Mi Nü-Chai

Jedna hvězdička za rozšíření seznamu pekelných zaměstnání o "asistentka ředitelky módního časopisu" - dostat tuto práci, tak bezesporu zabíjím a začnu svou šéfovou. Jinak vesměs nuda obdařená navíc úžasně rozplizlým happyendem. A popravdě, není mi jasné, co to vlastně mělo být, na satiru je to příliš bezzubé, na komedii málo komediální, na drama dost nedramatické a pod pojmem romantický si věru nepředstavuji, že si někdo občas zašuká. Mám dojem, že režisér možná chtěl původně stvořit něco, co by obsahovalo ironický náhled na módní průmysl, ale pak se zalekl vlastní odvahy a namísto toho raději vyplivl dutý plastový dortík.

G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! G! [Ti, kdož nejsou šílení milovníci Lovecrafta a silně nesnášejí neředěnou demenci dosahující občas až výšin Trololo, si od mého hodnocení laskavě odečtou tři hvězdy. Nicméně, Mahiro je strašlivý kokot, nadrženost dívčích postav je přepíčená tak moc, až se překlápí z trapnosti do OLOLu a kdyby se autoři obtěžovali navěsit mythosácké prvky na něco lepšího, než je slabomyslně klišoidní středoškolská romance, bylo bych výrazně spokojenější. Mimořádně & maximálně protekční 4*. A nedá mi nezmínit, že Šantak-kun je überňuňu!]

Po formální stránce naprosto, opakuji, naprosto otřesné, jedna hvězda (a to ještě poněkud upocená) za krásnou ukázku, kterak se rozhořčení lidu a následný živelný protest dokáže dokonale rozpliznout ve veliké NIC. Nicméně, koukat na to až bolelo - například jsem nepochopila, proč záznamy odposlechů čte zrovna člověk s prokazatelnou vadou řeči, animované sekvence se do filmu hodily asi jako hyena na Antarktidu, autoři chvílemi nedokázali ani pořádně držet kameru. Udivilo mne, že režisérka má za sebou již slušnou řádku dokumentů, takový amatérismus bych čekala od někoho začínajícího.

Kdyby škrtli pár WTF momentů před koncem a netlačili tolik na ekostrunu (a přidali šoggoty!...dobrá, to není nutná podmínka), asi bych ty 3,5* zaokrouhlila nahoru, neb setting, který má Last Winter, oblibuji velice velmi a není zde zpracován špatně, leč výše uvedené stáhlo hodnocení dolů. Škoda. Mimochodem, v závěrečných titulcích mne překvapilo, že ve filmu byly užity záběry z Herzogova dokumentu Lektionen in Finsternis.

Mám dojem, že filmy jako je Requiem for a Dream fungují na předpokladu jistého impaktu; divák je šokován, zhnusen či dojat postavami a jejich osudy se jej dotknou. Na mě tohle cthulhužel asi neplatí, po celou dobu jsem cítila jediné a to otrávenost z urputné snahy ze mne nějakou tu emoci násilím vyrvat. Audiovisuál je povedený, byť občasné dělení obrazu na dvě části mi přišlo dočista nesmyslné, Jennifer Connelly je opravdu hezká...a to je asi tak všechno dobré, co o tomto mohu říci. A v kontextu včera v noci viděné Black Swan se mi vtírá myšlenka, že Aronofsky točí stále dokola totéž a s jeho příběhy i sterilním stylem vyprávění se dalece míjím.

Kdybych chtěla být objektivní, obdrží Black Swan shovívavé tři hvězdičky za svou dokonalou průměrnost a můj oblíbený balet a jdu v klidu spát, leč objektivní jaksi být netoužím a film si shovívavost za všechna nabubřelá prohlášení o úžasné hloubce a hereckých výkonech taky nezaslouží. Křehká Natalie Portman opět brilantně hraje křehkou Natalii Portman a vážně, už mě tím začíná opravdu štvát. Nevím, není-li za tím pouze výběr velmi podobných rolí, avšak leze mi čím dál víc na nervy. Fňuky fňuk, vypotíme slzičku, zatřeseme ramínky, vykulíme očka do kamery, jako už tolikrát předtím a tentokrát se zadařilo a Oscar přistál na poličce. Budiž jí přáno, sice to asi s jejím baletěním nebylo zas tak horké, jak se traduje, ovšem nepatřím mezi osoby naivní, ergo jsem ani nepřepokládala, že se někdo může během pár měsíců protančit na úroveň primabaleríny a oddřít všechny náročné výstupy sám, leč na rozdíl od Akademie se Mi Nü-Chai necítí být jejím hereckým výkonem nijak zvlášť oslněna. Nadto mě postava Niny od začátku do konce nemálo rozčilovala a mít ji po ruce, schytá kopanec. Tytéž dojmy ve mně vlastně vzbuzoval i film jako celek. Hloubka? Jděte se bodnout, vždyť celý snímek je až zoufale plochý. Snaha o nějakou mysteriosní atmosféru taky přišla vniveč a s tím označením "psychologický" si snad ze mě dělá někdo legraci, nevšimla jsem si, že by se zde charaktery nějak zvlášť vyvíjely, i Nina v podstatě od začátku do konce jen šílí (pokud ovšem "psychologický" znamená, že se někdo chová jako psycho, pak je vše v pořádku a těším se, až se s tímto setkám i u každého horroru). O až fatální ohranosti téměř všeho, co se zde využívá pro vyprávění ohraného (ha) příběhu o desintegraci ani nemluvě, ať už je to tyranská postava matky, osvobození svého temného divokého já skrze do té doby potlačovanou sexualitu a konečná autodestrukce aka dokonalost = smrt (dobrá, halucinace o rostoucím peří má bod). Beznadějně prázdné.

Skvělý soundtrack, jeden z nejlepších, jaký jsem za poslední dobu slyšela, škoda, že zbytek Sinistera mu nesahá ani po členky. Tak moc předvídatelné, že to prostě nefunguje, mně už ani ty obvyklé lekačky "rázem děsný kravál" a "strčíme najednou něco bubu do obrazu" nezvedají tep, natož že by vyděsily. Chodemmimo, nepříjemně mi to přípomínalo Insidious, ne že bych podezírala autora z přímé kopírky, leč schéma bylo dosti podobné a dopad (tzn. nula) to na mě mělo taktéž. PS: Norské blackmetalové kapely zabíjejí horrorové masky, když jsem viděla Bughuula poprvé, napadli mě Immortal a začala jsem se nepříčetně smát.

Výtečný a místy velice zábavný dokument o životě a díle jednoho za zakladatelů moderního horroru. Pro všechny, kdož se snaží v bezměsíčných nocích správně vyslovit jména Prastarých a nedá jim spát bájný R'lyeh je toto bezesporu záležitost, kterou by neměli minout.

[OBSAHUJE SPOILERY] Garantuji vám, něco takového jste doposud neviděli. To jímavé využití počítačové animace a živých herců, kam se hrabe nějaký Avatár! Klasické hudební kusy (ano, i na Walkürenritt došlo), hrající v těch nejneuvěřitelnějších momentech a v neposlední řadě nadržené družice. Jawohl, toto je první film, kde souloží družice. A je tu toho, mnohem, mnohem víc, včetně leprikónů, gekona (zřejmě scénáristy) a druhého příchodu Krista skrze urinální přijímání. Doporučuji odhodit v dál všechny seznamy 1000 filmů, které musíte uvidět, než zemřete a raději zhlédnout toto, neb něco takového se opravdu jen tak nevidí. Übertrololo!

Poníci moc ňuňu. A mimo ňuňu též skvělá studnice pro různé veselé parafráze jako je např. toto rozkošné videjko.