Tsuki

Vlastně nevím, proč bych filmu srážela hodnocení. Jde pouze o to, že historické snímky nejsou zrovna typy filmů, kterým bych běžně dávala vysoká hodnocení. Ale ať o Králově řeči přemýšlím jakkoliv, pět hvězd si zaslouží a z mého pohledu je to hodně povedené ztvárnění událostí, ke kterým skutečně došlo. Je to příběh o králi Jiřím VI., je to příběh o jeho životě, povaze... ale hlavně je to příběh o upřímnosti, důvěře a přátelství. A to je přesně to, co se mi líbilo. Pak samozřejmě také výkon Colina Firtha, který mě hodně překvapil a očividně si s rolí koktavého krále poradil víc než dobře. Ale to netřeba rozebírat, protože právě jeho výkon nejspíš u Královy řeči vyzdvihuje každý. Dále se mi líbila postava Lionela Logua, přestože Geoffreyho Rushe obecně nijak nemusím. Králova řeč na mě tedy sice nezapůsobila tak jako mé nejoblíbenější filmy a rozhodně se nestane mou srdcovkou, ale je to velmi silný a výmluvný film. ~(4,5★)~

No děs běs. Myslím, že taková pohádka by se mi nelíbila, ani kdybych byla dítě. Ale aspoň jsem se docela zasmála, protože i na pohádku je to nejhorázně směšné. Bohužel však zároveň naprosto nicneříkající. ~(0,7★)~

Jake Gyllenhaal a Anne Hathaway jsou sice sympaťáci, ale tím nejspíš skutečná pozitiva filmu končí. Jako komedie to moc nefungovalo, jako romantický film sice ano, ale nechytlo mě to za srdce. Takový slabší odvar jiných romantických filmů - na pohled sice pěkné, ale nemastné neslané. ~(2,6★)~

Třetí Step Up v pořadí si mě konečně opravdu získal. Předchozí dva díly sice nebyly špatné, ale přišly mi z nějakého důvodu spíše průměrné, co se týká hudby a tance. Tady se konečně našlo aspoň něco, co mě vysloveně nadchlo, ať už to byl výběr hudby nebo některá taneční čísla (Battle of Gwai jsem si musela pouštět několikrát :)). Děj samozřejmě netřeba zmiňovat, je to pořád to samé, ale tady jde koneckonců o něco jiného, že? A když už bych se chtěla zaobírat něčím jiným, než jaký dojem dělal tanec a hudba, tak bych ráda zmínila aspoň to, že mi zde udělal radost Moose jako jedna z hlavních postav. Ve dvojce jsem si ho docela oblíbila. Jen mě trochu štvalo, že s ním Luke v první polovině filmu tak zametal a on si to ještě nechal líbit, přestože mu na jeho holce/škole záleželo. Ale to už se opět dostávám k dějové linii - ta je zkrátka u takových filmů vždycky podřízená tanečním scénám. Nestěžuju si však ani v nejmenším. Dosyta jsem si to užila. :) ~(4,0★)~

První série byla sice jednoznačně nejlepší, s hezkým zakončením a poselstvím, ale já si to zkrátka užila až do úplného konce. Když už jsem si ty postavy a atmosféru seriálu oblíbila, pak mě to bavilo i v druhé sérii a tomhle finalu. Podobný pocit jsem měla u Hana Yori Dango, které se taky skládá ze dvou sérií a konečného filmu, nebo třeba u Gokusenu (tři série plus závěrečný film). Ten svět mě prostě tak dostal, že ať už by konečný film dělal dojem jakkoliv natahované zbytečnosti, stejně mě to baví. Liar Game: The Final Stage pořád nabízelo stejně napínavou atmosféru a i když už člověk všechno od počátku předvídá (no jo, co jiného se dá taky od Akiyamy čekat), stejně ho můžou pořád některé zvraty a scény dostat. Opět se zde objevilo množství další postav, které lze podezřívat, opět funguje jisté napětí a vyvstává otázka "jak to zase Akiyama a Nao-čan vyřeší?" a nevadí, že víme, co se stane, otázkou je spíš jakým způsobem se to stane. Takhle to vidím já. Herce Matsudu Shotu jsem si v průběhu celého Liar Game oblíbila ještě víc, než když jsem sledovala Hana Yori Dango, a konkrétně v tomhle finále si mi hodně líbil výběr písně Love or Lies japonské skupiny Capsule. ~(4,4★)~

Neříkám, že by to nebylo vtipné, ale když na to vzpomínám s několikadenním odstupem, vlastně si nevybavuju žádnou vtipnou hlášku nebo scénu, která by mi vysloveně utkvěla v paměti. Takže takový slabší komediální akčňák (nebo spíš parodie na akčňák). A teda závidím Dannymu Trejovi, že se z vězněného kriminálníka dopracoval na takhle dobře obsazovaného herce, přestože očividně neumí hrát. Jak jsem tak koukala na tu jeho kamennou tvář bez výrazu, s téměř nulovou mimikou, říkala jsem si, že mít takové populární a netuctové vzezření drsňáka, tak bych to nejspíš zahrála taky :D No v určitém smyslu byla ta jeho "poker face" vtipná. Od Rodrigueze se mi zatím ale stejně nejvíc líbily Spy Kids, i když je to možná takové dětinské, ale zato jsem to za svůj život viděla už několikrát. Na Machete se neopak znovu určitě nepodívám. ~(2,8★)~

Další z filmů, kde mě odrazoval zjev hlavní postavy, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho přesto viděla. Vizuál samotný není sice nic úžasného, ale jde především o inovativní příběh, který dokonce dokáže překvapit a to je u pohádky vždycky osvěžující. Navíc postavy jsou dobře charakterově vykreslené, mnohé z nich zábavné, a celkově mě bavil i samotný "psychologický vývoj" Megaminda. K tomu přihodíme výborný originální dabing (bavil mě hlavně Brad Pitt a Jonah Hill) a vznikne docela obstojný nadprůměrný animák. ~(3,7★)~

Podobných filmů o lásce dvou lidí, ale nemožnosti být spolu, je už tolik, že nebýt něčeho výjimečného nebo originálního, už skoro nemá smysl na to koukat, pokud se v tom vysloveně někdo nevyžívá. I tento film spadá spíše do průměru nebo podprůměru, ale naštěstí jsou zde aspoň dva sympatičtí herci, především Amanda Seyfried, na kterou se stačí jen dívat a může vám být skoro jedno, jestli hraje nebo nehraje dobře. Plus se mi ještě docela líbil vložený příběh o sběru mincí, i když se nejednalo o hlavní dějovou linii. Aspoň něco tam tak působilo netuctově a to je dobře. ~(3,0★)~

V poslední době jsem spíš pro zábavné filmy, takže tenhle přišel neskutečně vhod. Navíc byl nad očekávání vtipný, s dobře napsaným scénářem. Jak Robert Downey Jr., tak Zach Galifianakis hráli skvěle a v roli hlavních postav padli tak nějak dobře k sobě, takže i tohle přidalo na kvalitě filmu. Zkrátka podařená komedie. ~(4,2★)~

Sama nevím, proč jsem si až do teď nechávala tenhle seriál ujít, protože opravdu stojí za to. Příběh je (v rámci vztahů a řešení vzájemných problémů) docela komplikovaný, ale je zamotaný právě tak akorát, aby to diváka napínalo a se zájmem sledoval dál, ale ne tak moc, aby to nebylo uvěřitelné. Za mě proto ideál. Herecky navíc výborně obsazené - obzvláště Ueto Aya, Takenouchi Yutaka, Matsuda Shota, ale i Inagaki Goro. S hlavními protagonisty je proto velmi snadné soucítit. Nechci tady nic vysloveně spoilovat, ale v rámci vývoje příběhu mi všechno přišlo v pohodě, až na konec, kde se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli úplně se vyhnout řešení následků - ani zmínka například o policejním výslechu, jak celá tato potenciálně kriminální kauza dopadla a jaký to mělo dopad na hlavní postavu. Bez této linky konec působil nějak nedotaženě a tím spíš rázem nerealisticky, což mi přišlo jako škoda, vzhledem k tomu, jak dobře se to vyvíjelo v průběhu celého seriálu a jak hezky do sebe všechno do té chvíle zapadalo. Ale samozřejmě jsem i tak byla s vyústěním příběhu spokojená - ani se nedá jinak, když člověk hlavním postavám tak fandí. :) ~(4,3★)~