Ony

Tahle pohádka se moc nepovedla. Krátce po jejím zhlédnutí jsem skoro zapomněla, o čem to bylo, ale ovčí hlava ve mně zůstala. To je docela síla.

Má to být komedie. A to tedy skutečně je. Scény na hřbitově, "před rekonstrukcí . . . a po", krádež sochy atd. atd. jsou geniální. Vincent Lindon je neodolatelně na dně.

Ano, film mého mládí. Po jeho zhlédnutí v kině se mi točila hlava blahem.

Největší ztráta času v mém životě.

101 minut se dívat na zrnící obrazovky - to je teda fakt zážitek:-)

Jeden z mála horrorů, u kterých se fakt bojím. Juraj Herz je mistr. I jako pohádka je to pěkné (omnia vincit amor).

Pověst o stříbrné jedli je středometrážní poetický film, ideální pro dlouhé zimní večery. Hezky se na něj dívá. Je to taková sbírka pohlednic osvěžená skákáním po stromech.

Mezi snímky Lva Kulešova patří Dva Buldi dva k méně úspěšným. Pro zpracování revolučních myšlenek si vybral prostředí cirkusové manéže. Hlavními hrdiny jsou dva klauni - otec a syn. Na čas jsou si odcizeni kvůli rozdílným politickým názorům. Na konci se ale setkají oba v řadách Rudé armády. Nejpůsobivější je scéna, ve které Buldi mladší obratně prchá před bělogvardějci za pomoci visuté hrazdy. Přestože se Kulešov tímto filmem snažil vyhovět režimu, byl mu odebrán a dotočila ho Nina Agadžanova, která se proslavila především scénářem k Ejzenštejnově Křižníku Potěmkin.

V neveselém příběhu hlídače Pepy září Jiří Hrzán. Nejkrásnější jsou scény s majákem doprovázené hudbou Luboše Fišera. Celkově se mi tento snímek hodně líbil, ale některé pasáže mi připadaly poněkud slabší, málo přesvědčivé.

"Jsme krásná a požehnaná rodina. ... a já mám pořád pocit, že pro Vás dělám strašně málo." Už jenom slyšet hlas Rudolfa Hrušínského je úchvatným kulturním zážitkem. Co to je vidět celého Spalovače mrtvol se snad ani nedá slovy popsat. Je to strhující, mrazivé, estetické, nezapomenutelné. Herecké výkony, hudba Zdeňka Lišky, pardubické krematorium Pavla Janáka - vše skvostné. Mezi českými filmy, které znám, tento jednoznačně vítězí.