Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (584)

plakát

12 let v řetězech (2013) 

Twelwe Years a Slave (český název nedává smysl, protože v okovech rozhodně 12 let nestráví a jako otrok se chová tak, aby se jim pokud možno vyhnul) je především nepatetický a nečernobílý. Jak příznačné označení v porovnání s otřesnou, pár let starou oscarovkou Černobílý svět (kterýžto český překlad je bohužel naprosto výstižný). I když se ve filmu neodehraje nic zásadně překvapivého a děj začne, plyne i skončí tak jak čekáte - paralela s další, tentokrát výrazně povedenější oscarovkou Lincoln, který se odehrává o necelých dvacet let později - vše je natočeno a zahráno (Fassbender!) tak, že se jsem se nestihl nudit. Pokud neznáte přechozí McQueenovy filmy je to výhoda i nevýhoda. Možná vás nepříjemně překvapí řada pomalejších a na první pohled by snad někdo řekl i zbytečných záběrů, které k jeho stylu patří. Na druhou stranu si ušetříte malé (velmi malé) zklamání z toho, jak tento režisér zhollywoodštěl. Ale to se od takto akademického tématu dalo čekat. Přesto divák dostane to, na co je u McQueena zvyklý - podmanivou atmosféru, několik dlouhých scén bez střihu (mimo jiné úžasně silnou, detailní a nesamoúčelnou scénu bičování) a dokonalého Fassbendera, za kterým však titulní Ejiofor vůbec nezaostává a několik známých jmen mu zdatně sekunduje. Celkově můžu říct, že McQueenovi Hollywood sluší a Zlatý glóbus za nejlepší drama byl udělen právem. Zajímavé komentáře: Zeck, liborek_.

plakát

Insidious 2 (2013) 

Na úvod si dovolím jeden osobní vzkaz pro 4 kluky a holky, kteří v kině seděli vedle mě. Lidi chovající se jako vy by neměli být pouštěni do kina. Pokud tohle čte někdo z vás, kteří jste na Insidious 2 byli v pátek 15. listopadu v Cinema City Olympia, 17:20, sedadla B3-6, tak se nad sebou prosím zamyslete. Všichni kdo s vámi sedí v sále se přišli v klidu podívat na film, tak jim nekažte zažitek. Děkuju. A konečně k filmu. Kapitola 2 za prvním dílem většinou nezaostává a v některých chvílích je dokonce o něco lepší. Atmosféra se sice ze začátku nedaří ustavit tak rychle, ale později už nezmizí. Tento díl je pro jedničku v mnohém tím, čím byly (především druhé a třetí) pokračování prvnímu Saw. Příběh zde není variován, ale rozvíjen, prohlubován a doplňován. Oba díly se organicky spojují v jeden celek a dívat se na dvojku bez znalosti jedničky se tak stává značně ochuzujícím zážitkem. Zatímco první Insidious byla klasická duchařina ozvláštněná motivem astrálního cestování, dvojka dává vzpomenout jak na řadu klíčových hororů minulosti (za všechny můžu jmenovat třeba Vymítače ďábla, Osvícení a Psycho) tak zručné míchá prvky různých typů filmů - duchařinu, found footage, skládání minulosti z nalezených střípků a také suchý humor, kterého je tu výrazně víc než v prvním dílu. I přes několik vad na scénáři je výsledkem povedená, zábavná a strašidelná směs. V poslední scéně vidíme jasný náběh na trojku, který se však zdá být variací téhož. Vzhledem ke stejnému scénáristovi ale doufám, že i další díl přijde s prohloubením myšlenek a děje prvních dvou, tak jak tomu bylo u Saw. Snad bude trojku režírovat někdo podobně zručný jako James Wan, protože právě režie dělá z obou dosavadních kapitol Insidious silný zážitek. V rukou nějakého rutinéra by série mohla zdegenerovat do průměrnosti a nudy.

plakát

Bling Ring: Jako VIPky (2013) 

Zatím nejslabší celovečerák Sofie Coppoly. Vyprázdněnost hlavních postav spojuje Bling Ring s jejími předchozími snímky, ale na rozdíl od nich nic víc nenabízí a sám je téměř tak prázdný, jako jeho hrdinové. Kromě pár zajímavých scén během vykrádání, které zabírá většinu stopáže, film zaujme až ve chvíli odhalení a zatýkání. Sledování myšlenkových konstruktů postav a jejich vnímání reality je jeho zdaleka nejzajímavější částí. Bohužel tomu není věnováno více času. Ze všech Coppoliných filmů tento asi nejrychleji vyšumí z hlavy. Nakonec jsem si z něj odnesl především zjištění, že bohatí lidé z Los Angeles jsou idioti neschopní zamknout jak dům, tak auto (mimochodem dneska se snad většina nových aut zamkne automaticky sama, takže tohle mi nedávalo úplně smysl), popřípadě schovat klíč důmyslněji než pod rohožku. Doopravdy ani jednou není ukázané, že by se ti puberťáci do domu nedostali, nebo že by museli třeba rozbít okno. Prostě přijdou a vejdou, to mě skutečně štvalo a nechce se mi moc věřit, že by ve skutečnosti mohlo být tolik lidí tak absurdně pitomých.

plakát

Šmejdi (2013) 

Velmi užitečný dokument, který rozproudil veřejnou diskuzi. V některých chvílích je však zavádějící - velkou část událostí může divák vnímat jen skrze vyprávění důchodců a některé informace jsou dokonce jen napsané - a tyto mají skutečně minimální dokumentární hodnotu. I přesto však film obsahuje řadu silných momentů a doporučil bych ho prakticky každému. PS: To, co Lima napsal o "Klausově neviditelné ruce trhu" je naprostý kec, za který by se měl každý rozumný člověk stydět.

plakát

Frida (2002) 

Její politické názory jsou odporné a její životní styl se mi nelíbí, přesto tento snímek opět dokazuje, že i o nesympatické titulní postavě lze natočit velmi dobrý a zajímavý film (asi nejlepším dokladem tohoto tvrzení je Občan Kane, kterého však slova velmi dobrý a zajímavý ani zdaleka nevystihují), a že právě ten je třeba hodnotit, nikoliv jeho reálný předobraz. Z první poloviny jsem byl poměrně nadšený, později (zhruba od ”sesterské aféry“) film přechází do čím dál větší banality a nudy, která je přerušena vždy charismatickým Geoffrey Rushem. V poslední půlhodině naprosto selhává režisérka jako vypravěčka. Skáče od jednoho okamžiku k jinému bez jakéhokoliv vysvětlení, čím mění a dle mého názoru poškozuje dosavadní styl narace a budovanou atmosféru. Navíc mi způsob podání Fridiných životních osudů neodbytně připomínal většinou zručně natočenou, skvěle zahranou a vizuálně zajimavou telenovelu. Na druhou stranu mě v průběhu filmu zaujaly některé z obrazů, které mě do té chvile naprosto neoslovovaly, za což jsem mu vděčný. Musím také vyzdvihnout hudbu, především tu, kterou vidíme ”naživo“. Celkově se však po vynikající první polovině nemůžu ubránit jistému zklamání. Přesto bych neměl problém podívat se na Fridu znovu.

plakát

Uvnitř (2007) 

Škoda, asi jsem očekával moc. Krvavé scény jsou většinou dobré, výjimečně i výborné (ta poslední). Bohužel se až na pár výjimek opakuje ten samý motiv - bodni nůžkama, jehlicí, střepem či nožem. Co mi opravdu vadilo, a překvapuje mě, že tady o tom nikdo moc nepíše je přemíra špatných (!) CGI efektů. Začalo to otřesně naanimovaným dítětem, pokračovalo přes některé krvavé záběry, oheň (mimochodem výborný nápad, jedna z mála scén co jsem si i přes CGI užíval) až po "zombie". Srovnání s Haute Tension tak À l'intérieur rozhodně nesnese. Nejhorší ze všeho ale bylo neuvěřitelné stupidní chování skoro všech postav. Když mě tímhle film štve prakticky po celou dobu, tak to ani pár povedených maskérských kousků nezachrání. Aby toho nebylo málo, základní premisa je postavená na hlavu. Jednak nebylo vůbec vysvětlený, jestli žena v černém chce primárně dítě, nebo zabít tu těhotnou. A hlavně, přece by bylo stokrát jednodušší počkat, až se dítě narodí a ukrást si ho, případně při krádeži matku zabít. Tenhle film je typickou ukázkou idiot plotu. Ani přes pár lákavých scén nemám nejmenší chuť vidět ho někdy znovu. Na závěr ještě jedna výtka a malý spoiler - to že na konci dítě žije nasadilo blbosti À l'intérieur korunu.

plakát

Anna Karenina (2012) 

Divadelní pojetí se mi hlavně v první třetině líbilo. Některé dlouhé záběry byly strhující a bavilo mě se na ně dívat. Bohužel tím režisér automaticky přiznává, že látka, kterou točí je dnes neaktuální a vzdává se možnosti pohltit diváka. Je mi jasné, že je kniha zásadním způsobem osekaná, bohužel však ne dostatečně. Levinova linka na venkově jenom ruší a jako divák jsem netušil, proč bych se měl dívat jak tam kosí pole, když to nemá se zbytkem filmu žádnou souvislost. Jedinečná vizuální podívaná končí ve chvíli, kdy se začíná objevovat vztah mezi Annou a Vronským. A film je v háji. Takovéto bezdůvodné vzplanutí během vteřiny může fungovat možná v dívčích románech, nebo na divadle, ale rozhodně ne ve filmu. Postavy nemají žádnou viditelnou motivaci, hlavní "hrdinka" je neuvěřitelná kráva a divák ji musí(!) nenávidět. Nevím jestli tohle bylo záměrem tvůrců, ale pokud ano, tak to nechápu. Jediná sympatická postava je Jude Law, ten se bohužel chová často hloupě (odpouštět a znovu a znovu). Očekával jsem drama se špatným koncem, ale vzhledem k odporu, který jsem cítil k titulní postavě, byl konec čistým happy endem. Nechápu proč bych měl dvě hodiny sledovat osudy postavy, kterou nenávidím a když jí ostatní opovrhují, tak je mi jen líto, že to nedělají důrazněji a více.

plakát

Terapie láskou (2012) 

Nemůžu si pomoct, ale nebaví mě dívat se na film, u kterého si každou chvíli říkám "to je kretén/kráva...". Cooperovo zabloknutí se u představy, že ho Nikky miluje, je omíláno až do úmoru. Konec ale je takový, jaký každý očekává. To by mi ani nevadilo. Problém jsem měl s tím, že během prvních tří čtvrtin není ani náznak motivací postav, aby se na konci mohly zachovat tak, jak se zachovají. Jakkoliv finále nepostrádá emoce (a bavilo mě asi víc, než první hodina a půl), je vykalkulované a nekoherentní s předchozím dějem. Herecké výkony opravdu potěší - až na Chrice Tuckera, vážně nechápu proč tam narvali někoho tak protivného a zbytečného. Bohužel Jennifer Lawrence vypadá na svůj věk (něco přes 20) a tak jsem měl velký problém věřit jí všechno, co její postava měla údajně zažít.

plakát

QI (2003) (pořad) 

Dost možná nejlepší soutěžní pořad jaký jsem viděl. Hodnotím po první sérii, ale nezdá se, že by další měly být jakkoliv horší. Spousta vtipných, pohotových a chytrých(!) hostů, fantastický Stephen Fry a neodolatelný britský humor. V každém dílu se divák něco zajímavého dozví a skvěle se pobaví. Pokud jste ale typ člověka, kterému by vadilo, když si někdo dělá srandu z toho, že Fry je gay, asi se na to radši ani nedívejte. Jediné, co je mi trochu líto je, že se nevyznám lépe v britské populární kultuře, takže mi nedochází řada narážek na tamní známé osobnosti a podobně.

plakát

Temný rytíř povstal (2012) 

Batman ve kterém chybí Batman a logika. Jenom na první zhlédnutí jsem si všiml snad desítek věcí u kterých jsem nechápal jak je mohl někdo tak moc nedomyslet. Jak se Bruce bez prostředků dostal z jámy do obleženého Gothamu? Proč se v jámě skáče zásadně bez rozběhu (mimochodem to samotné vězení je pěkná kravina - trvalo několik vteřin vymyslet tři způsoby jak se z něj dostat)? Proč jsou ulice prázdné? Proč jediný Gordon ještě neodhalil Batmanovu identitu? Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho. Tak poslední otázka - proč sakra Gotham není vůbec temný a vypadá jako Manhattan? Nezajímavé zpracování s nesmyslným záporákem, který mluví jako malé děcko. V tak realistickém pojetí bez špetky komiksovnosti působí tolik logických chyb jako pěst na oko. Kdyby Rises nenatočil uctívaný Nolan, tak ho kritika i diváci mnohem víc strhají.