IvoB

Skvělá epizoda, které se daří utahovat nitky příběhu i několik řad dozadu a spárovat k sobě několik dějových linek a postav dohromady. Je to sice silně konverzační záležitost, nicméně mě těší menší fragmentace do různých prostředí a tím pádem větší soustředěnost děje. A pokud vám to není málo, závěrečné potyčky jsou parádní. Hodně silná epizoda. Celé dojmy zde.

Unikátní filmový zážitek a film, který úspěšně bortil moje očekávání od žánru válečného filmu. Nenašel jsem žádné vzletné proslovy, žádné skutečně ústřední postavy, žádný heroický patos a k tomu padnoucí heoricky epický soundtrack. Zároveň jsem ale nenašel brutalitu ve stylu Zachraňte vojína Ryana nebo Hacksaw Ridge. A i přesto mi přišel právě Dunkirk mnohem uvěřitelnější a svým způsobem poutavější – alespoň z hlediska vyprávění, které má Nolan ve zvyku ve svých filmech alespoň trošičku ozvláštňovat. Je více vyžadována divákova pozornost kvůli určité fragmentaci děje do několika oddělených dějových linek. A každá z nich je zajímavá. A to i přesto, že se o jejích protagonistech v podstatě nic nedozvíte. Celá síla tohoto snímku však neleží v postavách, ale v podání celé události okolo Dunkirku, kdy se různé skupiny lidí jednoduše snaží přežít a zachránit si kůži. A že je čeká opravdu spousta nebezpečenství – překvapivě je však nepřítel (Němci) takřka nepřítomen, mimo záběr, jako nějaká všudypřítomná a přitom neviditelná hrozba, která může na vojáky kdykoliv udeřit. Postavy se navíc ve své honbě za přežitím musí potýkat s několika úrovněmi hrozby, kdy jim třeba hrozí nebezpečí hned v několika ohledech – mohou být zároveň utopeni, upáleni, zastřeleni... Právě toto vrstvení hrozeb v takřka bezvýchodných situací a ještě k tomu v kombinaci s rytmikou hudby od Zimmera (která je samostatně dost možná neposlouchatelná) dokázalo ve mně vyvolat neuvěřitelné napětí, která v podstatě neustává až do konce filmu. Dunkirk není možná divácky nejpřívětivější nebo nejvděčnější film, ale je to zatraceně působivá záležitost která je po řemeslné stránce naprosto špičková (zvuk, obraz, to vše je naprosto precizní) a vyobrazuje celou válku velmi působivým způsobem. Toto by se dalo klidně promítat do škol, protože něco tak přesvědčivého jsem v rámci žánru dlouho neviděl. Tleskám. PS: Viděno v IMAXU – rozhodně doporučuji, neobyčejný zážitek.

Nová epizoda má stále trošku pomalejší rozjezd, nicméně se příběh začal konečně sunout neúprosně dopředu. Dočkali jsme se velkých intrik, krve, nahoty i hnusu – jako by si tvůrci odškrtávali seznam, co prostě ve Hře o Trůny musí být. Na své si tak přijdou všichni fanoušci. Série se nám zde moc pěkně rozjíždí a já se nemůžu dočkat, co přinesou další epizody. Vypadá to, že se zkrácení série na pouhých sedm epizod začíná vyplácet. Celý článek zde.

Hra o trůny je zpět v dobré řemeslné formě. Rozjezdová epizoda funguje přesně tak jak má, rozmisťuje figurky na šachovnici a navnazuje na další dění. Jen škoda té roztěkanosti mezi kvantem dějových linií a prapodivnými přešlapy (to cameo je hrozný). Každopádně je to stále kvalitka, která opět rozpoutá nespočet diskuzí po celém internetu. Těším se. Celé dojmy zde.

Vyhrocené finále opičí trilogie, které oproti očekáváním vsází především na pomalejší tempo, postupně budované charaktery opic a vygradování ústředního konfliktu. Film mrazivý do morku kostí kašle na zobrazování válečné vřavy, ale spíše dává prostor pro reprezentaci válečných důsledků. CGI je klasicky na výši, Andy Serkis v hlavní roli září a Giacchino vytváří jeden z jeho nejlepších soundtracků této sezóny. Válka o planetu opic dělá jednoduše spoustu věcí dobře a já osobně ji považuji za snad nejlepší díl z trilogie. Závěrečné hodnocení je tedy jasné, jakékoliv menší by bylo z mé strany čistým pokrytectvím. Veliká trefa. Celá recenze zde.

Nové pojetí Spider-mana se povedlo. Marvel jednoduše víc co dělat. Zařadili hrdinu do dalšího méně okoukaného subžánru a rozevřeli tak celé univerzum pro další publikum a nakonec představili další nosnou postavu. To vše bez zbytečných opakování či zdlouhavých vysvětlování originu. Film je více odlehčený, rozhodně nečekejte žádné velké drama. Větší ambice by sice nebyly na škodu, nicméně i tak se jedná o parádní start. Vítej zpět, Spidey. Celá recenze zde.

Trošku pomalejší, ale o to působivější historický film, ve kterém sledujeme průběh druhé světové války v Polsku nikoliv z pohledu vojáků, ale z pohledu mladé vesnické dívky. Kamera je parádní, stejně tak hudba a herecké výkony. I přesto, že se film neodehrává na frontě, si tvůrci nebrali servítky a prezentují opravdu naturalistické a krvavé výjevy, ze kterých mi nebylo moc hej. Sám za sebe můžu říct, že jsem se u sledování snímku vůbec nenudil a naopak jsem byl neustále napjat, co bude dál – zápletka je zde poměrně rozvětvená a nepředvídatelná. Jen málokterý film ve mně za poslední dobu tolik rezonoval, jako tento. 5* (9/10)

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta je jedním z těch sequelů, které sice ve velkém recyklují a nepřináší nic moc nového, ale zabaví příjemně natolik, že jim lze několik přešlapů odpustit. Svůj vrchol už mají Piráti dávno za sebou, nicméně pokus to nebyl špatný. Jen musíte zkousnout fakt, že jsou postavy mírně retardované a zápletka je místy až absurdní. Nicméně jako zakončení ságy to funguje – další recyklace však série snese už jen těžko. Celá recenze zde.

Král Artuš je parádní podívanou. Potěcha pro oko i pro uši. Cool akční scény, zajímavé pojetí zaprášené legendy. S dynamičností filmu se ovšem vážou i velké problémy ve vyprávění – hlubší charakterizace postav odpadá, často to nedává smysl, dávkování informací je zmatečné a celkově to působí tak nějak uspěchaně, nedotaženě. Materiálu je zde jednoduše moc, a ani frenetický střih tento fakt nezachrání. Artušovi by rozhodně prospěla o něco delší stopáž a preciznější vykreslení fikčního světa a postav. Při sledování jsem kolísal mezi znechucením a nadšením. Král Artuš je jednoduše velmi osobitým experimentem, který podává svou látku hodně nezvyklým způsobem. Ne každý tomu přijde na chuť, ale za zkoušku to stojí. Celá recenze zde.

Čistokrevný sequel, který s sebou přináší veškeré klady i zápory tomuto pojmu vlastní. Je to větší, akčnější, rozmanitější, odvázanější a na oko dražší. Ale také příběhově rozmělněné, epizodické, nesoustředěné, překombinované. Okouzlení se podruhé nekoná, nicméně stále se jedná o nadmíru zábavný nadstandard, který má jednoduše tu smůlu, že jsem se namlsal jedničky a našponoval své očekávání příliš vysoko. Neohromí to, neurazí to, zabaví to. Ale pokud bych si měl vybrat co si pustit znovu, raději zvolím x-krát viděný, o třídu lepší první díl. Celá recenze zde.