Ony

Připadá mi těžké tomuto filmu něco vytknout, ale zároveň nemožné nad ním nějak jásat nebo si ho oblíbit. Dozvěděla jsem se, že existoval nějaký Torgny Segerstedt, který psal do švédských novin antihitlerovské články a po kterém všechny ženy v okolí prahly, přestože se už sotva držel na nohou, ale odnáším si to spíš jako informaci než filmový zážitek. Snad mi rozumíte. Líbili se mi psi a nasvícení.

Na neznámý televizní film s Pattinsonem je to dost kruté. Až moc. Neuškodilo by těch ženských osudů pár ubrat a do zbytku přidat trochu života.

"Noc" byla působivá a "den" povinný, jak jinak. Vývoj postav je napytel, taky jak jinak. Obsadit do role zapálené brigádnice zrovna Marii Vášovou byl nepochybně hodně avantgardní nápad, ale k opravdovosti příběhu to nedopomohlo. Zato prohnilý chlípník Pešek je výborný.

velice obratně a děsivě dojemně odvyprávěná cesta k soudružství a novému člověku

V býčích zápasech fandím zásadně bejkům, takže jsem opravdu viděla trochu jiný příběh a nesnášela všechny lidské postavy včetně Sněhurky. Líbily se mi ty trefné vniky reality a banality na místa, kam v klasickém pohádkovém syžetu patří typicky pohádkové motivy. Nemyslím jen dominu místo zlé královny, ale taky třeba bulvární tisk místo kouzelného zrcadla. O tom, proč a jak to bylo němé, se mi moc přemýšlet nechce, ale jsem za to ráda. Obraz, pohyb a hudba stačily vrchovatě.

Asi jsem měla příliš velká očekávání. A v prvních chvílích ve mně díky vláčné hudbě, městské poetice a absenci kladných hrdinů ještě vzrostla. Hudba mě začala otravovat velmi brzy, speciálně ten zpívaný leitmotiv, městská poetika až později, s jednáním postav jsem se prala docela statečně, ale taky to nešlo. Slibný potenciál zápletky i charakterů byl využit minimálně, scénář je zkratkovitý a povrchní. Jako by se tvůrci chtěli od tématu a prostředí záměrně distancovat. Tenhle odstup se úspěšně přenesl i na mě, a když pak Františka alias Freddyho topili, tak jsem se musela smát.

Kino plné důchodců a uprostřed sedí Ony a roní slzy jako hrachy. Uf.

Zdeněk Štěpánek hraje pekařova císaře a tváří se, že to mám brát úplně vážně. Moc to nešlo.

On je Peter Bogdanovich syn Borislava Bogdanoviće? To jsem asi už měla vědět... Tak teď si to budu pamatovat. Jinak je to dobře splácaný dokument o česko-srbském kamarádění, ale mám pocit, že celovečerní formát tady není to pravé. Je to látka spíš pro televizní cyklus nebo tak něco. A teda strašně mě nadzvedávalo, jak v českém komentáři říkali [konJovič].

Tohle jsem teda moc nepochopila. Trochu se to tváří jako Škola otců po 25 letech. Ovšem zatímco Helge ve svém filmu i přes vynucené úpravy udržel podstatu sdělení a pochopitelnost hrdinova jednání, Má láska s Jakubem jako by byla pro jistotu rovnou nesrozumitelná, respektive nic nesdělující. Rádoby artové pojetí s alegorickými vložkami tuhle dobovou sterilitu nevykompenzuje ani nezamaskuje, spíš naopak.