andrii

Separé jednoho dne v týdnu. Odpolední láska beze slov. Obnaženost těl, zahalenost nitra. Za zavřenými dveřmi laskají rozkošníci Jay a Claire v rouše Evině a Adamově své fyzické slasti, hltají intenzivní chvíle prožitku a náklonnosti na vzdor životům tam venku. Intimní rendez-vous anonymních milenců, cizinců vzájemných životů, usazených v limuzíně zběsilé vášně, spalujících požitků, oddaných soukromým hrátkám, plně vysvlečených citové očistě. Milostný akt jako dekorace jediné přístupné komunikace, komunikace křehké vřelosti a rovnováhy těl partnerů, zmítaných v hříšně ostýchavých vlnách rozbouřené řeky sexu. Sex jako dialog niternosti, jako nástroj fyzického uspokojení, jako přitažlivá výheň nebytí vůči slabostem v sobě a smýkavosti okolí. Zbohatlíci fyzické rozkoše, samotáři duševní prázdnoty. Milování fyzické v orgasmu intimity duše. Skromné apartmá nahoty, znalost každého zákoutí těla, silueta citového flirtu. Sexualita jako horlivost libida, rozptýlení, tužba přítomnosti hořící, svíjející se v zákulisí propustnosti tělesného "okvětí," charismatu linie intimnosti emocí. Bažení, bloudění, hledání i úprk vlastní identity prostřednictvím fyzického/citového prolnutí na přivítanou/na rozloučenou? P. S. Mark Rylance ve svém království důvěrností je tak nebezpečně neodolatelný, osaměle charismatický. Otevřený pohled na postelové scény, naturisticky odvážné, není nijak pobuřující, hanbatý. Milování ústřední dvojice volá pouhým dotekem nástinu ke zpřístupnění cesty porozumění, jak /ne/odhalit totožnost pocitů toho druhého.

Něžné zkoušky mladého páru na rozcestí. Vinuté hledání "ideálních návodů" jak na to, prahnutí po slastných cestách domů, přístavu srdce a šťastné kolébce žití.

Policajtská rapsodie v modrém. Když osudový kruh nepřízniv jest. Ceremoniál zločinu a trestu v mlčenlivém vizuálním menuetu. Elektrizující chlad ticha před bouří, pařížská odlíčenost a nepřístupnost, vychytralá galerka, nenápadná "velká" vlaková loupež. Nekompromisní, neúprosný, úsečný policejní solitér Alain Delon pronese jen slovo nezbytné, nevystoupí ani na moment ze své chladně dokonalé, podmanivé elegance. Jako vymítač zločinecké mafie mezi dvěma mlýnskými kameny, v nelítostném souboji mezi rutinou a city. Záporácký boss Richard Crenna jako pašerák peněžitého pokladu i gangster mužného lišáctví. Sladká femme fatale se severským popraškem, ledová kráska za garbovským vějířem, Catherine Deneuve, v tísňovém volání mezi dvěma muži. Jeden musí z kola ven.

Život jako afrodiziakum duše. Životní a umělecký banket v omamném múzickém pexesu, v náruči sex-appealu pikanterie, horlivosti a rebelie. Serge Gainsbourg se řítí životem jako skandalista, provokatér, provazochodec v dráždivé extázi své doby. Ženy - bohyně jako inspirace v choutkách tvůrčího vulkánu. Umělec, jenž je lapen svody vyzývavosti něžného pohlaví, je živočišným milencem showbyznysového eldoráda.

Nepsaná kapitola Charlesova. Viktoriánský „valčík“ střídmé vášně a cudné přitažlivosti v éterických krajkách melancholické poetiky. Ralph Fiennes "píše" oslavu jemné, plaché lásky s křehkou vnitřní ohnivostí, kterou čteme mezi řádky, v očích Dickensových. Druhá míza v ohnisku citů, které po špičkách proplétají medailon panenskosti i srdce dvou zamilovaných hrdliček. Virtuozita litery lásky, lásky jako živelné múzy v negližé konzervativní společnosti. Láska zachycena perem v řádcích nepatrných, poskládaná do hloubi vizuální malby. City útulně schoulené v soukromých salóncích toužebně opatrné rozkoše, vepsané tučným písmem do nitra obou milenců. Charisma Ralpha Fiennese se klene v minimalistických dotecích, plane v estetické komornosti každého záběru, čeří okamžiky mlčenlivých akordů emocí. Emocí, které se snášejí v paláci diskrétní niternosti. Medikament času vzpomínek zasutých za štítem stojatých vod konvencí. Pozemský ráj skutečných citů, které nepotřebují velká slova, jsou zapečetěným tajemstvím tlukotu decentních prožitků. Každý má právo milovat a být milován, a to v jakékoliv době, bez ohledu na věk a společenské postavení. Vášeň, na první pohled neviditelná, o to s přibývajícími řádky, intenzivněji prožitá.

Nebezpečné známosti v rafinovaném "obřadu" manipulace. Kdo komu vlastně slouží? Poddaní ve službách předepsaných pravidel hry, světla ramp pašeráků manipulace, svůdců triumfu duševního i fyzického vyšinutí. Motiv disciplinované intenzity nástrah vyzývavé myšlenky. Uhlazený komorník - nevyzpytatelný bazilišek Dirk Bogarde hází udičku s lepkavě zrádnou návnadou a strhává "svého pána" na tenký led, do pozice loutky. Svým úslužným skalpelem řízne do slabin, pozvolna shazuje loajalitu ze srázu povinnosti, přebírá otěže netušené dominance a stává se tak pánem situace, mistrem manipulace, sluhou zákeřnosti nenápadného "teroru."

"Jsem to já, nejsem to já..." Dylanovské album ikonických črt rozevlátého putování na hrazdě vnitřního tuláctví. Herecká dostaveníčka s modlou rozervanosti v klubu buřičství, svobodné anarchie a provokatérské tolerance. Na jednotlivých pódiích si podávají ruce duševní schránky, odstíny šňůr v metamorfózách zralého věku barvitých střepů identity a překračují práh uměleckých zastávek napříč manýrám společenských údobí. Trhavé pohyby, divokost a rebelantská insomnie Cate Blanchett, "deanovské" návaly a herecká popularita skropená tříštivým žebříčkem rodinným Heatha Ledgera, westernovský „klaďas,“ zastánce mravů tradic Richard Gere, dokumentární zpověď přítomného koncertního projevu Christiana Balea, eskamotérské vize Bena Whishawa, … Heroický Bob Dylan - sběratel inspirace i trosečník zralosti v bouřlivém svazku období módního folklóru a burácivých idolů nesešněrovanosti, s individuálním potiskem charakterové image zapsané vlastní myšlenkou v niterném snáři. Potlesk múzám pelmelu dravé nekonvenčnosti, vnitřního bohémství a rebelantského mámení ve vizuálně pokušitelském zátiší.

Jeho stopy v moři končí, její šlépěje sebeklamu začínají... Duše a rozum zemdlívají a tápají v mdlobách nejistoty. Zkřížení zbraní soukromé hašteřivosti s vnitřní rozechvělostí, potácení svého já na přídi šílenosti. Halucinační karamboly se vzpírají možnosti připustit si jen patrný závan kruté pravdy. Rozklad, rozpolcenost a ochrnutí duševní stability, zalykání se verdiktu /ne/jasnosti. Život na kolenou v chátrající realitě, roztržené já v sípající intimitě.

Spálená obloha, pod níž jsme chodili. Potemnily "dobré charaktery" v panenském kraji. Každý svému kostlivci náhle čelí... Zimní melancholie, vražda s otazníkem, rodinní příslušníci v nahotě svých prohřešků. Kyvadlo vesnické mentality se rozhoupává, rodinná bárka rozráží stojaté vody ostychu vlastní identity. Vražda jako spouštěč laviny dialektických not, obrušování povlaku sveřeposti, doutnající venkovská archaičnost v prachu niterných šelestí. Zastánce práva - ledově dokonalý Alain Delon s přemýšlivým klidem ve tváři, intelektuál s "koltem" diplomatické spravedlnosti a morálního bodyguardství. Přísná, férová, rázná a obětavá statkářka Simone Signoret coby matka-obhájce pravidel soudržnosti v ringu soukromého Damoklova meče. Vše pro rodinu, vše v zájmu zákona. Po "vítězství" boj o zachování vztahů, které se vlivem událostí rozdrobily.

Bylo - nebylo. Vyblejsknul ho. Tajemství reality, objekt halucinační siluety? V hledáčku "umělecké kompozice," suvenýru imitace, horizontu pravdy. Londýn jako nespoutané molo, jako fotografie nekonvenčního espritu, umělecké i duševní svobody, dráždivé exaltace, které si plují bohémským tepem protančeného dobového ducha. Odraz reality zachycen třepotavým okem fotoaparátu. Thomas jako lovec artu, mondénních krásek, módního flirtu, polapen magnetem "voyerství" nechtěného. Profil fotografie jako fetiše, rozverné kokety, jež svede naše smysly na scestí. Viděné detaily podporují, ale i matou naše úsudky. Úhel pohledu ve spirále klamu, vybočení z nastavené aranže, mámivé bytí z přepracování. Objektiv fotoaparátu přitahuje, tlumí i sloupává skutečnost, skutečnost v podobě fotogenické šalby nebo iluzi vyvolanou v tom pravém světle? Realita pod maskou neprobádanosti, neznalosti. Simulace pantomimicky zhmotněná v závěru reflektuje schopnost přistoupit na pravidla hry imaginace. Přijmout hru, ze které vzklíčí subjektivní pravda."Nikdo a nic není takové, jak se z jednoho zorného pole zdá být."