Mi Nü-Chai

Film, který byl zjeven ve snu samotnou paní Trololo, nemůže být špatný. A taky nebyl. Timey-wimey, wibbly, wobbly, abrakadabraka, nenybum!

Třetí hvězda za hudbu. Reznor s Rossem se vytáhli, těch pár klasiků také potěšilo, avšak film jako celek je velmi precisní a velmi prázdný. Mohla bych se podepsat pod Subjektivův komentář, ale asi by to skončilo soudem ohledně autorských práv, takže se spokojím s tím, že s ním budu veřejně souhlasit. Btw. jestli to na Harvardu i jiných prestižních US universitách vypadá jen z poloviny tak, jak je předvedeno zde, velice se divím, že tam nemají častější střelby studenstva; onen vzdělávací spolek působil ze všeho nejvíc dojmem monstrosního klubka zmrdů. Poznámka na okraj: Budiž toto zaznamenáno jako film, kde Fincher již přestává hovořit řečí mého kmene.

Opět sledujeme smutný příběh o hodném feudálovi, který zaměstnává mentálně a zřejmě i sociálně znevýhodněné osoby, chrání nezvané hosty před svými z řetězu urvanými čubkami a jelikož cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly, nejprve mu banda řepáků vypálí letní sídlo a posléze je opakovaně přepadán těmi, jimž bez nároku na zisk poskytl příštřeší. Naštěstí si alespoň zvládl od minulého filmu pořídit alarm (netopýr FTW!), takže není překvapen ve spánku, leč i tak se naň na závěr sesype blesk ex machina. Paradoxně za tohle režisérovi dík, neboť jeho protivník byl takový kokot, že by bylo opravdu moc, aby ho nějak sejmul sám. Btw. scénárista zřejmě trpěl obsesí na opakování vět, chvílemi jsem měla dojem, že koukám na Teletubbies. Trololo nemalé & velmi mne těší, že tu měl konečně Christopher Lee po zásluze dosti prostoru na vyblbnutí.

[OBSAHUJE SPOILERY] Vlhký sen všech radikálnějších křesťanů - ateista se na konci pokřižuje! Trololo momenty tu nabývají na vrcholu, kladné postavy jsou úplně všechny strašné a Christopher Lee pronese dohromady tak patnáct vět, avšak i přesto pravítkuje nemálo a zejména jeho skon je pastva pro oči. A mám temné podezření, že situování snad téměř všech hammerovských Draculů do Německa má jediný důvod a to dělat si legraci z Germánů.

Peter Cushing je rozhodně skvělý Van Helsing a Christopher je zkrátka Christopher, ale přes některé dílčí momenty většinou nezáměrného humoru tone celý Dracula v bahně lehké nudy, naštěstí má alespoň docela příjemnou stopáž, takže se člověk spíše baví, než by usínal. A musím se přiznat, nemám vůbec nic proti kreativnímu naložení se Stokerovou předlohou, ale je mi záhadou, proč největší díl kreativity tkví většinou v tom, že se postavám přehází jména a vzájemné vztahy. Zde dovedeno k dokonalosti.

Čistě technicky by to asi na tu jednu hvězdu bylo, ale já u toho málem pošla, zčásti vzteky, zčásti nudou. A zdejší osazenstvo, zejména hlavní hrdinku, bych s chutí poslala do Mišelinky tahat gumy.

--- zatím nehodnoceno, neviděna do konce ani první série...ale upřímně řečeno, už jen fakt, že se mi ji nějak moc nechce dokoukoukávat, neboť mi přijde zbytečně překombinovaná a zároveň připitomělá, nesnáším asi úplně všechny postavy (hlavně ten psychoLOLog je vážně k zblití) a napětí se ztratílo někde cestou, nejspíš o něčem svědčí. Moc nerozumím, čím si tohle nikterak kulervoucí dílko vysloužilo tolikeré ovace.

Oba běží o život. Taky o lásku, kariéru, fraktury a svobodnou (hahaha) vůli. Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, musím konstatovat, že to z Daleka není nejhorší Dickova adaptace a že se, vzdor občasnému šplouchání se v patosu a červené knihovně, dá vidět bez trvalé újmy na zdraví, ale není to trochu málo, Antone Pavloviči? A konec mě našňupnul.

[OBSAHUJE SPOILERY] Celkem by mne zajímalo, kde & jak vznikla legenda o Martyrs coby ultrabrutopekelně násilné záležitosti, na které lidé omdlévají, zvrací a prchají v hrůze ze sálů a už vůbec netuším, čím si vysloužil označení „torture porn“. Tato pověst totiž dle mého snímku dost škodí – divák masomlejn nadržený na slibovaný „nejbrutálnější horror všech dob“ bude zákonitě zklamán a neuspokojen a divák neotrlý, jenž by se zaměřil na ostatní aspekty filmu, se k němu raději ani nepřiblíží. Já pro jistotu neočekávala nic v žádném ohledu a nejspíš se mi tento přístup vyplatil; nadšena nejsem, ale zklamána také ne, i když měly mé dojmy z Martyrs během sledování sestupnou tendenci . Z celého filmu na mne totiž zdaleka nejlépe zapůsobilo úvodních cca patnáct minut v sirotčinci – lehce mrazivá atmosféra, minimum informací o tom, co internaci Lucie v něm opravdu předcházelo, paranoidní ovzduší a ošklivá překvapení…tohle ano. Následující masakr byl taktéž natočen výtečně – kamera a střih ňuňu (to ostatně platí o celém filmu – Laugier obrazovou část opravdu umí), ale po něm se začaly pomalu valit obtíže s nepříliš dobře napsaným scénářem, což je pro změnu věc, se kterou má Laugier notorický problém. I vezmu-li v potaz, že obě dívky jsou psychicky narušené a tedy by jim nějaké podivné chování mohlo být prominuto, nelogičnost jejich jednání mne chvílemi přímo mlátila po hlavě. Od jistého okamžiku se totiž stávají pouze figurkami na šachovnici páně režiséra, loutkami, se kterými je hýbáno ne tak, aby jejich akce dávaly nějaký, byť vyšinutý, smysl, ale jsou se skřípěním pantů okatě manévrovány tam, kde je režisér potřebuje mít. Beru, že tohle mohlo být zcela záměrné, i když u Laugiera opravdu nevím, leč mně je tohle dost protivné a celkem mne to ruší. A pomalu se dostáváme k proslulé závěrečné části. Kdyby můj důvod sledování tkvěl v něm, asi prskám a vrčím nemálo; oněch dvacet minut mučení se omezuje na opakované únavné nakládačky a jedno stažení z kůže mimo záběr. Únavnost a repetitivnost nakládačkových pasáží zřejmě má divákovi ilustrovat jejich působení na hrdinku, ovšem jelikož je divák divákem a ne otloukaným, hrozí, že bude spíše znuděn a otráven, než že se naň přenese něco z jejího prožitku. Mimochodem mne tu pobavil (a opět nevím, zdali v tom byl úmysl, nebo kouzlo nechtěného) způsob natočení scén bití – byly totiž z velké části nasnímány stylem, jaký je obvyklý v BDSM pornu. Konečné extempore báby s bouchačkou pak vypadá, zejména připočtu-li si vyjádření režiséra k němu, nejvíc ze všeho velmi nezvládnutě. A kdybych měla popsat svůj celkový dojem z toho, co je zde ukryto pod povrchem, bude to asi znít nějak takto: Stáří je největší zlo. Staří se živí na mladých, aby skrze jejich oběti a utrpení došli poznání, které mají odepřeno a pokud je vyssávání úspěšné, nezbývá jim než zemřít, neboť již nemají jediný důvod k prodlužování své mrzké existence. Nevím, nevím, jak by byl pan režisér z mé interpretace nadšen, asi nepříliš, avšak já zas nejsem příliš nadšena z jeho výtvoru, takže si nemáme co vyčítat.

Bruce Campbell je bůh havajských košil.