Kryšpín

Je těžké se dívat na americkou verzi izraelského filmu The Debt. Jedná se o dobře pojatý remake, ale každý má své klady a zápory (upřímně u tohoto filmu váhám mezi 3 až 4 hvězdami). Zatímco izraelský "Dluh" je postaven hlavně na psychologii postav, tak americký si hraje hodně s napětím (vyníkající scéna z vlakového nástupiště, které v původním filmu zcela chybí), ale postrádá zase nějakou souvislou střihovou skladbu. Americký "Dluh" si mě získal první polovinou filmu, zatímco druhá už se vleče nepříjemným tempem. Rozhodně musím říct, že doporučuji obě verze filmu.

Ač napětí je na bodě mrazu, strach z nákazy se vám samotným vryje do morku kosti. Nákaza realisticky znázorňuje současnou hrozbu z virů, které kolem nás číhají na každém rohu a stačí jen jeden špatný dotek, který může být osudovým. Dokonce je zde i pohled na boj farmaceutických firem, kteří určují osud lidstva kvůli penězům, což filmu dává spíše dokumentární prvek než sci-fi žánr. Jedinou výtkou mi je několik neuzavřených linií, ale s otevřeným koncem si každý můžeme domyslet, jak by to mohlo pokračovat...

Steven Spielberg mě se svým Tintinovým dobrodružstvím vrátil do mých dětských let, kdy jsem hltal Hergého komiksy a tentokrát jsem se dostal přímo do středu dění, kdy mé ruce se nenamáhali otáčením stránek komiksu, ale drželi palce Tintinovi. Vyníkající režijní práce a způsob vyprávění příběhu, který vás dostane zpět do osmdesátých let dobrodružných filmů.

Nečetl jsem o ději filmu absolutně nic a naprosto absolutně jsem se pak bavil celý film. Nevšední zápletka s výborným příběhem, ve kterém vás pobaví každé zrnko písku.

Milý příběh, který měl být nominován za nejlepší adaptaci a nikoliv masky. Ač motiv Magnolievský motiv ztraceného potápěče v lese začíná být ohraný, je to naštěstí vedlejší větev propleteného stromu, který má kořeny zasazené v lásce. Nikdy se nespokojte s tím, co vám právě někdo nabízí. Později může přijít ten osudový okamžik, při kterém poznáte, že je to ta pravá a prožijete krásný život, i když cesta na úplný konec může přinést přesto bolestné chvíle...

Znáte ten pocit, když prožíváte něco nového a doposud nepoznaného? Je to jako při prvním polibku. V bříše vám lítají motýlky a vy na 100 procent víte, že jste právě v tento moment a na tomto místě šťastní. A já pocit radosti prožíval při sledivání Amélie. Stupnice úžasu vyskočila na maximum a já se nechal unášet minimalistickou hudbou a maximálním pohybem těla.

Proklínám svou lenost, že jsem se podíval na film dříve, než na knihu. Film mě nutil neustále přemýšlet a místy jsem se ztrácel. Naštěsti na (protahovaném) konci se mi myšlenky složí do celku. Minulost hlavních postav je sice spojuje, ale osud je zvláštním způsobem dá dohromady. Postavy jsou dobře ztvárněné a hudební složka je krásně součástí příběhu.

Krásný příběh, kde hlavní roli hraje osud a prolíná dva pohledy do sebe zamilované dvojice. Julio Medem pokaždé přináší jiný romantický příběh a každý má své kouzlo. Tento však je mi nejbližším, protože věřím, že jednou snad i já...

VAROVÁNÍ! Není určeno pro lidi, kteří trpí epileptickými záchvaty. Jedná se o nejpsychedeličtější film, jaký jsem kdy viděl.

Úžasné! Plné pohybu, který donutí pohybovat i vás. Několikrát jsem se přistihl, že se hlavou neopírám o křeslo, ale pohybuji se v rytmu tanečníků. Pina Bausch musela být úžasná žena, která dokázala promlouvat tancem.