Crawler-D

Budu se muset podívat na kratší verzi, viděl jsem totiž režisérskou a ta mi přijde poněkud natahována, tedy hlavně ze začátku. Přestože se v hodině a půl snaží vybudovat silný vztah mezi postavami, až do doby, než začne jít do tuhého, mě jejich vztah moc nebral, ale pak je to vážně emocionální nápor. Chápu tam nutnost náznaků pro to, aby závěrečná hodinka fungovala, ale na mě působily některé minuty nadbytečně.

Ještě silněji než u Mužů v říji (aneb Troubí, má panenko) mi vadí divný obraz, na kterém má podíl jak kompozice kamery, tak práce se světlem, což ústí v to, že se pohybuje na pomezí dokumentu a amatérského filmu. Strašlivý plakát by nalákal jen nevidomého a o to víc mě baví, že agentura Dobrý den, která shromažďuje různé rekordy a kuriozity, podpořila vznik tohoto filmu, v němž se režisér, Sedláčkovo rozlobené alter ego, jemuž nechtějí dát peníze na film o Čunkovi, těmto lidem vysmívá. A dělá to i režisér, protože do nejvypečenějších rolí rekordmanů obsadil herce, kteří absurditě konání dodávají korunu. Film tedy staví na humoru absurdním, ale zoufale neschopný je v načasování a v tom, aby způsob, jakým postavy jednají, nepůsobil trapně, ale přirozeně. Absurditě se člověk u filmu může smát do aleluja, ale zbytek je bídný. "Jsem Fellini, "křičí režisér ve filmu, ale do 8 a půl to má ještě daleko. Potěší drobné detaily z profese filmaře, ale nejvíc asi to, že postavy musí nosit triko donátora, ale hlavní postava celou dobu nosí triko na reálný výrobek Stilnox. Reklama nebo sofistikovaný a skrytý vtip?

Shyamalan kdysi natočil Šestý smysl a kinofilní diváctvo pojalo dojem, kterého se dodnes nemůže zbavit. Že Shyamalan je geniální režisér a scenárista, od něhož nelze čekat nic míň, než každý rok geniální nápad. Ale Shyamalan hlavně umí budovat atmosféru a postavy v zajímavých situacích. To, že teď adaptuje jednu sérii seriálu do jednoho a že mu ten velko-trikovo-fantasy film svěřili přesto, že objektivně nejhorší jsou na jeho filmech právě digitální triky, je chyba na straně producentů, kteří taky skočili na mediální bublinu, v níž je Shyamalan synonymem pro Šestý smysl a nečekané zvraty. O Georgu Lucasovi se říká, že neumí psát dialogy (a je fakt, že v nové trilogii to někdy zaskřípe, zvláště ve dvojce), ale Shyamalan ho tentokrát totálně překonal a český dabing dodělal dílo zkázy. Ind se měl držet zpátky a ne vykopat doslova epický hrob své kariéře. Mám pocit, že kvůli Šestému smyslu se na něj vyvíjí přehnaný tlak, a tak je nejlepší, když natočí vlastní pohádku, kterou léta piloval při vyprávění svým dětem. Žena ve vodě forever. Poslední vládce větru je první a nejspíš i vážně poslední. Pokračování by točil jen blázen.

Jo vidět to aspoň jednou bez znalosti pointy. Jinak jsem se nemohl ubránit pocitu průběžného znudění. Zvláště dokud nedojde k odhalení prvního (Osmentova) tajemství, tak se film babrá v tom, aby výsledná pointa překvapila, ale ději to moc nepřidá.

Ono se i ve čtvrtém Rambovi dost mluvilo a rozumovalo (Barma), ale tady se to přehání. Uznávám, že spousta velevýbuchů byla ohromných a že když se použila pořádná bouchačka, že z dotyčného zbyly jenom kotníky, byla to švanda, ale jinak je to uzívaný výlet do hlubin duše sterodiových jatek, v němž několik postav si je rovnějších než jiné (Stallone, Statham, Li) a v němž chybí víc sebeironického nadhledu.

Jako předfilm se hraje nový digitální příběh klasické postavičky z Looney Tunes kojota. A je dobrý.

Ideální režisér dětské taškařice Jako kočky a psi.

Rok 2000 a Nova vysílá širokoúhle a v Česku koupíte Vaio? Dobově primitivně nevěrohodné.

Christopher Nolan natočil svůj film podle svého scénáře o nezvaných hostech našich snů. Děj absolutně nijak nezasazuje, nevíme, v jakém světě se nacházíme a co jsou tihle lidé s takovými schopnostmi zač. Sledujeme však, jak v rámci překombinovaně složitého plánu podnikají Cobbeho parťáci další úkol. Sledujeme, jak kvůli tomu Nolan sám staví domeček z karet, jedno patro za druhým. Na konci se zdá, že stojí, ale stačí jemný závan divákovy mysli a padá to. Protože všechno do sebe nezapadá tak hladce. Protože sny pojímá s racionalitou, která se snům vzpírá. Protože sny, ve kterých operuje, jsou mdlé, nezáživné, že být moje, tak při nich usnu. I když dovádí do extrému montážní techniku několika probíhajících dějů, jejich prolnutí, finální boom neservíruje tolik fantastický zážitek, jako několik jednodušších montáží v průběhu jeho majstrštyku Temný rytíř. A negativem je i to, že nemám touhu vidět film znovu, a to se u výtečných filmů neděje.

Hypatie je pravým reprezentantem oduševnělého učence, snad i díky tomu, že ji ztvárňuje Rachel Weisz. Tvůrci kápli na velmi zajímavou osobnost v lidských dějinách. Ženu, která se vymanila z prokletí svého pohlaví a vyrovnala se mužům, a to prosím bez nějaké filmařské licence, ale podle různých dostupných pramenů skutečně byla respektovanou astronomkou a matematičkou, která ve své práci těsně navazovala i na příslušné výroky filosofů a vedla učení, jemuž se podřizovali i muži. Jediné, co i sami tvůrci otevřeně přiznali jako vlastní dodatek, je láska jejího otroka, kterou obecně spolu s láskou a pokornou víru v její vědomosti jiného muže využívají jako tragický obluk hodný antických děl. Ovšem podstatné a vydělující jsou na tomto filmu dvě věci. Jednak to, jak jasně a dramaticky vykreslují její měnící se pozici v době, kdy jedno náboženství válčí s druhým, jedno vítězí, druhé prohrává a křesťanství z toho nevychází lidumilně a ona stojí mimo to a uvědomuje si pomíjivost takových idelogických sporů. Druhak je to její studium věcí nebeských, dokonalého výtvoru božstev, kteréž se ani v nejmenším nestará, co se děje na zemi a že Amenábar důsledně poukazuje na to, že tato historie, stejně jako jiné, je jednou z mnoha na té velké planetě. A jen hěvzdy přetrvávají nad tímto lidským chaosem a hemžením.