rezzzy

Virgin river je určitý hybrid mezi Hart of Dixie (včetně doktora Breelanda) a Men in Trees, ale citelně slabší. Jedno mi tady ale vadí - a sice, všichni jsou ke všem neúnavně supportive, každá postava na každého bere ohledy, pořád se tam někdo někomu omlouvá, jestli se nedotknul jeho citů, všichni se o všechny starají - tohle prostě není normalní. Ani v ideálním světě, a už vůbec ne v takové intenzitě. Po několika dílech, resp. někde v druhé sérii končím, neboť mám chuť skoro všechny takzvaně punch in face. Mezi veskrze kladnými a empatickými charaktery v seriále není moc rozdílů, snad jediná postava, která se trochu vymyká, je potížista Dan Brady. Floutky jsem nikdy moc nemusela, ale tady díky bohu za jeho zasazení do série, protože alespoň trochu srazí to nepřirozeně ohleduplné nastavení všech ostatních. Záběry na přírodu tomu seriálu hodně pomáhají, což je na druhou stranu trochu smutné, protože to znamená, že o to víc je život v seriále méně zajímavý. Oproti HoD a MiT není VR vtipný. To mi nevadí, alespoň se odlišuje, avšak škoda jen, když už to takto má být, že ty místní příběhy nejsou hlubší a zajímavější.

Jednu chvíli mi Taboo přišlo vyzývavé a svěží, než jsem přišla na to, že ten seriál vlastně není ničím jiným než Tomovo Hardyho opusem na Toma Hardyho. Místem, kde ostatní postavy vystupují do počtu jako Hardyho křoví a žádné z nich se nedostává samostatně speciální pozornosti a samostatného rozvoje. A pokud děj náhodou na nějakou postavu poukáže, tak proto, aby nastavila zrcadlo opět Hardymu a jeho samozvané velkoleposti. Jak už tady hodněkrát zaznělo, Hardy se nechá ve stopáži hodně natahovat, ale ve finále mu to víc škodí než prospívá. Protože nakonec namísto excentrismu, který ten šamanský prvek a téma incestu načaly a na který jsem prve fascinováně civěla s otevřenou pusou, zůstávám znuděně koukat a ťukat si na čelo, že je to jen prostý magor. Nepředvídatelný, se všemi těmi svými haldami. Jakkoliv jsem mu v Revenantovi přála Oscara víc než Leovi, tady byl vážně jenom zbytečně nesnesitelný, nic víc.

Volná variace na Gran Torino s českým Clintem Eastwoodem, jenž tomu americkému směle konkuruje, jen po našimu. .... tohle je megaroztomilé, královsky jsem se bavila a culila se nad tím jako měsíček nad hnojem :)) Po dlouhé době mi náš film udělal radost. A i když je pro mě kvůli té podobnosti s výše uvedeným snímkem a hercem "Na střeše" v určitém smyslu nepůvodní, tak oceňuju, že se po dlouhé době v českém fondu kinematografie objevilo něco, na co se ráda podívám znovu. Děkuju!

Dying Young byl celou dobu moc pěkným snímkem, přesně to, co na devadesatkových filmech miluju a vyhledávám. Nejsou přehnané. Navíc, téma lásky versus nemoci je vždycky tahák na emoce. Na to jsem sázela a tři čtvrtiny děje se k tomu schylovalo. S očekáváním jsem tady v tu chvíli už hodila 4 hvězdy .... Než přišel závěr. Za ten stahuju jednu hvězdu dolů, protože se se mnou nic nestalo. :/ PS: Jde poznat, že se těží z úspěchu o rok starší Pretty woman - na začátku sledujeme chudou střapatou Juliu v červeném kostýmku a krátkou sukní. Nemůžu si to odpustit nepoznamenat. :D

Ach... Tohle byl ještě ten nádherně sladkobolný Tim.

Digitální pejsek je roztomilý a velmi dobře udělaný. Jen mě to nepřesvědčuje a mnohem vděčnější bych byla za pravého psa a pravé všechno, co je dodělané v postprodukci, i za cenu toho, že pes bude mít méně empatických výrazů. Tyhle postprodukční vymoženosti už jsou za hranou přijatelnosti v rámci hraného filmu, a jak někdo níže poznačil, hraničí s Disneyovskou pohádkou, a to je škoda. Beethovena bychom přece taky nechtěli z počítače a Neuvěřitelná cesta by v digitálu taky nefungovala tak dobře. Mně to va, že už to s živými hrajícími tvory neumíme (nebo spíš nechcem umět). :/ Konec s vyhasínajícím Fordem se mi vůbec nelíbil. Pes má zůstat s člověkem.

Tato duna byla byla nadčasová včera, je dneska a bude i zítra. Otázka ale je, jestli to stačí. Opravdu velkolepá výprava a tragičnost na mě měly vliv v kině, u toho asi ale zůstanu, neboť mi zadunilo v uších, v srdci však bohužel ne. Svoji vinu na tom má styl vyprávění. Jako nečtenář hozený do přítomného děje, bez potřebných vysvětlivek, jsem proto především koukala na krásnou podívanou, aniž by se mnou film s jinak tak dobrým hodnocením jakkoliv pohnul. Pro mě chladné, odtažité a neemotivní. Za to musím s hvězdami dolů. (Stejný problém jako Šílený Max: Zběsilá cesta.)

Kde je to našlápnutí z první série? Rozhovory s vrahy, které byly úplně wow, že jsem málem ztrácela dech? Druhá série se pro mě odehrála ve znamení 10 načatých témat, z nichž ani jedno nebylo nerozvinuté pořádně a konečný počet dílčích příběhů dotažených do konce - nula. Holden jakkoliv byl brilantní či až málem geniální v 1. sérii (a taky docela sexy), tady v druhé sérii je z něho nic než fracek (sexappeal taky fuč). Bylo to hezky natočené, proto jediné, co hodnotím na této sérii kladně, je pěkná práce s kamerou. Ale jinak vůbec nechápu, proč proboha tohle měli tendenci natočit. Dokoukala jsem to jen z povinnosti, protože tak nějak nemám ráda rozdělané a nedokončené věci, ale s každým dalším dílem můj zájem klesal hloubš a hloubš. Osobně se nezbráním ani otevřeným koncům, ale tohle nebyly ani otevřené konce, tohle bylo spíše něco jako why... why the hell. Proč jsem tohle měla sledovat? Ne, díky bohu, že je už konec.

Tato známými herci nacpaná věc oproti o dvacet let mladším thrillerům dnes působí možná poněkud něžně, ale určitě né slabě. V případě The Gift dostáváme na výběr, z čeho si husinu a vrásky na čele dělat více. Kromě mysteriózního prvku u hlavní zápletky okolo odhalování vraha, jenž měl zafungovat jako osvědčený vyvolávač mravenčení v zádech, tady pracovalo i něco jiného. V divákovi, který umí vyplout z vln mysteriózna (prvoplánový spouštěč, funguje v daný moment), dokáže neklid vzbudit také i paralelní odkaz filmu - jak jednoduše zranitelné ženy skutečně jsou v reálném životě. A to bez rozdílu, jak film vypráví. Tj. bez ohledu na duševní či tělesnou výbavu, splečenské postavení či charakter osobnosti - ať jde o citově i názorově labilní týranou manželku (Hilary Swank), psychicky zkoušenou, ale odolnou matku samoživitelku stojící oběma nohama na zemi (Cate Blanchett) nebo bohatou ultimátní mrchu (Katie Holmes), film nás na několika místech znepokojuje demonstrací, že každé jde ublížit rychle, až velmi snadno, dokonce i opakovaně (druhotný spouštěč, ale efekt přetrvává i po závěrečných titulcích).

Trochu padlá na hlavu, ale skvěle absurdní nemožná černá komedie, kterou pozvedává výborná Janžurka v hlavní roli. Upřímně si myslím, že její obsazení je hlavní výhrou filmu. Ale mimo to jsem se nevěřícně válela smíchy, já si totiž nemyslím, že ta primární komediálnost vyšla podle plánu, podle mě dopadla místy i trochu trapně, ale zase tak božsky a absurně mimo, že to vlastně bylo dokonale komediální tak nějak dodatečně, takovým neplánovaným způsobem. A to mě naprosto dostalo. Obsah 3*, ale dosah 4*.