messi@h

Filmy Nolana mě prostě nebaví, s čestnou výjimkou Mementa a Interstellaru. Z mého pohledu navíc mají jeho filmy sestupnou tendenci - už Dunkirk bylo utrpení a Tenet jsem ani nebyl schopný sledovat až do konce, prostě jsem ho vypnul. Nudné, studené.

Nebýt přehnaně a hloupě překombinovaného konce, byla by to pecka. A hlavní akční scéna je opravdu lahůdka. Poprvé jsem viděl zmasakrovat ženu partu chlapů tak, že to vypadalo uvěřitelně - a opravdu bolestivě pro všechny, včetně jí.

Něco mezi *** a ****. Na jedno zkouknutí příjemná nenáročná zábava plná energie, i když délka by mohla být kratší. Na druhou stranu ale rychle vyšumí z hlavy a nevím, jestli si film ještě někdy pustím znovu. Spíš asi ne. Ale i tak mi Mamma Mia přinesla jeden nový poznatek: Hudbu ABBA jsem považoval vždycky za takovou jednoduchou popovou kulisu, ale nečekaně má spousta jejich písniček docela zajímavý a ne úplně povrchní text (a tím nemyslím jenom Winner takes it all).

Na první shlédnutí jsem byl nadšený a dál bych klidně 80 %. Deer woman je odlehčená hororová komedie a pamatuju si, že jsem se i nahlas smál (ne, já vůbec nic nemám proti hororovým komediím, naopak je mám od dob Evil Dead 2 a Army of Darkness velmi rád). Na druhé shlédnutí to už taková hitparáda nebyla, ale ani úplný propadák. Jak píše warrenur - příjemná blbinka, co uteče.

Kdybych měl hodnotit originalitu, tak film dostane stěží 1 až 2 hvězdy, protože jde o zcela jasný kompilát 8mm a Deváté brány. Nicméně co je ve filmu jedinečné, je atmosféra. Prostě Carpenter umí. Takže zatímco Polanského Devátá brána na mě moc nezapůsobila, Cigarette Burns se mi líbilo moc. Ovšem na druhý svůj vzor, 8mm, Cigarette Burns nemá, 8mm je přeci jen jiná liga. Možná je to ale i kratší stopáží - povídku a celovečerní film asi není správné srovnávat.

Kdyby si dal někdo trochu lepší práci s motivací hlavního hrdiny a uvěřitelností všech kroků, co podnikne, dal bych plnou palbu. Protože napětí ten film má a i když v něm je vidět jen tvář hlavního hrdiny, fantazie diváka si dokreslí všechno, co se děje na druhém konci telefonu. I zajímavý twist není k zahození. Ale znovu se vracím k první větě - nelogické kopance a místy přitaženost za vlasy toho, co všechno si může hlavní hrdina dovolit, celý film hodně shazuje.

Odpad. A to mě řekněme prvních 40 minut bavilo a navnadilo moje očekávání na rafinovaný psychologický horor, klidně i lyrický, bezdějový. Ovšem v druhé polovině se mi dostalo jenom samoúčelné artové onanie, přeneseně i doslova. P.S. Všiml si někdo kromě mě, že hororová scéna s mořskou pannou, která z ničeho nic začne křičet, je okopírovaná úvodní scéna z Dagona od Briana Yuzny?

Před 20 lety to byl jeden z mých oblíbených filmů, ale bohužel hrozně zestárnul. Dnes už je to jenom slaboduchá komedie, která by hrozně ráda byla německým Pulp Fiction - ale místo toho servíruje většinou trapné vtipy na úrovni Kameňáků. Jedna hvězda za scénu se sv. Petrem a jeho Salam alejkum (jediný moment, který mě i teď dokázal rozesmát), druhá hvězda už jen ze sentimentality.

Film, který nefunguje ani jako dokument o letu na Měsíc (na to je v něm o letu na Měsíc moc málo), ani jako pohled do života rodiny Armstrongových, na to je totiž příliš chladný. Jediné emoce tak ve mně vykřesal úplný začátek, prvních pár minut s dcerkou. Zbytek je nuda a šeď.

První zhruba polovina filmu byla pro mě předzvěstí opravdu atmosférického hororu a začínal jsem se docela obávat o svoje nervy, pokud bude film pokračovat ve stejné kvalitě i dál. "Domácí videa" jsou nechutná a děsivá přesně tak, jak mají být, Hawke hraje výborně neuroticky, hororové momenty napínají nervy k prasknutí a především hudba (dá-li se to tak nazvat) je vynikající. Jenže jakmile se objeví "dětičky", jde to s atmosférou z kopce, napětí mizí a závěr je už naprostá slabota. Promarněný potenciál.