Goldbeater

Srdečné dílo Françoise Truffauta o práci na filmu Françoise Truffauta, kde má François Truffaut prakticky hlavní roli a kde je prakticky každému ze členů štábu věnováno dost místa. Zprvu jsem myslel, že takový film o filmu nemůže být dostatečně zábavný či emocionální. Ale ke konci každému dojde, že jde o velmi pěknou podívanou, natočenou od srdce a z lásky k filmu. Místy je to vtipné, místy smutné, ale určitě to nezklame. Velmi povedená je hudba a charaktery jsou skvěle napsané. Zajímavé dílo, které by si nikdo neměl nechat ujít.

Kam nedojde intelekt, musí nastoupit pocity. A u Persony to ani jinak nejde. Výrazně nedějový a intelektuálně-emocionální snímek Igmara Bergmana se skvělými výkony Liv Ullman a Bibi Anderson. Pokud bych měl popsat, co jsem při sledování tohoto díla cítil, snad bych to ani nedokázal. Bylo to divné a lákavé. Snad bych mohl částečně přirovnat k předloňské Černé labuti, ovšem jen částečně. Některé surrealistické scény mi naopak připomínaly Andaluského psa. Toto je opět jedno z dramat, které nemá vůbec daleko k hororu, a každý si na něm může najít své. Musím říct, že já byl ve finále spokojen. Ačkoli jsem se na toto drama díval v dost ospalém stavu, nedokázal jsem odtrhnout oči. To se jen tak nestává, klobouk dolů.

Hloubky a beznaděje 1984 se zde sice nedočkáme, ale i tak jde o velmi slibnou podívanou. Místy je sice snímek dost strojený a naivní, ale dá se to překousnout a naivita je místy až roztomilá, což ovšem nemůžeme úplně pokládat za pozitivum, vzhledem k tomu že jde o antiutopické sci-fi, které by roztomile působit nemělo. Filmu by určitě sedla daleko kratší stopáž. Některé scény byly opravdu dost natahované, např. ten rozporuplný závěr. Na druhou stranu mě ale bavilo hádat, jaké knihy budou zmíněny a ano, řada se dostala i na mého milovaného Edgara Allana Poea. V každém případě 451° Fahrenheita má skvělou myšlenku a nápad, který zřejmě lépe natočit nešel. Docela by mě zajímal remake, pokud by padl do správných rukou.

Podle těch pochval, jakých jsem na tenhle snímek viděl spousty, jsem čekal, že půjde o velmi dobrou a stylovou podívanou. Bohužel se z toho vyklubalo neslané a nemastné drama se sbírkou docela zajímavých charakterů. Na komedii je to málo vtipné a na slušné drama málo procítěné. Chtělo to víc Seana Penna a Vincenta Schiavelliho, to jsou pro mne nejlepší postavy tohoto filmu. Místy to mělo dost slušný soundtrack. No, dá se to označit za takový předboj amerických teenage komedií jako Prci, prci, prcičky, a proto zůstanu ještě u tří hvězd.

Tak jsem se konečně dostal ke zhlédnutí tohoto westernu a musím říct, že to dopadlo tak, jak jsem čekal. Film je to samozřejmě i přes kdejaké nedokonalosti a možná až zbytečnosti dobrý. Kdyby bylo po mém, zkrátil bych trochu roztahaný rozjezd, ve kterém se prakticky jen řeší peníze a zas jen peníze. No ale aspoň to člověka nabudí na tu pravou jízdu, která následuje. Dále bych úplně vypustil závěrečný epilog. Takováto zakončení nemám v lásce a ani tady mi tento doslov nesedl. Ovšem nemá cenu si kvůli tomu kazit dojem z tak skvěle zahraného filmu. Mluvím teď o výborném Jeffu Bridgesovi a zdatně doprovázejícímu Mattu Damonovi. Velmi na mě zapůsobil i Barry Pepper, ač na scéně pobyl jen pár minut, vystřihl si padoucha z divokého západu víc než skvěle. Děj sám o sobě ubíhá velmi rychle a v celé skoro dvouhodinové délce nedá ani jednu příležitost k nudě. Na dnešní dobu velmi dobrý western a určitě bych se nebránil další takovéto tvorbě. Úprava: Po zhlédnutí původní verze s Johnem Waynem jsem zjistil, že tento nový film není nijak objevný ani originální, a proto snižuji stav na tři.

Začátek sice dává tušit spíše komorné drama na nepříliš záživné téma, ale to, co se poté z Čínského syndromu vyvine, bych mohl klidně označit za velmi děsivou noční můru. Musím říct, že jsem ke konci měl opravdu nepříjemný pocit jak z toho, co nám všem mohou korporace utajit, a hlavně z toho, co by se mohlo stát při jaderné havárii. V tomto ohledu je Čínský syndrom velmi děsivým a výmluvným thrillerem, který při své dvouhodinové délce nenudí a potěší dobrými hereckými výkony v čele s fenomenáním Jackem Lemmonem. Nečekal jsem to, ale tento snímek se mi opravdu dostal pod kůži. Ke konci mě opravdu zamrazilo.

K filmům o vlkodlacích jsem vždy byl shovívavý a myslím, že se tomu nevyhnu ani zde. Samozřejmě, beru všechny výčitky, že film je ryze béčkovou řežbou bez hlubšího smyslu, že dialogy jsou místy opravdu pitomé a že chvilková komediálnost může někomu připadat nepřípustná, ale když si vzpomenu na Landisova skvělého Amerického vlkodlaka v Londýně, tak proč by ne? Vlkodlaci zde mají alespoň pořádný vzhled, a i když tu pravou proměnu nevidíme, tak si můžeme vychutnat místy dost dobré gore a hlavně pár opravdu dobrých a překvapivých scén. Kráva u táboráku vede. Postavy jsou sice jak z déčkového televizního akčňáku, ale každá splňuje svůj díl a hlavně Sean Pertwee je sympaťák. Nesmí se to brát vážně, prakticky to je dost odlehčená hororová podívaná, místy sklouzávající až ke komedii. Počítám, že úmyslně.

Natočit sedm let po Greenově Bunkru tuto tématickou vykrádačku, sice s nápadem, ale naprosto nevyužitým, bylo podle mého názoru celkem zbytečné. Ze snímku vůbec nedýchá ta pravá atmosféra, jaká by měla, a zdejší podzemní bunkr vůbec nepůsobí jako bunkr. Scénář nepřichází s ničím originálním a rozjezd snímku je dost pomalý. Postavy jsou navíc také docela nezvládnuté a jen těžko budete hledat nějakého toho sympaťáka, kterému fandit. Tenhle film mě teda vůbec neoslovil, ale chtělo by to víc takových válečně hororových pokusů. Myslím, že tento okruh poskytuje hromadu námětů. Jen je správně využít.

Nečekal jsem moc a nakonec se z toho vyklubala slušná komorní hororová podívaná, která sice moc nevystraší, ale za to má dobrou atmosféru. Jason Flemyng hraje velmi dobře a stává se tak nejsympatičtější postavou. Trochu mě mrzelo, že podzemní chodby bunkru nebyly zcela využity a nevypadají vůbec tak, jak by měli. V podzemí válečného bunkru jsem už byl, a zdejší prostory vypadají spíš jako sklep nějaké pražské vily. No ale dejme tomu. Nakonec to nebylo špatné. A pozor, teď přijde spoiler. Samozřejmě nebudu asi jediný, koho unavuje dokola se vyskytující pointa a la zabijákem je zhmotněný strach, ovšem zde mi to až tak nevadilo. Dejme tomu, že to bylo slušně zakamuflované.

Hypnotický, poetický a fantastický film-noir z budoucnosti. Umělecké dílo, které je s každým zhlédnutím lepší a lepší. Nádherné finále pokaždé sleduji se zatajeným dechem!