Vědma

Tohle bylo kouzelné! Tak kouzelné, že rozebírat to by porušilo to souznění příběhu s obrazem a hudbou. Právě tady Terrence Malick vytvořil tu poctu životu, přírodě a bohu, tady vyjádřil nicotnost lidské bytosti v porovnání s mocí vesmíru, to o co se marně, neskromně a neúčinně snažil ve Stromu života a přitom se mu to vlastně povedlo a to zcela symbolicky už před 33 lety.

Krásný, dojemný a překvapivě málo akční komorní příběh o zrození Planety opic, o kterém jsme tenkrát dávno při sledování původního filmu jenom spekulovali. Takhle to mohlo být.... Úplně mě to neposadilo na zadek, ale je to pohádka o tom, jak lidstvo zničí samo sebe, což je pravděpodobné a existuje tisíce možností a tihle lidoopi nejsou o nic horší než lidstvo, takže kdo by jim nefandil.

Vlastně jsem se bála. Celou dobu jsem se bála, že se budu bát. A někoho tak nesympatického jako byla ta holka, aby pohledal. Kdyby to opravdu dokument, šla by jako první. Protože první zmizel fešnej Josh, bylo jasné, že jde o klišovitý horor.

Nemůžu říct, že bych se nepobavila. K filmu mě přitáhl hlavně opravdu sexy Timothy Olyphant, který mi místy nečekaně hodně připomínal Jacka Nicholsona. Jennifer Garner má krásný úsměv. Jinak filmově to ale bylo opravdu průměrné, ale ne nějaká extra kravina.

Kdybych měla na téhle adaptaci najít něco, co se mi nelíbilo, pak by to bylo dějové uspořádání. Připadalo mi, že to narušilo dějovou linii, která není nijak složitá, ale nějak graduje. Posunutí scény bloudění zoufalé Jany po vřesovištích na začátek podle mě oslabilo její sílu. To její zoufalé odtrhnutí od pana Rochestera nebylo třeba rozmělňovat. Začít v některém z pozdějších okamžiků rozhodně nebyl špatný nápad, já bych ale vybrala jiný , třeba příchod na Thornfield nebo návštěvu umírající tety. Ale jinak to je adaptace bravurní včetně hereckých výkonů, prostředí i hudby. Na Janě Eyrové jsem vyrůstala, patří mezi moje nejoblíbenější knihy a přenést ji na plátno, aby nepůsobila jen jako něco od Rosamundy Pilcher není zrovna snadné, protože je v ní důležité hlavně vnitřní prožívání samotné Jany. Proto i zde některé scény byly méně emocionální než bych chtěla a některé pohnutky a činy nedávaly moc smysl, protože se dost spěchalo, ale vcelku to byl film moc krásný.

U Dědictví je mi většinu času trapně, jistě občas se zasměju, ale moc nechápu, jak se Věře Chytilové povedlo natočit film s troškovským humorem a tady mi nezbývá než jít proti proudu a vyjádřit svou nechuť k tomuto filmu.

První pravidlo - nebudu mluvit o Klubu rváčů, druhé pravidlo - nebudu o něm mluvit, asi to ani nedokážu.

Silnější tři hvězdičky, příběh nestál za psí štěk, ale Simon a hlavně Dylan Moran to tahali nahoru. Ten druhý jmenovaný má fakt velký komediální talent a je při tom všem ještě hezký, což není běžná kombinace. Pobavila jsem se dobře. I ty vtipy, které byly na hraně nechutnosti tady byly podané zábavně.

"Proč zrovna já? - Protože seš v televizi, pitomče!" Sidney Lumet ve své bohaté a douhé filmografii má mnoho filmů, ale tenhle mrazivý film, u kterého se sice občas zasmějete, ale smích tuhne na tváři, a který by asi na Nově uváděli jen neradi, patří jistě k jejím vrcholům. Herecké výkony jsou výborné. Osobně se mi nejvíc líbil William Holden - se svou ostře řezanou chlapáckou tváří z westernů dokázal svému Maxovi dát lidský rozměr a Oskara podle mě měl dostat spíš on.

Snažím se na film dívat jako na něco, co by mělo oslovit příběhem, obrazem, emocemi. A ať dělám, co dělám (přemýšlela jsem o tom tři dny) - tohle nebylo vyvážené. Vltava, vodopád, výbuch sopky, vesmír. pole slunečnic to je všechno samo o sobě nádherné a dobře se na to dívá a dobře se to poslouchá - a dál? Příběh o dětství a dospívání a vztahu syna krásné matky k dost nesympatickému otci - no dobře není to špatné - a dál? A co se týká té náboženské agitky, ke komentáři mi poslouží to, co si napsal na sociální síť jistý Nor - "Jeden věřící člověk vyváží 100 000 nevěřících, kteří mají své vlastní zájmy" a potom šel a zastřelil 80 dětí a Hospodin se na to díval z té své výše. Možná, že jsem to prostě jenom nepochopila, ale já obvykle s pochopením poselství filmu problémy nemám. A když je mám, tak je někde chyba a je jedno kde.