DaViD´82

Přímočará natuplá stylovka na jedno použití ze staré školy, které nejde k duhu akorát nevysoký rozpočet, který pravděpodobně padl především na platy jmény profláknuté pětice. Zbytek obsazení pak tvoří naprosto úděsní (ne)herci, kteří nejsou schopni pronést repliku tak, aby zněla aspoň trochu přirozeně. Druhá vada na kráse je tlačení Stalloneho do noirovsky laděného cynicky uštěpačného voice overu. Sly má sice mnoho předností, ale přednes vět rozvitých k nim tedy nepatří. Pokud však zrovna mlčí či pouze cedí z úst údernou hlášku, tak je stále kabrňák. Jinak není moc co vytýkat; pokud tedy nečekáte něco jiného než výše zmíněné.

Mám to chápat tak, že pan Merde z Tokia! byl pouze zdejší páně Oscar na dovolené? To je tedy zklamání... Každopádně (p)o tomto lze s jistotou prohlásit jediné; Kylie je tragická i jako herečka. Zbytek je tak specifický a okázale všem(u) navzdory, že stojí za to dát mu šanci, i kdybyste ho měli po deseti minutách znechuceně vypnout. I když je docela velká šance, že si v tom slepenci kvalitou značně nesourodých segmentů najdete ty své k adoraci/opovrhování; já si je tam našel a byly zastoupeny v zásadě přesně půl na půl.

... a bublina splaskla. NOS² testosteron³ ve zcela zbytečně přepálené CGI akci, která je více záznamem videohry než regulérním filmem. Pro Lina je to smutný návrat do nekonečné řady rutinérů neznajících míru. Jak byla pětka překvapivý (a zasloužený) vítěz akční první ligy, tak šestka se opětovně pohybuje na hraně sestupu do druhé ligy odzívaných tuctovek.

Extrakt dánského klenotu v osmi dílech, který namísto seversky syrové a pochmurné stylizace vsadil na melodramatickou patinu. Což nemusí být vhledem k námětu o ztrátě vůbec na škodu, ale tady jsou takové ty odzvučené zpomalené záběry za afektovaně tklivé/dramatické hudby či snímání proti zapadajícímu slunci tak časté, až je to vyloženě otravné. Největší úskalí je ovšem již samotný koncept; vsadím-li na civilní psychologickou stránku, která se spíše než zločinem a jeho vyšetřováním (což je dobře, jelikož "kdo a proč" je nade vší pochybnost odvoditelné velmi záhy čili v krimi aspektu seriál nefunguje ani za mák) zaobírá dopadem na rodinu pozůstalých i jejich okolí a vůbec důsledky i vyrovnávání se s tragédií v rámci uzavřené komunity, tak chtě nechtě musím mít skvěle napsané a vyprofilované postavy, které takovouto drobnokresbu ustojí. Samozřejmostí je pak skvělé obsazení. A byť tu takové postavy nesporně jsou, tak to nejsou ani zdaleka všechny. A i ty co z toho vyjdou nejlépe, tak zůstávají jen a pouze postavami; ani jedna není tak "živoucí" jako manželé Birk Larsenovi ze zmíněného dánského předobrazu. Nejsilnějším aspektem seriálu tak je genius loci vísky Broadchurch.

Kdo by to byl řekl, že adaptace zrovna Jindřicha V. dojede na nedostatek vnitřního pnutí? Kdo by to byl řekl, že série, kterou zdobilo obsazení, zradí právě herci v nových rolích? Já tedy ne, ale ochotnické poulení očisek Patersona Josepha v roli Yorka je směšné jako máloco, ale i tak je jeho neherectví zcela zastíněno tragičností výkonu Edwarda Akrouta; ten se snad ani slušnými slovy popsat nedá. Dal by se pochopit v počátku éry němých filmů, ale přijít v jednadvacátém století ve vážné dramatické roli se stylizací do pudrem pobledlého zlotřilce, který bez ustání vrhá nenávistné krhavé pohledy, to je na velkou pováženou. Korunu všemu nasadí Richard Griffiths s nulovou dikcí a nejistým přednesem, který tak neumí svůj text prodat. Hodnotit ho ve škole, tak by se dočkal příkrého odsudku "nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším". V tomhle marastu pak ani nepřekvapí rutinérská režie, která i tak vděčné scény jako proslov na svátek svatého Kryšpína před bitvou u Azincourtu zazdí tak, že si jich divák vlastně ani nevšimne. Navíc k tomu mnohdy jako hudební podkres hrají otřesné patosem znějící tklivé trubky čili již pouze čekáte, kdy dojde na záběr pomalu k zemi padající anglické standarty... Výsledek není špatný, na to je předloha až moc dobrá a herci (v čele s těmi z minula) příliš dobří, ale tady bez výhrad fungují jen scény učení se a tokání v anglišfránině.

Docela i chápu, proč jsou obě části Jindřicha IV. tak často uváděny jako jedna pokrácená hra, protože proč mít dvě velmi dobré, když můžu mít jednu fenomenální, že? Každopádně jak ve druhé části poněkud stagnuje dějová stránka, tak kulminuje vývoj postav (a úměrně tomu herecké výkony). Výjimku tvoří Tom Hiddleston, který „pouze“ skokově přepíná z módu charismatický floutek do módu nekompromisní charismatický státník a nic mezitím, byť mu k tomu látka dává dostatek prostoru. Aby ovšem nedošlo k mýlce; v obou zmíněných polohách je nepřekonatelný.

Jediný problém této jinak sakra vydařené adaptace pramení již z předlohy; i tam se břitká konverzační komedie o prostopášném životě mladého floutka a prince v jedné osobě poněkud bije s dramatickým přístupem linie kolem historických patálií jeho otce Jindřicha. K obsazení snad výtek ani mít nelze a k výkonům pak již tuplem ne. Pominu-li nadšení nad herecky vděčným ústředním triem „Hal – Jindřich IV. – Falstaff“, tak nadchne především Joe Armstrong v roli Jindřicha “Hotspura“ Percyho. Škoda, že se přeobsadili role již v "prvním díle" obsazené; mohlo to být ještě o chlup zajímavější.

Richard II. byl pro mě vždy ve stínu zbylých Shakespearových historických děl; a to nikoli kvůli atypicky striktně květnatě veršované formě, ale čistě z toho důvodu, že jeho hlavní postava mi připadá nejnezajímavější z Shakespearových velkých hlavních postav. Což je v přímém kontrastu s Bolingbrokem, který ač má mnohem méně prostoru a méně deklamací, tak je v mých očích neskonale zajímavější i rozervanější postavou. Každopádně odvážné Whishawovo "zženštilé" pojetí Richarda II. tuto postavu v mých očích výrazně vylepšuje. Vezmu-li v potaz, jak moc je jeho výkon svázán absolutní věrností původnímu textu, tak si rozhodně nezaslouží nic menšího než slova obdivu. Každopádně to i tak nic nemění na tom, že Bolingbroke je pro mě hlavní postavou Richarda II. a právě v jeho představiteli nacházím kámen úrazu této adaptace. Jak mám Rory Kinneara rád (a jak rozhodně není špatný!), tak v té plejádě pánů herců je přeci jen poněkud na druhé koleji. Což je věčná škoda i s ohledem na to, že předčasným vrcholem je již konfrontace Johna z Gauntu s Richardem.

Kriminálka co sice na první pohled působí tuctově a neinvenčně z ranku stokrát viděných thrillerů „emancipovaná ona versus on úchylný to maniak“. Jenže ona zdánlivá tuctovost bere za své od prvních minut. Jde totiž o znepokojující seriál. Velmi znepokojující. Nejde na to přes (explicitní) násilí či snad přes vypočítavost žánrových propriet, ale pěkně „oldschoolově“ skrze zevrubně budovanou atmosféru sychravého Belfastu. Je to pomalé, málomluvné s dlouhými téměř až hypnotickými scénami, kde se zdánlivě nic neděje. Ale pod povrchem to vře, protože počínání „hlavního úchyla“ je mrazivě reálné. Více než kde jinde se daří navodit vrcholně znepokojující a nepříjemný pocit „souseda od vedle“, který žije hned za rohem od vašeho domu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 |

Nedůvěryhodné od první scény. Mini odšťavňovač v autě, který není potřeba důkladně vymýt a zbavit odřezků? Je vidět že z autorů se nikdo nepotýkal se zaschlým sítkem. Každopádně i tak agitka nejhoršího kalibru. Znáte to… Nejmilitantnější kuřák je bývalý kuřák a tady platí, že nejhorlivější propagátor zdravé výživy je bývalá obézní nezdravě žroucí bečka, která ze dne na den prohlédla a teď má pocit (pardon vlastně poslání!), že musí spasit svět. Což dělá tak, že chodí od Američana k Američanovi a skrze dotazy à la Svědci Jehovovi se je snaží přivést na bohulibou cestu zeleně na talíři. Akorát namísto víry, Ježíše Krista a věčné spásy se zaklíná slovy zdravá výživa, délka života a zdraví, čímž se vytváří zdání potřebné osvěty. Výsledek je ovšem pro zdravou výživu jednou velkou a nechtěnou medvědí službou, která funguje jedině na "bulvární" neobjevné úrovni budeš-li žrát jak dobytek, tak můžeš i chcípnout; bu bu bu!