andrii

Netrpí trémou. Vůbec. Karneval kulek, na ex, prostře pro plémě v plamenech. Popelavá prašnost dolehne na horečnatou zem.

Mlsoun pelmelů. Mělčin, hlubin. V očích malované meandry, glamour chrpových lagun. Nefritový kord. Pro melodram. Nos na gigantické ságy "velkých synů," tekutým rubínem leptané, trnové charaktery, masitost zlomových scenérií, lemovaných osobnostní výstrojí, stavy ve zbroji.

Dům boží, Bibli ďábel stíní. Obaluje býlím posvěcený krov.

Přidej se a lokej spolu s ní. Intimní citový refrén. Ať nadobro nezakoření v darmošlapectví stojatých vod. Zdomácní, kde si srdce pověsí. Siroty, poetové absintu, které i v dešti pohostí lidská melodie, slunečník slov.

Mezi čtyřmi stěnami. V prostoru "křesel" pro moly. Nepohodlný křest pohlednými metropolemi. Bambusových výhonků, citrusových barev, semišového oparu čajů o páté, sladkých slabostí, šarmantních croissantů a makronek. V kostce. Svět zažitý únikem, indie představivostí létajícího koberce.

Dráb, kapitán plavých vln. Pro ten typ "pytláctví," z řádu poutavých. Přítomný brand kapitál.

Švihák jevišť. Na trůnu trubadúr figurativních kudrlinek, korunován pevným, hrdým hrdlem, který zní jako horský masiv, smaragdový vodopád, sbor klenby borové. Až rubínový kráter zanese magnetizující bytí, okrasné árie do sfér dvorany nebeské.

Jako straky. Pod patronací tmy. Do rodinné kasy. Skrz kasematy, když tak striktně, pyšným krokem, korzuje kolem, "pan peněženka." Před nasupeným zrakem, i s jejich franky.

Soumrak mraveniště sak a borsalin. Mrazivá melodie vlétne, po sněhových vločkách, o Amorovu dni. Zaškvíří psí dečka. Spoušť rozpustí podzemí.

Modli se. Tohle bude křížová cesta, ve vraku. Guru na kře. Světáku, co světíš věty, provoláváš hmatatelnost podlaží, nikoliv imaginární dlaň, existenci na vodě. Sám sebe vybičuješ k bolesti, jako útrpná ukázka, terapie z vybočené manipulativnosti, bez svaté pomoci.