Idée_fixe

Panečku, pan dirigent Neumann se tedy umí pěkně rozvášnit! :-D Kam se hrabe Petr Altrichter se svým funěním a nadskakováním snožmo, Aleksandar Marković, kterému během Stravinského Svěcení jara odletěla taktovka až někam k žesťové sekci, či Leoš Svárovský, který jednou na samém konci Jupitera z Holstových Planet vystřihl parádní piruetku. :-D Pánové, miluji vás!!! <3

Co napsat, když ostatní komentující vše tak krásně vystihli... Nestoudně jste mi vzali taktovku z ruky! :-D Dirigent, klavírista a hudební mecenáš Hans von Bülow kdys pravil, že "Pro dirigenta je lepší, má-li partituru v hlavě, nežli hlavu v partituře". :-) Domnívám se, že tím myslel rovněž to, že hudbu je třeba vnímat i srdcem, a brát ji především jako poslání, nejen coby zdroj obživy. Věřím, že mladý dirigent z tohoto filmu to tak zprvu měl. Ale různé nepříjemnosti, co se kolem něj porůznu děly, v něm to nadšení postupně utlumily. Na jeho obranu - neměl to zrovna lehké. To místo, kde se konaly zkoušky, bylo úděsné. Nemyslím vzhledem, ale podmínkami, jaké profi orchestr potřebuje. Všici naňahňaní na dvou metrech čverečních, že snad i sardinky v konzervě mají víc místa. Ostatně - na tak monumentální skladbu, jakou Beethovenova 5. symfonie je, tam bylo zatraceně málo muzikantů. A dělené zkoušky nic?? Ale možná, že probíhaly, jen v rámci úspory filmového času tam "jako" nebyly. No nic. V zimě tam musela být pořádná kosa, a o akustice už ani nemluvím. Samozřejmě tím jeho chování neomlouvám, pouze se tomu nějak snažím přijít na kloub. Kvalitní podmínky pro zkoušky jsou základ. ;-) No jasně, a taky kde se vzal, tu se vzal - světový dirigent přihopkal (a krajan k tomu (ne Karajan :-D, ale ještěže tak, to už by náš zajda nerozdýchal :-)), a mladá krásná manželka si s ním nějak podezřele zarozuměla (bál se, že možná až tak, jako kdysi její matka). A když už jsem u té matky - líbila se mi ta nenápadná linka o jejím někdejším vztahu s Lasockim, propleteném s jejím manželem, Martiným otcem. Chvíli jsem si dokonce myslela (kecám, čekala jsem na to takřka celý film), že nějak vyjde najevo, že Martiným biologickým otcem je právě Lasocki. Škoda, že nebylo více prostoru věnováno i zmíněnému Martinému otci, který býval zřejmě taky buď dirigent, muzikant, nebo tak něco na ten způsob. V jeho očích bylo vše - touha, láska, ale i velká bolest a zoufalství. Radost jako by se někam vytratila. Mimo to byl velmi oduševnělý, moudrý, životem ošlehaný bard. Hodně jsem si ho oblíbila. Nemyslím si, že byl jen vedlejší postavou - ba naopak. V Martině (a nejen jejím) životě hrál důležitou roli, jakkoliv možná působil jen jako "dědeček na hlídání". Taky mne mrzí, že nevíme, jak koncert nakonec dopadl, zda vůbec proběhl (hádám že ano), ovšem pak se vkrádá myšlenka plíživá, jestli pak Adam skutečně pověsil dirigování na hřebíček, a věnoval se něčemu jinému, nebo se nad sebou zamyslel, Martina slova ho drapla za srdce (mne tedy rozhodně ano), šel do sebe, a stal se z něj třeba někdo jako "druhý Lasocki". ;-) Pardon, ale ještě nemohu nedodat, že jelikož muzice, muzicírování, i dirigentské hantýrce docela rozumím, o to víc jsem si některé scény vychutnávala (kecám, slintala jsem u nich :-)). A taky jsem si představovala, jak bych se asi v některých chvílích chovala. Ať už na místě Marty, nebo jedné z členek orchestru (ach.... <3 ). A ještě něco - opravdu hooodně šťastný ten, kdož práci, co vykonává, a co ho živí, i miluje a těší se do ní. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Kapku to zavání. Když měl p. Roubíček o svou manželku takový strach (a domníval se, že ji někdo stalkuje), pročpak ji tedy nešel naproti k autobusu (zejména když měli zastávku 5 minut od baráku, a věděl, kdy bude vystupovat), co, e? Nebo se aspoň neměla vracet pozdě v noci. Ona sama se nebála? A na uřvanou Rambu poslat Ramba.