Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (1 240)

plakát

Fuben na benrija (2015) (seriál) 

Na tenhle seriál mě nalákalo obsazení Okady Masakiho, slibně vypadající hodnocení a komediální žánr. Bohužel jsem už k japonským seriálům o něco kritičtější než dříve a musím říct, že i když je tohle dorama rozhodně postaveno na japonském humoru (který mám moc ráda), humor je v tomto případě dost slabý a ne zrovna nosný. Většina scén sází na poměrně primitvní a nepříliš nápaditou komiku, takže jsem se v průběhu sledování zasmála tak málo, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Příběh je v podstatě prostý a rozvoj vztahu mezi postavami se pořád točí okolo nudných epizod ze života občanů zapadlého městečka Furano (ano, skutečně to na mě působilo nudně, přestože je to po japonském způsobu šílené). Chápu, že právě ta jednoduchost byla nejspíš cílem pro vykreslení atmosféry, ale na mě to moc velký dojem neudělalo a jednotlivé epizody na mě působily spíš trapně než skutečně zábavně. Seriál má sice pár silnějších chvilek (stavění sněhuláků atd.), ale celkově si mě nezískal a jsem si jistá, že ho už nikdy nebudu sledovat znovu. Je spousta lepších japonských komedií (většinou staršího ročníku). ~(2,3)~

plakát

Džinkusu!!! (2013) 

Zprvu mě postava Ji-Ho štvala svou nuceností a trochu na hlavu postavenými radami (i když dobře míněnými), a postavy Kaede a Nomura naopak svou přehnanou ostýchavostí, ale samozřejmě šlo především o to vytvořit kontrast mezi klasickou japonskou nesmělostí a korejskou vášní pro lásku a romantiku. Na tomhle se stavělo a jak film ubíhal, začala jsem mít větší pochopení pro chování postav a postupně to hezky zapadlo do sebe. Nakonec jsem byla upřímně překvapená, že ve výsledku dělá film mnohem lepší dojem, než jsem vůbec čekala. Konec mě upřímně dojal až k slzám a musím uznat, že to byla příjemná podívaná. Tóny "Snu lásky" (Liebesträume) Franze Liszta k romanticko-melancholické atmosféře filmu hezky sedly. ~(4,0)~

plakát

La La Land (2016) 

Nechtěla jsem, aby tenhle můj komentář byl jen výkřikem superlativů, ale zřejmě se tomu úplně nevyhnu. Byla jsem na tomhle filmu v kině už dvakrát - napoprvé mě zanechal v naprostém úžasu a se slzami v očích, napodruhé to bylo obdobné, jen jsem si ještě o to víc všímala všech těch úžasných detailů, kterými je film prodchnutý. Všechno to dokonale funguje a od první sekundy je na to radost pohledět. Nadchla mě už jenom ta první scéna, která je přes svou komplikovanost celá natočená na jeden záběr (což, jak jsem si později všimla, se ve filmu opakuje několikrát). Samotná technická stránka je vypilovaná k dokonalosti - skvělá režie, kamera, choreografie... To, jakým způsobem se Damien Chazelle rozhodl tento příběh vyprávět (syžet je hezky vystavěný)... Našla bych spousty a spousty věcí, které bych ráda na La La Landu pochválila, a naopak mě nenapadá ani jediný nedostatek, což je podle mě u filmu naprosto výjimečná skutečnost. Kromě technické stránky byly pro mě určující především příběh, téma a atmosféra filmu. Není to vůbec klasicky sladkobolné, ale naopak se před divákem rozprostírá kouzelný svět, který však není tak úplně mimo realitu, a říká nám, že životem můžou vést různé cesty a cesta k lásce a štěstí není jenom jedna jediná. Vše stojí na vlastních volbách. Ryan a Emma byli pro hlavní role jako stvoření - nejen, že mezi nimi fungovala chemie, ale celkově film naplňovali ryzími emocemi. V neposlední řadě pak musím zmínit hudbu, která ony emoce krásně podtrhuje a velkou měrou přispívá k nezapomenutelné atmosféře filmu. Všechno grandiózně a zároveň s jakousi lehkostí a nenuceností spojuje dohromady. A upřímně - jak hlavní hudební téma, tak i všechny jednotlivé písně jsou natolik povedené, že už jsem je po zhlédnutí filmu nedostala z hlavy (abych se přiznala, něco z toho mi utkvělo v hlavě dokonce ještě předtím, po pouhém zhlédnutí traileru). A z hlavy je ani dostat nechci, protože soundtrack je právě jedna z těch mnohých dokonalostí, kterou La La Land oplývá. Triumfální vítězství na Zlatých glóbech si rozhodně zasloužil. A stejně tak věřím, že sklidí úspěchy i na předávání Oscarů. ~(5,0)~

plakát

Moderní doba (1936) 

Nadčasové, nápadité, vtipné a zároveň romanticky laděné. Chaplinovi se tam povedlo dostat v podstatě všechno. Práce s hudbou a zvukem obecně (přičemž mluvená stopa je pouze na nutných místech a nezasahuje zbytečně do groteskních gagů) byla z mého pohledu taky zajímavá. Udělalo to na mě ještě o dost lepší dojem, než když jsem kdysi viděla Zlaté opojení. ~(4,0)~

plakát

500 dní se Summer (2009) 

Část filmu se mi nelíbilo, jak se Summer v podání Zooey Deschanel chová, ale na konci to všechno začalo dávat smysl. Není to klasická romantická komedie, ale spíš film o lásce, o tom, jak je nitro člověka složité a jak to, že někoho máme rádi nebo ho dokonce milujeme, nemusí nutně znamenat, že je to ten pravý. Námětem moc hezký film. A navíc i jeho forma byla pastvou pro oči. Chvílemi mi to připomínalo styl Amélie z Montmartru. ~(4,2)~

plakát

Border (2014) (seriál) 

Podle počáteční atmosféry seriálu jsem popravdě čekala něco jiného. To, jak na začátku Išikawa nadnáší otázky týkající se života a smrti, a poté začne vidět duchy mrtvých obětí - to všechno napovídá o úplně jiném vývoji seriálu. Místo toho ale sledujeme spíše epizodní příběh s jednotlivými případy vražd, a jediné, co se tam mění, je vyhraněnost postoje hlavní postavy k udržování spravdelnosti (i za cenu nemorálního řešení). Až do poslední chvíle však není jasné, kam seriál vlastně směřuje, a to mi docela vadilo. Teprve v posledním díle se ukáže, o čem to celé je, a až takhle na konci mi došlo, že název BORDER odkazuje k úzké hranici mezi dobrem a zlem. Ne že by to bylo špatné vyústění, ale i tak mě ten konec docela zklamal. ~(3,3)~

plakát

Whiplash (2014) 

Hutná atmosféra sebezničujícího perfekcionismu. Simmons byl v roli extrémně pedantského až krutého učitele naprosto skvělý a přesvědčivý. A Miles Teller ho úžasně doplňoval - trvám na tom, že je to hodně nadějný mladý herec. V podání téhle dvojice získalo celé téma filmu ještě o to víc na tíživosti. Ale zároveň to byla podívaná příjemná a zvláštním způsobem ohromující. Což je samozřejmě práce režiséra, před kterým musím smeknout klobouk (kdybych teď nějaký měla :)). Konec překvapil, ale vlastně to všechno dávalo smysl. Tak daleko může člověka zavést touha po dokonalosti - na nic jiného zkrátka už nezbývá místo. ~(4,4)~

plakát

Itazura na Kiss: Love in Tokyo (2013) (seriál) 

Na to, jak je tady seriál hodnocený a obecně spíš vychvalovaný, jsem byla velmi zklamaná. Jen se mi potvrdilo, že současná japonská seriálová tvorba už opravdu není, co bývala, a máloco se povede tak, jako některé seriály před deseti lety. V rámci japonských "doramat" mám příčku toho, co se mi ještě líbí, relativně nízko, vzhledem k tomu, že miluju japonštinu, japonské prostředí, japonské herce a japonský humor, ale v tomhle případě mě v seriálu skutečně zaujala jen ta japonština a nic víc. Všechno ostatní stálo za houby a upřímně - bylo utrpení to sledovat. Stále jsem doufala, že se to v průběhu zlepší (jak to tak někdy u seriálu bývá), ale bylo úmorné to sledovat až do úplného konce. Nic tam nefungovalo - mezi hlavní dvojicí nulová chemie, postavy otravné, dějová linka přiblblá a nikam se nevyvíjející... Opravdu nevím, co se na tomhle seriálu mohlo někomu líbit. Herecké výkony byly obecně spíše horší (nejpříšernější bylo sledovat Irieho mladšího bráchu - ten kluk neuměl hrát snad vůbec), a i když možná někteří z herců nejsou ve skutečnosti tak příšerní, jejich postavy byly napsané tak blbě, že se to snad ani nedalo zahrát lépe. Například sám Irie v podání Furukawy Yukiho - chápala jsem, že to je studený čumák, ale přece jenom se aspoň sem tam mohl víc projevit, protože takhle skutečně nebylo vidět, kde se tam proboha do té Kotoko zamiloval! Zatímco Irieho byla otrava sledovat, protože byl tak odtažitý a nudný, Kotoko byla naopak otravná svými hyperaktivními a uječenými projevy, při kterých očividně měla působit přihlouple roztomilým způsobem, ale na mě působila zkrátka jen hloupě a nedalo se na to koukat. Byla jak osina v zadku. Zkrátka to v jejím podání nefungovalo ani trochu. Ještě když jí do toho sekundovala ta matka Irieho, to už byla naprostá katastrofa. Kolem pátého dílu bylo chování Kotoko skutečně neúnosné a divím se, že jsem nakonec zvládla dosledovat všech 16 dílů. Když už mluvíme o délce, přišlo mi to na japonský seriál neskutečně roztahané. Především proto, že tam mezi hlavními postavami nebyl žádný vývoj. Fňukání Kotoko nad neopětovanou láskou postupně působilo čím dál víc hloupě a nesmyslně. Do toho ještě jak stále stejným způsobem vstupovaly ty její dvě kamarádky.... už jsem pak nad tím musela jen kroutit hlavou. Marně jsem se tam snažila nalézt nějakou sympatickou postavu, ona tam totiž skutečně nebyla snad ani jedna. Kazily to ty jejich projevy. Když už jsem se konečně dostala na konec téhle série, nestačila jsem se divit, jak je ten finální zvrat postavený na hlavu. A opravdu bylo nutné tam nakonec cpát ještě ten svatební obřad?? WTF. Nejhorší japonský seriál, jaký jsem za posledních několik let viděla. ~(1,2)~

plakát

Božská Florence (2016) 

Kvalitní film a to nejenom proto, že v něm hraje Meryl Streep (i když to samozřejmě dokáže samo o sobě pozvednout jakýkoliv film). Že je to snímek na pomezí úsměvné komedie a dojemného dramatu, to tomu nakonec dobře sedlo, snad i proto, že se takto zaznamenal životní příběh skutečného člověka. Z toho důvodu je dobře, že to nešlo ani do jednoho extrému - působí to tak víc skutečně. Navíc Meryl krasně sekundovali jak Hugh Grant, tak i Simon Helberg. Herecky velmi příjemná podívaná. ~(4,0)~

plakát

Fantastická zvířata a kde je najít (2016) 

Pokud člověk srovnává s Harrym Potterem, tak hodnocení nedopadá moc dobře, čemuž jsem se úplně neubránila ani já. Když se na to ovšem kouknete jako na něco nového, je to svým způsobem podařené, a především Eddie v hlavní roli exceluje. Když už z toho tedy musí být další série filmů, je dobré mít v hlavní roli někoho, jako je on. Nelíbilo se mi ovšem to, že se to až zbytečně moc točí okolo těch "fantastických zvířat" - což sice dá rozum, když je hlavní postavou právě Mlok Scamander a když se film dokonce takto jmenuje - ale na konci se přece jenom ukáže, že jde úplně o něco jiného a že zvířata rozhodně nebudou středobodem celého příběhu. Proto tedy nechápu, proč bylo nutné věnovat jim takový široký prostor (například scéna, kde Scamander představuje mudlovi všechny ty potvory, co má v kufru, byla skutečně zbytečně zdlouhavá). Na mě to působilo jen jako taková vata, vycpávka děje, která si má svými "zvířecími eskapádami" získat především děti. Uznávám - něco z toho bylo vtipné, ale stejně spíš doufám, že se další díl série už bude odvíjet úplně jinou cestou. Konec filmu byl rozhodně zajímavý a snad můžeme čekat slibně se rozvíjející zápletku. ~(3,4)~