Ony

Aj, tohle bylo nějaké lascívní.

Animované filmy mě nikdy extrémně nevzrušovaly, ale ty Norštejnovy se tolik blíží mé vlastní dětské imaginaci, že mě to až děsí.

Moc se mi líbilo, jak se tvářila parta plovoucích ptáků. Vraždění (ne těch ptáků, nebojte) je pojato děsivě naturalisticko-komicky, jak je na Balkáně zvykem. Tentokrát si ho ale moc neužijete. Dominantní je spletitý příběh promiskuitního maďarsky hovořícího "hrdiny", jehož krajně neromantické souložení doprovází tak trochu úchylná hudba. Historky jsou to zajímavé, skoro bych si přečetla knižní předlohu (autorem je Dušan Sabo).

Moc roztomilé byly záběry ulic a dost dobré scény na schodišti. Ale nějak nevím, co s postavami, které se jen válejí a plkají o všem možném, jen jako by si dávaly pozor, aby to nebylo něco smysluplného nebo nedejbože důležitého. "Žijí tam Pončové." "Pončové? To jsou lidi?" "Jasně, kovbojové." "Já myslela, že pončo je ten hadr s dírou na hlavu." "Kdepak, to je pláštěnka, miláčku." Místy se mi zdálo, že to není úplně špatná cesta, protože film mě kupodivu nenudil a příjemně plynul. Dialogy, právě tím, že jsou o ničem, působí sympaticky. Ale stejně mě to nějak nenaplnilo. Příště si to zkusím dát jako komedii.

jebačina above all

V tomto filmu, který představuje jugoslávskou novou vlnu (čili novi film), je mnoho k vidění, mimo jiné Danilo Bata Stojković zamlada. Ale smysl, ačkoli by to mělo být cosi jako "brilantní satira", mi napoprvé zůstal poněkud zastřen.

Tento snímek působí úžasně esteticky, místy je navozena téměř horrorová atmosféra. Ale není to moc platné, protože co se příběhu týče, cesta k předem jasnému konci je celkem nudná a postavy jsou zoufale nezajímavé. I když Hana Hegerová přecejen lecčemus prospěje svou tajemnou vizáží a její filmový manžel má taky světlé chvilky. Jejich střety mi silně připomínaly vesnické prózy a dramata 19. století. To je s tematikou kolektivizace pro mě vražedná kombinace. Ale vždycky se vyplatí vidět tu dnes už těžko představitelnou "pruhovanou" krajinu před rozoráním mezí, obzvlášť v tomto filmu, který má skutečně pěknou kameru.

Dveřma se nemlátí, dveře se zavíraji.

Škoda, že tento film tak brzy ztratí svoji specifickou "poetiku". Začátek mi připadal vtipný (tedy spíš směšný), svým způsobem i romantický ("z daleka vibruje motoru chvění"), nepochybně nese vzácné dobové svědectví, navíc i slibuje jakýsi děj. Pak se to ale děsně táhne, řeší se pořád dokola totéž a člověku nezbývá, než se modlit za ty pokrokové traktoristy, aby konečně mohli rozvorat meze a tahle cesta ke štěstí skončila.

Máloco mi před očima proběhlo takovým fofrem jako tento film. Velmi mu prospělo omezení dialogů na příležitostné výkřiky v duchu: "Čo teraz?" "Neviem." a důraz na zbojnické fyzično. Takto hutná akce je, myslím, v československém filmu dost neobvyklá a navíc Paľo Bielik je fakt borec, miluju ten jeho pružný úprk a především ďábelskou scénu pod šibenicí. Když se k tomu přidá stylový slovenský folklór a exteriéry nasnímané bez sklonu ke kýči, stává se z banálního a vytřískaného příběhu opravdu strhující podívaná.