cocrHeLL

Vcelku slušný, až na tu absolutní naivitu a předvídatelnost. Jako odpočinkovej film ale fungoval a pamatovat si jej nejspíš budu, což je takové malé, bezvýznamné, plus.

Ta polština je fakt legrační... Takových lesních mutantních naháněček už se dneska moc netočí a tak docela fajn něco takového vidět.

Pod záštitou vysoce až mistrně kvalitní práce všech jednotlivých sekcí bylo vytvořeno neuvěřitelně uvěřitelné dílo, které zahýbalo strachem z plavání u vysokého procenta populace. Ze žraločího tématu je vytřískáno maximum, ale bohužel i s přihlédnutím na rok vzniku a odvahu prozkoumat kamerou mořské hlubiny, se na plátně běžně žijící vodní potvory budou vždy tvářit koprně, pomale a nezajímavě.

V Jižní Korei se nějak rozšířili zombie - úplnej odborník nejsem, ale do doby, kdy nám tady přistála v roce 2016 korejská animovaná Seoulyeok (Stanice Soul) a její následovník Boosanhaeng (Train to Busan), jsem neměl s Korejskými zombárnami tu čest... od té doby se to na nás však hrne ze všech stran a přes pokračování Train to Busan - Peninsula, nebo zcela nepřekonatelný Kingdeom (Kingdom) se dostáváme k této zajímavosti #Saraitda (#Alive). Typicky pěkné Jihokorejské masky, jak jsem si už stihl zvyknout u zmíněných titulů, mírný náčich komedie (hlavní hrdina je prostě idiot) a typicky korejsky posazené zvraty. Vůbec mi ta vlna jihokorejských zombáren nepřijde blbá a spíš naopak doufám, že borci nehoděj flintu do žita a brzy se budeme moct těšit na nějakou další šílenost.

Zombieho sympatická rodinka pokračuje v rodinných hrátkách... ale... není to tak trochu nuda...? Nezáživně natažená stopáž na těžko pozornost udržitelných 111 minut, kde z poloviny jen melou nesmysly nebo Bejby tancuje... Ani Gore nestálo za to - leda snad jeden moment... vlastně zde není nic, co by mě donutilo se na tyhle 3 pekelníky podívat znovu.

Sorry, ale tohle byl nejhorší snímek letní edice festiválku Mountains on Stage 2020. Soudě podle tohoto filmu bez znalostí okolních skutečností byla výpověď taková, že se v hlavním táboře jen žere a čumí na mistrovství ve skoku na lyžích a že tenhle team je jen absolutně neorganizovaná banda pšonků. Klobouk dolů, o tom beze sporu, před Denisem a Adamem a jejich bleskovou záchranou Francouzské horolezkyně na cca 150 km vzdálené stěně Nanga Parbat byť jejího kolegu už se patrně nepodařilo nalézt, ale tahle skutečnost nemění nic na tom, že je "Ostatnia góra" filmem, který hlavním protagonistům dělá ostudu.

Neskutečná vymejvárna, co neřekne nic podstatnýho. Dost mě překvapuje, že za tvůrcovskou zemí se má jevit Velká Británie. Podle čmuchu bych očekával, že jde o "dokumentární" sérii američanů pro američany. (To už jsem se rozepsal příliš, původně jsem zamýšlel napsat jen citoslovce "bleh")

Knihu jsem četl vcelku nedávno... ehm, měl jsem obavy, bo promítnout Bradburyho geniální předlohu na plátno chce notnou dávku odvahy. Ale tahle Truffautova adaptace, musím uznat, přesáhla mé očekávání (očekávání jsem vlastně neměl, je nutný k filmu přistupovat s nulou - buď to bude dobrý, nebo nebude). Oproti knize je zde mírně pozměněná návaznost jednotlivých událostí a "vztahy", avšak pochmurnosti neubírá a spíše dělá film koukatelnějším. Tvůrci z toho vytřískali maximum a já můžu dát jedině palec nahoru.

Sympatická zombi ptákovina z Malajského poloostrova. Z této kinematografické velmoci nemůžeme asi očekávat veledílo, ale odsejpá, baví a předvídatelný to je v rozumné míře. Za mě dobře strávená hoďka a půl bez trápení.

Bornedal s Laustsenem opět nezklamali. Těmto klukům to prostě spolu neskutečně sedí a dokáží spolu tančit tak elegantní tanec, kterým oslňují všechny vjemy. Intenzivní, krutý a romantický příběh je v jejich rukách také umocněn použitými metodami, světlem, přírodou, barvami a v neposlední řadě taky výběrem herců a jejich excelentními výkony. Upřímně řečeno, že přestože jsem necitlivé hovado, tak v mnoha záběrech mi vyvstala husí kůže v kolmém směru natolik, že by se za takový stahováky nemuseli stydět ani True Norwegian Blekmetly (i slza takměř ukápla, za to by se True Norwegian Blekmetly už asi styděli).