Goldbeater

Negativní prvek z jedničky se opakuje - je tu tak moc postav, že každá jednotlivá má strašně málo prostoru a i finální souboje musí být rozkouskované do dvojic. Ovšem to všechno se dá omluvit. Líbila se mi velká míra odlehčení a humoru (vyloženě parodický vstup Chucka Norrise), bez čehož by to ani vlastně nešlo. Akce je velmi povedená a dočkáme se několika opravdu povedených inverzí klasických hlášek. Postradatelní 2 jsou o třídu zábavnější než první díl, za což dávám palec nahoru.

Kletba z temnot skoro vůbec nevyužívá lekaček, což je v dnešní době komerčních hororů skoro rarita. Sází opravdu jen na napětí a atmosféru. Ovšem v závěru snímku už si tvůrci mírně nevěděli rady, a tak stavěli klišé na klišé. Proto nemůžu říct, že by mě závěr nějak napínal či překvapil. Kdybych to neviděl v kině, možná bych byl přísnější.

„Když je člověk na něco krátkej, tak si z toho aspoň musí dělat srandu. To platí o smrti i o politice.“ Takové mírně melancholické pozastavení nad každodenními problémy Divadla Járy Cimrmana v době, kdy si člověk musel dávat bacha na to co říká. Je to takový milý a nostalgický pohled do zákulisí jednoho z největších českých kulturních fenoménů české divadelní scény. Plnohodnotné dílo.

Čekal jsem, že bude hodně těženo ze začlenění dvě stě let starého upíra do bláznivé společnosti sedmdesátých let, ale tady se snad žádný vtip na tohle téma ani neobjevil. Naprosto nevyužitý potenciál. Obsazení je sice moc hezké, ale většina hereckých výkonů mě nechala chladným. Pobavil tak jedině Jackie Earle Haley, ten aspoň navodil pár úsměvů. Další věc je velmi nezáživný a roztěkaný děj, jehož některé zvraty jsou opravdu stupidní. Potěšil jen soundtrack, jinak hrubé zklamání.

Zapomeňte na břitkou vtipnost Borata. Diktátor sice nese typické cohenovské znaky, ale postrádá nějaké opravdu zapamatovatelné pointy. Je zde sice pár povedených nápadů, ale jako celek na mě Diktátor vůbec nezapůsobil. Velký počet scén je opravdu hluchých a nešťastně nevtipných. Docela mi vrtá hlavou, kde se tu vzali Ben Kingsley a Edward Norton.

Od prvního nespoutaného filmu můžeme zaznamenat velký pokles kvality. To, co bylo u New Kids Turbo originální a zábavné, je zde opakováno a parodováno. Pokus o přinesení nějakých inovací v podobě apokalyptické zápletky vyznívá naprázdno. První díl byl vtipný svou rebelií a nečekanými gagy, ovšem zde se žádné nové vtipy nekonají, a když ano, tak se opakují pořád dokola do omrzení. Docela zklamání, čekal jsem od nespoutané partičky New Kids něco víc.

Frankensteinova nevěsta se stala jedním z nejlegendárnějších hororů a vedle monstra v podání nezapomenutelného Borise Karloffa se zde objevila i jedna z ženských ikon hororu v podání Elsy Lanchesterové. Když odpustíme mírnou naivitu tohoto skoro 80 let starého díla, budeme se skvěle bavit. Hudba je parádní. Finále nezapomenutelné. Toto je prostě jedna z největších a nejzákladnějších klasik monster-hororů studia Universal.

Zřejmě nejznámější z monster studia Universal v podání Borise Karloffa - kdo by neznal Frankensteinovo monstrum? Ovšem kvalit svého pokračování ani zdaleka nedosahuje. Jako takový prvopočátek amerického zvukového hororu je to však velmi povedené, a tak zůstaňme shovívaví.

Docela jsem se těšil, jak až se mistr speciálních efektů Stan Winston utrhne ze řetězu při režii svého prvního filmu. Po vizuální a maskérské stránce je snímek parádní. Prakticky nepůsobí vůbec reálně a všechny nadpřirozené scény vypadají jako z jiného světa (většinou díky nasvícení). Démon se vizuálně povedl. Scénář je ovšem slabší, ač námět vypadá sebelákavěji, tak realizace ničím nedokáže ohromit. Hodinu sledujeme fádní vyvražďování nevýrazných a nesympatických postav a té hlavní (Lance Henriksen) je věnováno málo prostoru. Proto to vidím jako takový lepší průměr, který vyloženě neohromil, ale ani nezklamal.

Tajuplný ostrov jsem miloval, když jsem byl malý, a pouštěl jsem si ho na videokazetě aspoň tak jednou do měsíce. Neskutečně se mi líbily stop-motion speciální efekty Raye Harryhausena - ostatně jsem jimi fascinován dodnes. Naprosto geniální je v tomto snímku i hudba Bernarda Herrmanna. Ve všech dalších ohledech jde o prvotřídní dobrodružný film se vším, co k tomu patří. A moc rád se k němu vracím. Doporučuji ho jako svou filmovou lásku z dětských let, díky které možná mám dnes tak silný vztah ke kinematografii jako takové. Parádní nostalgie!