RedHot

Být tohle alkohol, oslepí vás. Ne proto, že by byl tolik silnej, ale kvůli tomu, že je zoufale ošizenej. --- Něco tak nechutně zaujatýho jsem neviděl už dlouho. Naštvaní Američani brblají na nadnárodní korporace, že těží vodu, která by jinak ležela ladem. Uznávám, že v několika případech se Coke, Pepsi a jim podobní uměli zachovat jako dokonale vypočítavé svině. Lidé, kteří se jim v tomto dokumentu postavili, mi byli sympatičtí pramálo a jejich afektované žvásty prostřihávaly výroky opozičních byznysmenů, totálně vytržené z kontextu a osekané přesně tak, jak se to tvůrcům dokumentu šiklo. Práce na skutečném usvědčení viníka byla dost odfláknutá, například záběr na onu nenáviděnou cisternu Nestlé, jak těží vodu, nepřišel vůbec. Zapálený ekolog dojede na zaneřáděnou pláž obrovským teréňákem s ohromnou spotřebou a pak smutně vypráví o znečišťování prostředí. Informace a data v dokumentu jsou často zkreslená nebo polopravdivá. A Gándhího výrok o vodě dává smysl asi jako Werichovo "Voda je voda, lidi jsou lidi." Anebo se třeba pletu a skrývá se v tom ohromná pravda. --- Taky zastávám názor, že s vodou by se mělo hospodařit šetrněji a že je kupování balené vody až na výjimky absolutní kravina, pod to se klidně podepíšu. Nelíbí se mi, kolik lidí na naší planetě trpí žízní. Vadí mi ale i pseudo-dokumenty, stavějící na podobných bludech, jako právě Tapped. --- Promítalo se to v dvouhodinovce chemie, paní profesorka se slitovala nad studenty po slavnostní prodloužené, kteří se teprve oklepávali z kocoviny. Než ale takovouhle milost, to je už možná lepší probírat látku...

Sedmdesátiprocentní film silný jako sedmdesátiprocentní lihovina. Pálí a nezachutná každému, ale na panáka to tedy dělané není - spíš k tomu praskajícímu krbu a se sodou. Velmi efektní a efektivní filmařská práce. Možná se zdá jen mně, že gradovat by příběh měl trochu plynuleji – třeba má ten náhlý zlom a děsivý finiš své přívržence. Nedoporučuji milovníkům filmových jednohubek, ti ať si zajedou na jiný košt. --- Děsivé, omračující, strhující. Nějak tak bych tohoto dánského prince popsal.

V první části se rád škodolibě vysměju antitalentům a naprostým poděsům, v prodloužení už to začíná být napínavé po jiné stránce. Dokud dobře fungují moderátoři, je pořád se na co dívat. Parádní odpočinek na neděli večer.

V každé vizi apokalypsy jsem doposud člověka spatřoval jako neporazitelného tvora, někoho, koho nelze nikdy úplně udolat a zničit - jeho boj možná mohl být hodně těžký a ztráty na životech mohly být ohromné, ale jakákoli hrozba ho prostě nikdy nebude s to vyřadit úplně - ze střípků přeživší civilizace se vždycky začne skládat nová společnost, třebaže brutální a zesláblá. Cesta ale - i kniha, film snad ještě věrněji - líčí postapokalyptický svět v natolik zbídačeném a bezútěšném kabátě, že naději představuje už jen ta nekonečná pouť vypálenou krajinou, a i v cíli je všem přeživším jasné, že lidstvo jako takové už prostě dodýchává a že člověka už nemůže nakopnout nic. Tento příběh má něco, co podobné filmy ne, jak to jen popsat, když slova v Cestě znamenají jen málo. Velmi působivý a strhující zážitek. Doporučuji.

Nápad to není nejhorší, ale přemýšlím, jestli bylo moudrý pouštět se v sedmdesátkách do otázky klonování. Jeví se mi to s odstupem času jako obyčejná šedivá detektivka, která ničím nepřevyšuje svoje současníky. Jak zpracováním, tak hereckými výkony.

Jakej hlavní hrdina, takovej film. --- Moc sympatická mi ale byla paní učitelka, kterou dostal Billy v první třídě. Myslím si, že takhle by učení dětí mělo vypadat všude.

Panečku, takováhle sranda je víc než jen sranda. Něco takového jen tak rozdýchat nejde. --- Jen abych takhle jednou v Los Angeles nedopadl i já. Genetickej základ mě k tomu totiž bohužel uzpůsobuje.

Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly dobré.

Tak to byl panečku trumf. Donutilovo nafouklé vole už se pomalu dotýká země, narozdíl od Šípa mu velmi rychle dochází nápady a tak nezbývá, aby přestárlý publikum donekonečna bavil svými omšelými historkami, popřípadě hrábl do strun, jelikož hostů už se hodně brzo nemá na co ptát. Proč taky ne, když se tak rád poslouchá. --- Hodně mi naopak imponoval Donutilův postoj v otázce angažmá u Národního, se kterým to mrcasila vláda. Je to přece jen skoták jak se patří.

Vážím si poselství, který film sděluje a obdivuju formu, jakou je příběh líčenej. Mohla to být akční jízda, prostředky i herce k tomu autor k mání měl, rozhodl se ale pro spíš komorní, zasněžený drama - skoro jako divadlo, mám ten pocit. Je to sice gangsterka, ale rozhodně to není Tarantino. --- Máte z toho trip spíš dlouhodobej, protože místo nárazových pocitů film diváka zpracovává jemněji. Což nevadí, protože o to déle se výslednej dojem drží. Tak se z mých tří hvězd staly až po čase čtyři. Rozhodně doporučuju vidět.