theSaint

Homeland baví. Postava Saula mi jednoznačně přirostla k srdci. Dále Quin, vedlejší, ale silná role. Carrie je naopak v mnoha případech nesnesitelná, jak v osobním, tak pracovním životě. Její postava mě s přibývajícími sériemi doslova s*re.

Já Tinu miluju. Dokument mě bavil. Ovšem, až na jeden rozhovor jsem se nedozvěděl nic nového. Na dokumentárním poli nic zvláštního, bohužel.

Já se tedy bavil a nasmál. Moderní téma pojaté s pohodovou flow. Vtipné, aktuální, sympatické. Kompletní obsazení bavilo dost.

Děsná sračka v mnoha směrech. Tohle není pro nenáročného diváka, to je pro diváka s nulovým standartem. Neustále dokola to samé od ústředního tria. Je jedno, jestli čumíte na tu plešatou gorilu tady, nebo jinde. Stejný pohledy, stejný pohyby, stejný hlášky. Je to tak kurevsky úmorný, že už se to nedá snést. To samé platí pro hezouna Reynoldse, zjevně nezvládá nic jiného než ze sebe dělat rádoby cool šaška, až na to, že už to neni cool. Je to fuckin anoying. Over and over again. Gadotka je kus, může děkovat Bohu, protože tahle věčná Wonder Woman může nabídnout leda tak dlouhý nohy. Tři neherci, ideální na vedlejší role, táhnou pouze svým vizuálem. Další jejich variaci neunesu.

Já nového Almodovara vždy vyhlížím. A vždy s nadšením. Zklamaný nejsem, ale nadšený také ne. Druhá "válečná" dějová linka zbytečně rozmělnila tu první, která je silná. Rozumím, že pro Almodovara je to zřejmě osobní záležitost.. ale v příběhu dvou matek a jejich osudů působí rušivě/zbytečně/nezáživně až uměle. Obzvlášt pro diváka mimo Španělsko. Kdyby se celý film držel pouze té první, tak by to dalo prostor pro hlubší psychologii a drama. Škoda. Ale Pedro je Pedro. Těším se na příště.

Už dlouho jsem se tak nenasmál.

Drahokam. Dokonale vybroušený a třpytící se na všechny strany. V žánru nic lepšího neexistuje.

Patrickovi je 56 let, a to teda klobouk dolů, kdo by nechtěl být v takové kondici. Příjemný, trochu nostalgický béčko, který na mě prostě fungovalo. A Katrina? Na tu je radost se podívat.

Nečekal jsem nic a dostal jsem zručně natočenou, sympatickou jízdu, řízlou devadesátkovým stylem akčních velkofilmů (starý dobrý Golden Eye), která baví, je přímočará bez zbytečných twistů, nesnaží se být trapně cool za každou cenu + má Meggie Q a tu je opravdu radost sledovat + on jí to člověk i věří- narozdíl od jiných akčních holek. Nojo, davá to smysl, když to měl pod taktovkou Cambell.

Jasněže to mohlo být lepší, ale baví. Nenáročný, jednodušší s mladistvým feelingem. Vizuál vskutku atraktivní. Podobná témata už víceméně neexistují, až na (stále a díky Bohu) mistra Verhoevena, takže zabrousit do poněkud mělčích vod tohoto žánru mě neuráží. Sympatický *** a klidně doručte další.