovy filmy mají temné, děsivé a někdy až nechutné prvky, vždycky je v tom určitá nadsázka a vtip, která nedovolí filmu působit vysloveně hororově, ale uchovává si ten děsivý šmrnc. To se povedlo i tomuto filmu. Bohužel, pokud odhlédneme od stránky vizuálu a atmosféry, příběhově to na mě zanechalo jen velmi slabý dojem. Navíc jsem nečetla knihu a možná i proto jsem byla v příběhu o to víc ztracená. Přišlo mi, že v rámci děje a chápání celého toho světa časových smyček a podivných postav, toho bylo do filmu nacpáno až moc, a myslím si, že nemluvím pouze za sebe, pokud řeknu, že to bylo těžké pobírat. V pouhých dvou hodinách délky se sice hlavní postava přesune z pozice obyčejného kluka do pozice odvážného dobrodruha, který chápe všechny podivné okolnosti a dokáže pobíhat mezi časovými smyčkami, ale myslím, že běžný divák se tak v polovině filmu v ději ztratí a všechno mu to přestane dávat smysl. Mně to tedy smysl nedávalo a tak jsem si pak už prostě jen užívala ten vizuál a nápady. Ale to mi pak ke skvělému filmovému zážitku zkrátka nestačilo. Proto se nakonec kloním k o něco málo nižšímu hodnocení. ~(3,4)~

plakát

West Side Story (1961) 

Tuhle oskarovou klasiku jsem si z dětství pamatovala pouze útržkovitě, takže jsem byla ráda, že jsem ji měla příležitost vidět znovu. Dějová linka, kterou všichni už v podstatě znají z Romea a Julie, ničím nepřekvapí, ale to tak jako tak není na tomhle muzikálu to hlavní. Všechno to stojí především na tanci a hudbě a osobně si myslím, že právě ona dokonalá pohyblivost herců je na tom to nejobdivuhodnější. Tenhle film sice nikdy nebude spadat mezi mé oblíbené (očividně mě ani v dětství nefascinoval natolik, aby se mi pořádně vryl do paměti), ale dovedu si představit, že ve své době měl rozhodně svoje kouzlo. ~(3,8)~

plakát

Woori yeopjibe EXOga sanda (2015) (seriál) 

Viděla jsem to jako reevidovanou filmovou verzi, která má celkem 117 minut, a to na palubě letu z Tokia. Jako film to na mě působilo víc než sympaticky, až jsem z toho byla sama dost překvapená. Nebylo to zbytečně natahované, jako některé jiné korejské počiny, a i když běžně mi víc sedí japonský humor než ten korejský, tady jsem si ten korejský styl humoru vysloveně užívala, sem tam jsem se neubránila hlasitému smíchu (což zdá se notně znervózňovalo Němce, který seděl vedle mě). Byl to milý, vtipný a příjemný zážitek se sympatickou skupinou EXO (které jsem, přiznám se, do teď neznala, ale právě poslouchám některé jejich písničky, a rozhodně to není špatné - naopak :)). Pokud máte rádi roztomile romantické komedie v korejském stylu, tak doporučuju. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,2)~

plakát

Orange (2015) 

Další z filmů, kde hrdina mění svou minulost, aby ovlivnil následky v budoucnosti. Tady ovšem necestuje časem žádná z postav, ale je to pouze dopis, který putuje do minulosti. A tím je to složitější, protože samotná hlavní hrdinka v minulosti neví přesně, co se stalo, a nemá zkušenosti svého budoucího já. No zkrátka, dějová linka je moc pěkná a zajímavá a hned vám musí být jasné, že se jedná o další film natočený podle populárního manga příběhu. Trochu mě tam sice chvílemi štvala ta hlavní hrdinka svou bojácností a stydlivostí, ale to poměrně brzy přešlo (navíc vzhledem k tomu, že je to jen nezkušená šestnáctiletá holka, je to vlastně poměrně pochopitelné). Co je důležitější, mělo to své hodně silné momenty, především s důrazem na přátelství a vzájemnou podporu. Obzvlášť se mi líbila scéna na školním závodě a při přenášení žíněnky. Plus ten závěr, který je celkem reálně založený na tom, že změnou v minulosti se nepřekopá celá budoucnost, ale spíše tím vzniká parelelní realita, je svým způsobem o to hezčí. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,0)~

plakát

Nobunaga Concerto (2016) 

Možná o něco málo horší než celý předcházející seriál, ale jako závěr příběhu je to určitě nepostradatelné vyústění. Jen tam už tolik nebyl prostor pro nějaké komické nebo odlehčené chvilky, protože se to celé točilo okolo toho dramatu, kdo koho vlastně ve výsledku zabije. Musím uznat, že konec nebyl tak předvídatelný, jak se mohlo zdát při posledním dílu seriálu, celé se to trochu víc zamotalo. To je přesně to, čeho si vždycky cením u propracovaných manga příběhů, které jsou často předlohou pro japonské filmy a seriály. Podle mého to nakonec dopadlo moc hezky. Potrpím si na idealistické konce, které však nejsou klasickým happy endem, kde všichni žijí spolu šťastně až do smrti. Takže tohle se mi líbilo. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(3,7)~

plakát

Ucukušii hito (2016) 

Tento film vznikl jako pocta regionu Kumamoto (jihojaponská prefektura na ostrově Kjúšú), ze které pochází sám režisér Jukisada Isao. Působilo to ovšem na můj vkus dost nesourodě a příliš cíleně soustředěné na to, aby ve filmu bylo zobrazeno co nejvíc z tohoto regionu - nejen krajina, ale například i místní maskot medvěd Kumamon. Ne jednu stranu se to snaží vyprávět nostalgický příběh o dávné lásce, ale na druhou stranu se do toho plete jakýsi potrhlý detektiv a poskakující Kumamon. A ve výsledku nefuguje ani jedno z toho - nepřišlo mi to ani dojemné, ani zábavné. Právě naopak musím bohužel říct, že jsem se nehorázně nudila a i těch 40 minut délky mi přišlo velmi dlouhých. Chápu snahu vyzdvihnout japonské Kumamoto, obzvlášť poté, co se tento region letos potýkal s obřím zemětřesením, ale tenhle film je zkrátka jen mišmaš bez zvláštní myšlenky a bez pořádné atmosféry. (Viděno na palubě letadla společnosti ANA.) ~(2,0)~

plakát

Boku dake ga inai mači (2016) 

Mělo to své silné momenty, obzvlášť se mi líbila ta dějová linka před osmnácti lety - ty děti to hrály moc pěkně. Člověk rozhodně nedokáže snadno předvídat, jak to celé dopadne, a mysterióznost celého příběhu je velkým plus, ale přesto nejsem schopná říct, že bych se na tento film někdy ráda podívala znovu a že by si mě nějak výrazně získal. Čtyři hvězdičky, ovšem slabší. (Viděno na palubě letadla společnosti ANA.) ~(3,6)~

plakát

Matky na tahu (2016) 

Šílené, zvrhlé, místy téměř absurdní, ale právě v tom tkví ten humor. Pokud dokážete přistoupit na zvrácenost a trhlost tohoto filmu, zaručeně se pobavíte, protože tenhle film je v podstatě sympatický tím, že si dělá legraci sám ze sebe. A daří se mu to výborně. Navíc je zajímavé, že i přes celou tu nadsázku má dokonce i malý přesah, a troufám si říct, že nejvíc si ho užijí ženy, které už matky jsou a ví, co výchova dítěte obnáší. Což já sice nejsem, ale pro to "poselství" o tom, že není třeba se snažit být až tak dokonalá máma, která zvládá všechno, jsem i tak měla velké pochopení. Ať už se člověk snaží být dobrým rodičem jak chce, nezaručuje to vždycky tu správnou výchovu a někdy dokonce výsledek může být zcela opačný. I rodiče jsou jenom lidi a mají právo se někdy zachovat zcela nepříkladně. :) Mimochodem, Mila Kunis v hlavní roli byla skvělá volba. Stejně tak ta "banda" ostatních matek, v čele s Christinou Applegate. ~(4,1)~

plakát

Než jsem tě poznala (2016) 

Zdánlivě obyčejný, jednoduchý film o lásce a "překážce", která stojí mezi nimi, ale takhle to přitom vůbec není! Tenhle dojem může film dělat jen na první pohled a byla by obrovská chyba házet ho do jednoho pytle s jinými srdceryvnými filmy o tom, jak jeden z páru trpí smrtelnou nemocí. Ne, tohle je něco naprosto odlišného a mnohem více ryzího. Je to velmi silný, čistý, nenucený, milý (až vkusně roztomilý a úsměvný) film o životě a o nesobecké lásce. Jeho síla tkví právě v tom, že se nám nesnaží hrát falešně na city a dokáže dojmout úplně přirozeně a bez jakékoli nucené podbízivosti. Krásný film. A Sam Claflin hrál úžasně (za mě se rozhodně dostal ze škatulky "Finnick" z Hunger Games). S jednodenním odstupem, kdy mi stále vězí tento film v hlavě, nemůžu s hodnocením jinak. ~(4,5)~

plakát

Tohle je náš svět (2016) 

Tenhle film mě oslovil natolik, že skoro nevím, co zmínit dřív.... Zaprvé bych hned zkraje mohla vyzdvihnout herecké výkony - Viggo Mortensen podal opravdu skvělý a věrohodný výkon. A neméně skvělí byli i dětští / nactiletí herci. Byl to skutečně dobrý výběr. Dále mě samozřejmě oslovil námět alternativního života a to, jak si s tímto tématem tvůrci poradili. Není všechno tak černobílé, jak se může na první pohled některým lidem zdát, stejně tak každá z filmových protistran (alternativní versus "normální" život) má v něčem pravdu a v něčem naopak ne. Otec, který s několika dětmi žije v lese, učí je lovit a přežít v přírodě a během toho všeho jim poskytuje domácí výuku, se může zprvu zdát jako blázen a extremista. Ano, jeho metody jsou extrémní a neuvědomuje si, že své děti připravuje o možnost socializace. Ale na druhé straně stojí lidé, kteří jsou rovněž zaslepení, jenom jinak - zaslepil je onen "standard" běžného života a mnozí se ani nezamýšlí nad tím, proč jsou věci tak, jak jsou, jen proto, že se jakožto občané pokrokových zemí v podstatě kolektivně shodli na tom, co je "normální". Líbila se mi i ta narážka na systém školství a na to, že škola toho ve skutečnosti děti moc nenaučí. Otec dětí měl svoji pravdu, která svým způsobem dávala smysl... dědeček měl naopak pravdu ve chvíli, kdy řekl, že hodlá respektovat přání svého vnuka a že nebude nečinně přihlížet něčemu, co hraničí s týráním dětí. Každý vyslovil svoje a na nás je, abychom se nad tím vším zamysleli. Nakonec bude náš názor dost možná totožný s vyústěním filmu, které bylo podle mě to nejlepší možné. Celou dobu jsem čekala, jak film skončí, a musím říct, že oním závěrečným kompromisem u mě tento film ještě stoupl. ~(4,5)~