Ony

Šestnáctiletý a blonďatý Slavko Štimac.

Přehlídka surovostí a tragédií doprovázená skočnou cikánskou muzikou. Má duše je zase o něco zdeformovanější. Výborně.

Vůbec nechápu zdejší nízká hodnocení. Tohle je jeden z nejvtipnějších filmů, které jsem kdy viděla. "Anjel?" Místy mi to připomínalo Monty Pythony. A hudba - nadskutečná.

Suché a odbyté. Čekala jsem daleko kurióznější úmrtí, pískomila v řiti apod.

Snad se mi nikdy nestalo, aby mi film byl tak odporný svou krutostí a tak nepřijatelný svou divností. Ale jsem přesvědčená, že ho chci vidět znovu a možná ho pak přehodnotím. Napoprvé jsem dost zmatená. Zcela úchvatné jsou exteriéry, které mají hlavní podíl na správně hnusné atmosféře. Některé scény berou dech, jiné na mě uprostřed té dystopické lázně působily trochu crazy. Skvělá je představitelka Staré, mladší herečky vypadají spíš jak zpěvačky ze Semaforu, které zrovna nemají den.

Na světě je hrozné, že každý má své důvody, aneb Já mám devět kanárů.

Viděla jsem jen necelý jeden díl. Nějaká slečna tam vyspávala po rušné noci, probudil ji miláček s pochoutkovým salátem. Posnídala a ani trošku se nepoblila. ?

"SOUTĚŽ: Sdružení kinomajitelů "Biografia" v Praze vypisuje tímto konkurs na stručné dvouřádkové vystižení geniální myšlenky amerického režiséra D. W. Griffitha v jeho slavném grandiosním filmu "Intolerance". Cenou poctěného textu užije "Biografia" jako vtipné a účelné reklamy k tomuto největšímu filmu světa. I. 1500 K II. 1000 K III. 500 K" (časopis Kinografia, č. 3/1921) Tak prosím...

Začátek vypadal dost vtipně a slibně, ale pak to šlo do háje. Slavná verze s Maraisem je taky celkem o ničem, ale má svoje kouzlo a švih.

Potom, co jsem u knihy málem zemřela, mě film neskutečně potěšil. Nějak mi ušla ta jeho monumentálnost a stal se pro mě spíš takovým miláčkem, jenž mě jednoho dne vyvedl z myšlenek na vraždu.