Moly

V porovnání se svým vlastním pokračováním, Kill Billem 2, kterého jsem paradoxně viděla jako prvního, a to dokonce hned dvakrát, než jsem konečně měla tu možnost doplnit si celkový zážitek úvodem příběhu, je Kill Bill (1) přehlídkou Quentina Tarantina opájejícího se (až se mi chce dodat - ukájejícího se) nad svými neomezenými možnostmi, obrazovou imaginací a často až titěrnými detaily. Dvojka je úspornější, epičtější, vítězí v ní obsah. Jednička je opak. Ačkoliv pojem jako "komorní" se pro Tarantina příliš nehodí, trochu mne až svádí ho použít pro intimitu, která na mne sálá především z boje s O-Ren či například střetu s Šílenou 88, kdy můžeme sledovat pouze siluety bojovníků. Možná to trochu kazí ta všudypřítomná krev, která sama o sobě špatná není, ale kazí trochu onen osobní dojem. Na druhou stranu, když vidíte, jak Lucy Liu usekne svému odpůrci hlavu a z ní vytryskne rudý gejzír, má to něco do sebe. Abych to shrnula a už tu dále neskákala mezi těmi nekonečnými body filmu a zbytečně neporovnávala - jednička je pastva pro oko. Forma vládne nad obsahem, střídání výtvarného projevu vás prostě baví a O-Ren si, narozdíl od tvrďáckých záporáků Ell a Buddyho, vyslouží vaše sympatie. A ač až ve dvojce do sebe všecho zapadne, nemůžu si pomoct - jednička se mi líbila víc. Snad jen ten obvyklý Tarantinovský zvrhlý humor mi tu trochu chybí.

Zbytečný film se zbytečnými sekvencemi, zbytečným otcem a nelogickými (zbytečnými) zápletkami. Slibný nápad umožňující opravdu ledacos zkrátka uschnul obdobně jako růže na keři pana Harveyho. Začátek láká, napětí v "klubovně" (dá-li se tomu tak říkat) roste a vy čekáte, čekáte, co se stane. Narovinu - nedočkáte se. Příjezd 35tileté babičky Susan Sarandonové potěší, její kralování v domě taky, ale kupa kýče záhrobního světa vám nějak drhne mezi zuby. Je ten film vůbec myšlen vážně? Má jít o drama, thriller nebo o romantickou duchařinu s pestrými barvičkami? Hlavní představitelka navíc nepřesvědčí a brzy vás děj přestane zajímat úplně. Méně znamená více, žel, megaloman Jackson přestřelil.

Celou dobu filmu přemýšlíte nad dvěma věcmi. Zaprvé, zda to, že hlas Casanovy a jednoho z detektivů je totožný, je výsledkem malého rozpočtu, dabingu, či jde o záměr tvůrců (mimochodem, když už jsme u toho, dabing je opravdu příšerný, k jednotlivým postavám se nehodí a často mu není vůbec rozumět). Druhak, co v téhle slátanině tak neuměle se snažící vymačkat něco z atmosféry Mlčení jehňátek či Sedm, dělá Morgan Freeman. Pravda, ten se sice snaží, ale se scénářem, se kterým tu musí pracovat, nic neudělá ani jeho nepopiratelné charisma. Co se právě zmíněného scénáře týče, jde jen o pokus šokovat. Úvod spojený s titulky mnohé slibuje, ale časem pochopíte, že šlo jen o jednu lepší děvku v jinak zavšiveném bordelu. Děj nemá spád, je zmatený a vy vlastně ani nevíte, jak naši "hrdinové" přijdou na oba pachatele. Nemluvě o tom, že absolutní nelogičnost příběhu vám poleze pořádně na nervy. Proč jedna Freeman na vlastní pěst? Proč se prostě nepoučí? Proč utíká tím lesem sem a tam? Kde je právě jeho herecká partnerka? A co tam vlastně dělá ona?! Sečteno, podtrženo, jedna hvězdička za hlavního představitele a úvod. P.S. Housle sice zněly fajn, ale v tomhle "příběhu" působily dost lacině.

Je to ploché, zbytečné a barevné. Co je to? Ano, Shrek Třetí. Ne, že byste se celou stopáž nudili, to chraň nás Merlin (nad kterým, mimochodem, když už jsme tedy u toho, vlastně ani nevíte, zda se máte spíš smát - jako figurka není zase tak špatný - či spíše brečet - takovou degradaci si vážně nezasloužil). Pár slušných vtípků tu je (zpívající Perníček, umírající žabí král, princezny... obzvláště pak Sněhurka a její adaptace Immigrant songu), ale v té okolní křeči vyznívají docela naprázdno. Nemluvě o tom, že to nedochůdče Artuš (a jeho... no, lepší výraz nemám... křečovité moralizování) vás vlastně celý film nebude vůbec zajímat. Ách, jo.

Nic. Necítím nic. Ani napětí, ani vtip, ani přitažlivost hlavních hrdinů (proč taky, když tam není), ani strach (z čeho?), ani snahu o inovaci, ani potěšení z nějakého režijního nápadu, ani ohromení nad akcí či triky. Další ze série zbytečných filmů, a to ponechme stranou, že se jedná o boj mezi upíry a vlkodlaky, ze kterého se stává opravdu nevděčné téma. Není tu nic. Žádný vývoj, gradace, překvapení. A tomu, kdo o téhle splácanině napsal, že se jedná o temného Romea a Julii v hororové fantasy podobě,... no, raději NIC.

Potom, co Kain ubil Ábela, jsem byla i já ubita scénářem. Nedokoukala.

Žel, těžko říci, jak by mé hodnocení vypadalo, kdybych už neměla to potěšení vidět hru v Moravském divadle (v hlavní roli s Dušanem Urbanem), leč stalo se. A v takovém případě nemohu dát více než jednu jedinou hvězdičku (přičemž Olomoučanům se hra povedla na alespoň 90%). Když dva dělají totéž, není to totéž. Zatímco Urban stylizuje svého Ádu do úlohy obtloustlého nekňuby, který si vlastně brzy získává vaše sympatie (snad to zní trochu děsivě, ale zkuste se o tom sami přesvědčit), z Jeništy nejde ani strach, ani legrace, ani humor, ani nic. Nepříjemný? Nejspíše ano. Vlastně docela rádi od obrazovky / z divadla utečete. A tak dále. Snad ani nemá cenu pokračovat.

Pro mne trochu nesnadné hodnotit něco, co jsem měla tu možnost vidět naživo, byť v jiném divadle (Moravské divadlo v Olomouci) a v přeci jen poněkud pozměněné úpravě. Změn ve scénáři není tolik, kolik by se mohlo zdát. Táborský i Vondráček jsou (podle mne) skvělí, nicméně Urban a Juřica byli prostě lepší. Nad to něco Maškarádě chybí. Snad trochu větší spád. Dobré, ale ne vynikající či výborné, přesto fanouška Terryho Pratchetta jistě potěší.

Vlastně to nebylo vůbec špatné a upřímně, nechápu četnost "odpadů!". Často lepší než český rádoby pokus o pohádku. Jeden velký problém tu vidím, a to - absenci zápletky. Je to nekonečný úvod a rozjezd. Věčné ladění, ale koncert stále nezačíná.

Tak takhle tedy opravdu ne. Není to ani romantické (to, že se chlap rozbrečí, nebo to, že běží za sestrou své snoubenky, kterou vlastně nemiluje, za romantiku vážně neberu), ani komedie (zasmála jsem se dvakrát - třikrát). Děj je plytký, nezajímavý a jednotlivé postavy (například taková Julie či Everett) mi doslova iritovaly. Zápletka je jasná jako pěst na oko. Jediný, kdo občas zachrání situaci je Sarah Jessica Parker (ovšem s pózami nacvičenými ze Sexu ve městě - kde šlapou opravdu mnohem lépe). Nominace na Zlatý globus? A kde ji vidíte?