Crawler-D

Závěrečný twist je příliš slabým dovětkem, který po vydatné kompozici záběrů zmedializovaných lidí vymýšlejících si nejrůznější varianty zločinu není dostatečnou satisfakcí pro hlavní dvě postavy.

V průběhu dívání jsem si stihl důkladně pročíst noviny. Až tak zajímavé to bylo. Byl zázrak, že jsem ten zybtek dokoukal, ale doufal jsem, že nás životní etuda jedné frigidy, jednoho neukojeného samce a jednoho malého a tlustého prodavače bazénu ještě nějakým způsobem překvapí/pobaví/potěší.

Nebýt hned první, šíleně digitální scény, tak by začátek byl jak vystřižený ze Ztracených, akorát s tou změnou, že tihle jsou bohatě vybaveni nejrůznějšími zbraňovými prostředky. Jinak to jsou ale stejní zatracenci. Adrien Brody skutečně nebyl dobrá volba. Na mysl mi přichází srovnání s podobně neakčním Gyllenhaalem, který se pro Prince z Persie taky mučil v posilce, ale zatímco jemu zůstalo něco mladického šibalství, kterým nepůsobil jako celek směšně, Brodyho chraplák a snaha o situační hlášky fungují jako perfektní zbraně proti filmu. (SPOILER) Fishburne si pak hraje na totálního magora a má tolik prostoru, co chudák Danny Trejo (KONEC), přitom jsem věřil, že jestli někdo nakope predátorům jejich kosmickej zadek, bude to Machete! Jednoduše řemeslně vcelku spořádaná a neurážející jatka, v nichž se jako vždy tipuje, kdo půjde z kola ven, ale narozdíl od Ztracených je vám to docela jedno.

PIXAR stárne. Po příběhu o důchodci s domem plným balónků nastupují hračku na prahu důchodového věku, a to je období krizové nejen v lidském životě, ale i v tom hračkovém. A když se ocitnou tváří tvář neodvratné smrti, mrazí z toho.

Film rozhodně není zábavou na slunné letní odpoledne, ale nejde ho chválit jenom proto, s jakou krutostí a hereckou silou ztvárňuje násilné scény znásilnění. Nakonec všechno dává docela smysl, ale celou dobu jsem musel kroutit hlavou nad tím, proč se děje zrovna tohle, proč je Lisabeth tak hrozně divná postava a hlavně proč to celé začíná jako podivná hra starého muže, který si hraje na detektivku na vlastním ostrově se spoustou podezřelých apod.

Joby Harold je nejen dobrý režisér, ale i scenárista a měl by zase přijít s něčím podobně chytlavým, co inteligentně rozvíjí jednoduchý koncept do mrazivého odhalování pravdy a co dává příležitost opovrhovaným hercům (jako Haydenovi i Jessice) hrát na úrovni.

Jdou lesem, žijí v lese, utíkají lesem, jdou mokřandami a na zelené louce se utkají s tankem. Film, který už nepracuje s Židy pouze jako oběťmi druhé světové války, ale aktivními členy partyzánského odboje. Jenom kdybychom věděli, v jakém běloruském lese se to zrovna ocitají, jak často podnikají výpravy za jídlem, jak jsou nebezpečné, jakou mají podporu obyvatel apod. Nic z toho se zrovna nedozvíme, mnohem důležitější je, že trojice bratrů, ačkoliv založená na skutečnosti, trpí syndromem filmové nesmrtelnosti a najde si své životní lásky.

Satira na americkou politiku (aneb už víme, odkud se braly všechny ty "bushismy" - byl to špatný příjem do sluchátka), zároveň i satira na televizní pořady umožňující splnit si sny a najít skutečně talenty (chci lidi, kteří mě budou bavit sledovat, tj. nejde o talenty, ale o divnost, což všichni víme díky Hvězdné pěchotě), satira na propagovaný model lásky, válečného hrdinství atd. Na JEDEN film je to snaha převelká, tudíž nikdo nestojí v centru pozornosti, nikdo není skutečně propracovaný a závěrečné spletení a zapletení osudů je jen vyčpělým dojezdem.

Romantický film, ve kterém má otcovská láska přednost před milostnou, a ta je navíc vnitřně parafrázována odkazem na Sweeneyho Todda. Liv Tyler neobyčejně sympatická a Affleck neobyčejně citlivě hrající. Naopak úsměvně působí rozdíl mezi herectvím začínající Raquel Casto a zpěvačky Jennifer Lopez. První čtvrthodina bylo zběsilé šedivé nutící odejít z kina/vypnout DVD/přepnout na jiný program. Ještě, že jsem to nezařízl. Kevin Smith se projevuje minimálěn v několika věcech - seznámení skrze rozhovor o pornu, dítě sehrávající na školní besídku scénu z krvavého muzikálu a videopůjčovna.

Výtečný nápad s hlavním hrdinou jako typickým maloměstkým Američanem (+navíc s tendencí k neschopné kriminalitě), ale moje nadšení vyprchává s tím, že se sami tvůrci zahnali do kouta, ze kterého se pokusili vykročit třetí sérií, která úplně mění schéma seriálu a dělá z něj na jednu stranu vězeňskou komedii a hlavně parodie různých typů pořadů (opakování parodie COPS je už jen smutným oznámením, že tvůrci věnovali mozky na vědecké výzkumy). Zároveň s tím souvisí, že zavrhli jakýkoliv vývoj postav a jejich příběhů.