Stanmi

700 mil v sedle to je především skvělý herecký koncert pánů Hackmana a Coburna. Zápletka je jasná, noviny West Press vypsali závod na 700 mil, kde na konci čeká vítěže 2000 dolarů. Tohoto závodu se zúčastní celkem 9 jezdců, mezi nimiž je jak Gene Hackman, tak James Coburn, stejně se dočkáme postav prchlivého mladíka, mexičana, angličana a jedním z jezdců je i žena. Celý film je jákasi westernová road-movie, na níž poznáváme hlavní hrdiny, jejich minulost či motivaci k závodění, sámozřejmě ne všichni se dočkají cílové pásky. 700 mil v sedle možná není nejlepším westernem všech dob, o to se ani nesnaží, ale patří v tomto žánru k nehynouci klasice.

Robet De Niro nám ve svém režíjním debutu naservíroval velmi uvěřitelný a civilní snímek z Brooklynu 60. let. Příběh o malém chlapci jehož idolem se stane místní mafiánský boss, který se poté stane jeho přítelem a mentorem i proti vůli jeho otce - obyčejného řidiče autobusu, byl zpracován podle knihy, kterou napsal Chazz Palminteri, jenž ztvárnil i titulní roli mafiána Sonnyho.Přesto, že je Robert De Niro znám především rolemi různých mafiánů, tak tentokrát sám sebe obsadil do role "obyčejného" člověka, který nechce mít s mafií nic společného. Do filmu je velmi dobře naroubována i rasová nesnášenlivost mezi italoameričany a afroameričany, díky čemuž film v závěru patřičně graduje, Robert si počínal jako zkušený profesionál, takže film je napínavý od začátku do konce a rozhodně se zařadil mezi ty nejlepší mafinánské filmy.

George Clooney nám ve svém druhém režijním počinu naservíroval historickou rekonstrukci boje komentátora zpravodajství Edwarda Murrowa proti republikánskému senátorovi Josephovi McCarthym, který stal v čele výboru pro neamerickou činnost, jenž vyšetřoval lidi podezřelé ze spolupráce s komunisty. Metody kterých k tomu použival nebyly takové, kterými by se demokratická společnost jako USA chtěla chlubit. Toť k hlavní tezi příběhu. Georgovi se povedlo sehnat kvalitní ansámbl, kterému ovšem naprosto přesvědčivě kraluje David Strathairn jako Ed Murrow, ale i ostatní herci (samotný Clooney, Robert Downey jr., Frank Langella nebo Ray Wise) hrajou velmi dobře. Film, aby byl správně "historický" tak je oděn do černobilé barvy, což výslednému zážitku jenom prospělo. George odvedl kus dobré práce jak výběrem neotřelého tématu, tak režií, která sice není nijak invenční, ale je účelná a filmu prospívá.

Jeden z mnoha povedených westernů, které se natočily ve velmi plodných 60. letech. Příběh je o šerifu Mackennovi, kterému se náhodou dostane do ruky mapa k legendárnímu pokladu Apačů, ale sám nevěří, že poklad existuje, tak mapu zničí, posléze je přepaden bandou desperáta Colorada, který ho donutí, aby je dovedl do Zlatého údolí..., Příběh není příliš komplikovaný, ale je srozumitelný a pro daný způsob vypravovaní ideální. Mackennu si zahrál Gregory Peck, kterému mu rozhodně nechybí pořádná dávka charismatu, stejně tak nechybí ani Omaru Sharifovi v roli Colorada. Škoda, že další herecké hvězdy (Eli Wallach a Telly Savalas) ve filmu nedostaly tolik prostoru, jak by si zasloužili, ale svou účástí film posouvají zase o něco výše. Hudbu složil Quincy Jones, což není typický tvůrce westernových melodií, ale také odvedl kus dobré práce, stejné jako režisér J. Lee Thomson, který si připravil i neotřelé kamerové hrátky. Samosebou film má své mouchy jako příklad můžu uvést konec filmu, který se mi zdál příliš natahovaný nebo příliš krátký pobyt některých postav na plátně, ale pro fanoušky i nefanoušky westernů je Mackennovo zlato ideální snímek pro ukrácení dlouhého odpoledne/večera.

Akční fantasy klasika Johna Miliuse neztrácí ani po letech své kouzlo. Postava Conana se stala jednou z nejznámějších rolí Arnolda, kterou překonává snad jen T-800. Režisér Milius zahalil jednoduchý a přímočarý příběh do velmi líbívého vizuálu a doplnil ho skvělou hudbou Basila Poledourise. Je jasné, že Arnoldovy herecké kvality nebyly valné, ale své slabiny proměnil v přednosti, přidal vypracovanou postavu a Conan v jeho podání je jednoduše dokonalý. Vypíchnout je třeba ještě Jamese Earla Jonese v roli Thulsy Soudce, který je správný záporák, ostatní herci včetně Maxe von Sydowa nebo Maka odvadějí pouze standard, Co mírně snižuje kvality filmu je jeho délka, které by lehké zkrácení prospělo s čím souvísí i několik pasáží filmu, které až příliš zavánějí nudou. Ale ani to nemuže změnit fakt, že z Barbara se stal kultovní snímek, jehož sláva nadále trvá.

Ačkoliv černošské komedie povětšinou neoplývají kdovíjakou kvalitou, tento film o dvou hulíčích, kteří se snaží projít Harvardem má svoje kouzlo. Nabízí originální zápletku a několik výborných vtipů. Ústřední dvojice Method Man a Redman, ačkoli jsou neherci, tak podávají opravdu povedený výkon, nesmím opomenout také Obbu Babatundého, který si svou roli děkana užil. To co hodnocení sráží dolů jsou klasické bolesti černošských komedií, tedy nechutné vtípky, slabší vedlejší linie a zbytečné postavy, přesto tento film patří k žánrové klasice.

Pokračování úspěšného hororu Wese Cravena se nese v duchu navozeném prvním dílem, ale jako každá správná "dvojka" se snaží, aby byla více šokující, krvává, ale také vtipná. To vše druhý díl splňuje, ale bohužel ne vždy je to ku prospěchu věci, protože trpí častým syndromem dvojek, tedy překombinovaností. Ale pořád je to velmi kvalitní zábava, které jenom podtrhuje původní obsazení (Campbell, Cox, Arquette, Kennedy), Vřískot 2 je v souhrnu dobře natočený příspěvek do žánru slasherů, který přesto už si neodpustí pár klopýtnutí.

Zábavný mix akční komedie a fantasy pohádky s Arnoldem pod taktovkou režiséra Smrtonosné pasti, příběh o malém Dannym, který se díky kouzelné vstupence přenese do filmu asi nejvíc připomene Nekonečný příběh, ale tím veškerá podobnost končí a nastupuje místy přemrštěná, ale efektní akce říznutá několika více či méně povedenými vtípky, mezi ty povedené určitě patří např. cameo role Roberta Patricka a Sharon Stone, resp. jejich nejznámějších postav a o jednu z nejlepších scén se postaral i Sly, i když byl jenom na plakátě. První část filmu je určitě ta lepší, druhá část, kdy se Danny a Slater přenesou do skutečného světa už ztrácí na tempu, podepisuje se na tom i dvouhodinová stopáž, přesto se Arnoldovi podařilo zparodovat sám sebe a nečekal až to za něj udělá někdo jiný, pravděpodobně nejlepší Terminátorova komedie.

A je to tady, po sedmi letech jsme se dočkali konce příběhu Skládačkového vraha. Ale opravdu je to konec? Prozatím ano, ale tvůrci si ještě ponechali jednu zajímavou postavu, kterou mohou po pár letech oprášit a rozehrát další hru. Ale zpátky k filmu... Příběh jede podle zaběhnutých kolejí předchozích dílů, tedy nějaká ta past na rozehřátí (v tomto díle spíš pobavila, než vyděsila, kdoví možná záměr), letmý návrat na konec minulého dílu a pak se konečně dostáváme k samotnému ději sedmičky, tentokrát si hru zahraje Bobby Dagen (Sean Patrick Flanery), který vydal knihu o tom jak se dostal z JIgsawovy pasti a staví si na tom kariéru. Ale opravdu to tak bylo? Samotný průběh Bobbyho "znovuzrození" velmi připomíná minulý díl, což sice není vyloženě špatně, ale už to neoslní. Režisér Kevin Greutert, tak vykrádá sám sebe, kromě Bobbyho tu samozřejmě máme i Hoffmana, který by si rád vyřídil účty s Jill..., nutně se zde musím objevit flashback do minulosti, ale John Kramer se nám zde objeví pouze jednou, a vše spěje ke konci, který pro mě osobně vyzdvihl hodnocení o jednu hvězdičku nahoru, protože to jsem opravdu nečekal...poslední Saw se tedy nijak neliší od svých starších bratříčků, což znaméná, pokud jste je viděli, podívejte se i na tento, pokud ne, jděte v klidu dál...Konec hry.

Poctivé post-apokalyptické béčko společnosti Cannon. Jean-Claudeův čtvrtý hollywoodský film, tentokrát v režii známého packala Alberta Pyuna. Film do posledního puntíku splňuje vše, co by člověk čekal od správného akčního béčka. Máme tady mladého svalnatého JCVD jako hrdinu s pohnutou minulostí, zdánlivě neporazitelného záporáka, který chce ovládnout svět (výborně přehrávající Vincenty Klyn) a pár slíčných slečen, v příběhu o hledání léku proti moru, Albert ještě tady není ve své vrcholné "formě", díky tomu se celkem snaží, sice si neodpustí pár dějových klišé, stále se udržuje v jistých mezích akčního žánru. Cyborg je tak příjemným filmem na večer pokud chcete zavzpomínat na staré zlaté časy osmdesátých let.