Goldbeater

V době, kdy je naše kinodistribuce v rámci českých filmů na naprosto mrtvém a ostudném bodě, vytasí se česká televize s tímto. Jen tak dál! A jdu si na to dát panáka.

Jestliže Kapitán Amerika byl první avenger, pak Black Panther je první avenger bez špetky charismatu.

Slabé, velmi slabé. Snímek prakticky jen parazituje na úspěchu předešlého filmu draculovské série. David Peel sice otěže záporáka zvládá a je dobrým protivníkem pro Van Helsinga v podání Petera Cushinga, nicméně jejich finální střet skončí dříve než začne a vyšumí tak nějak do prázdna. Škoda.

Jednoduché hororové sci-fi, jehož scénář se poměrně drží při zemi, a tak nesklouzává k vyložené blbosti a neurazí. Na titulní vosí ženu si sice docela počkáme a nakonec její vzezření není žádná sláva, atmosféru tento snímek však má, recyklovaná hudba Freda Katze baví a celkový dojem nakonec dokáže přebít nízká očekávání.

Mohlo být nakročeno na takového černobílého předchůdce Vetřelce. Potenciál tu byl. Scénář je ovšem fádní a místy tak hloupý, že stahuje film do podprůměru. Pokud postavy nevedou úděsné dialogy, běhají zmateně po nepříliš prostorné raketě, odpalují v ní granáty a střílejí z protitankové zbraně, a přestože jde o tým vědců, jednají impulzivně jak malé děti. Napětí nula. Maska Marťana, který svým vzhledem skoro až vykrádá Netvora z Černé laguny, tomu všemu také moc nepřidává.

Je zde jednoduchá dějová premisa (od oscarového scenáristy Roberta Towneho), ze které se dalo vytěžit víc. Třeba The Quiet Earth se s podobným námětem popralo daleko lépe. Herecké výkony slabé, v rámci rané Cormanovy produkce ovšem standard (zajímavostí může být snad jen role zmíněného Roberta Towneho). Na druhou stranu tomuto snímku nelze upřít dobře vykreslenou postapokalyptickou atmosféru a také snahu o určité poselství. Čekal jsem to horší, nakonec to vidím jako snesitelný průměr.

Je úsměvné, jak se tento horor naivně snaží tvářit vážně. A ještě úsměvnější je, kolik velkých jmen je s ním spojeno. Střídání režisérů a psaní scénáře za pochodu se na filmu nesmazatelně podepsalo. Dějově je to velká patlanina, ovšem nemůžu říct, že bych se při tom nepobavil. Je milé si poslechnout, jak v tomto dokumentu tvůrci na natáčení s humerem vzpomínají.

Právem zapadlé sci-fi levně kopírující úspěšný Den, kdy se zastavila země. Prakticky jediným tahákem snímku je John Carradine, ale užijeme si ho sotva pár minut. Promluvy ostatních herců jsou chvílemi blbé, až to bolí. Vrcholným efektem celého filmu je levitující koule. Neatraktivní vykrádačka.

Vetřelec z Venuše (čti chodící stan s krvelačným výrazem) s pomocí dobrosrdečného dr. Andersona (Lee Van Cleef v jedné z prvních výrazných rolí) nastolí na zemi nový řád. A kupodivu to není tak zlé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Herci jsou snesitelní, dialogy nejsou tak tupé jako u obdobných snímků. Scény s Dickem Millerem a Jonathanem Hazem aspoň přinášejí humorné odlehčení, jaké by potřeboval i zbytek filmu. Docela mě to bavilo a jsem na vahách s vyšším hodnocením.

Jako jeden z mála nebudu hanit vzhled krabích monster, protože mi v rámci podobných filmů té doby připadal ještě docela ucházející. Kámen úrazu je však ve scénáři. Ne že by člověk čekal nějaké kdovíco, ale ty mluvící kraby se schopností napodobovat hlas a způsobovat zemětřesení snad nemohl brát vážně ani ten nejnadšenější divák v roce 1957 (a dialogy snad ani nemá smysl zmiňovat). Roger Corman v pozdějších letech nabízel sice stejně naivní, ale daleko zábavnější kousky.