Martrix

Od prvních minut bylo jasné, že jde o nízkorozpočtové seriálové béčko. Že je to snad z dvou třetin dělané ve studiu, takže autentičnost je nulová...dejme tomu, ale tato epizoda má otřesnou dramaturgii a postavy působí i přes účast dvou GoT veteránů, jako parta amatérských divadelníků. Je evidentní, že David Macpherson o práci na plošině nic neví. A stejně tak ani o tom, jak funguje komunikace, ale i vztahy v takových kolektivech. Pokud někdo čekal variaci na The Mist, bude asi dost zklamaný. Atraktivní prostředí se prodat nepovedlo, tísnivá atmosféra se nekoná...nenajdete tady nic ve slušné kvalitě. Ukončit sledování mi nedovolí jen zvědavost... co tak zajímavého David Macpherson vymyslel, že dostal možnost to realizovat. Je to první epizoda, asi ještě jednu zkusím, ale zatím to vypadá na můj přehmat roku... .

Filmy si sice vybírám podle určitého klíče, ale čas a pořadí v jakém je vidím, je náhodné. Přesto se nezřídka stane, že se v krátkém období objeví dva, které mají ledasco společného. Tím druhým filmem je Amsterodam. Srovnání se nabízí hned několik. Jde o autorské a vypiplané projekty, jejichž témata se týkají americké historie...která pro mnohé diváky nemusí být tak úplně zajímavá. Jde o filmy s nákladnou produkcí ve kterých se sešlo až překvapující množství hereckých hvězd. A ty předvádí vysoce nadstandardní výkony...nejde tedy jen o využití jejich starpower pro marketing. U obou snímků jsem měl pocit, že tvůrci mají jasnou vizi a nenechají si do ní mluvit...i za cenu, že se okruh spokojených diváků zúží o netrpělivé bumbácfily, vyprávějí svůj příběh pozvolna a nenechávají se bobtnající minutáží zneklidnit. Nejspíš i proto jsou nejen na CSFD, oba filmy podhodnoceny a z hlediska tržeb jde o propadáky. Dokonce je tady i vzdálená podobnost ohledně obsahu...oba filmy pojednávají o jakémsi vyšetřování vražd, které vedou k nekalostem ve vyšších kruzích. A spíše náhodným pojítkem je i hudební skladatel Daniel Pemberton...hudební složka obou filmů je velmi důležitá. Nicméně Norton je pro mě o dost lepším režisérem, než David O. Russell. Některé kompozice byly jako vystřižené z grafického románu a opravdu moc pěkně se na to dívalo. Zmiňované hudební pasáže nejspíš diváky rozdělí, protože ne každý zvládne takovou porci jazzu...nutno říct, že vynikajícího jazzu, který k tomuto typu filmů neodmyslitelně patří. Stejně tak k tomuto subžánru patří hlas hlavního hrdiny komentující některé události, krásná žena, velkoměsto padesátých let, noční bary...prostě je to noir detektivka v kabátku, který vypadá opravdu skvěle. Přidanou hodnotu nad rámec žánru je postava detektiva L., kterého si střihl Norton. Umím si představit, že právě možnost zahrát si chytré očko s mírným Tourettovým syndromem, stála za jeho úsilím knihu zadaptovat. A samozřejmě to zvládl bravurně. Stejně jako v Amsterodamu, i tady ten herecký koncert pomáhá překlenout pasáže, kdy děj trochu vázne. Ale není jich vůbec moc. I když dynamika úvodních minut ustoupí až jazzovému zvolnění, pořád je to audiovizuálně podmanivé a o nudění se, v mém případě není řeč. V mnoha noir kriminálkách se stane, že vyšetřování trochu ustoupí atmosféře a stylizace má navrch před vyprávěním, ale tady se to v druhé polovině rozplizlo trochu víc a potíž vidím i v tom, že mě osobně nijak zvlášť tématika výstavby v New Yorku padesátých let nebere. To je ovšem jediná hvězduodebírající výtka, kterou k filmu mám. Jinak je to filmařský klenůtek.

Nejsem si jistý, jestli to bude bavit mlaďochy. Relativně dost politiky, resp. hrátky s režimy.... kapitalismus vs socialismus, revoluce, intriky... . Že je to v atraktivním prostředí světa satyrů, víl, vlkodlaků a čarodějnic, nemusí mnoha divákům stačit. Mě to zatím vcelku baví.

Ty dva roky čekání se opravdu vyplatily. Audiovizuálně je CR velmi působivý. To letmé úvodní připomenutí oč v první řadě šlo, mi pomohlo bleskurychle si vzpomenout a chytit se. Zjednodušeně jde stále o netradiční fantasy s důrazem na boj proti potlačování práv menšin, resp. o střet mezi světem lidí a jiných tvorů. Svět CR vypadá skvěle a působí velmi autenticky nejen díky parádní výpravě, ale také kvalitnímu scénáři. Masky a kostýmy, ale i občasné CGI je o level výš, než třeba v Kole času. Příběh je temný, zajímavý...pro mě jde o nejlepší dospělácké fantasy několika posledních let.

Waugha tématika vězeňství a zločinu evidentně fascinuje, ale v jeho podání jde o zvláštní slepenec rádoby autentického drsnění s místy patetickým happyendováním. Navíc v superlevném kabátku...televizní výpravě s pitomými hrátkami kamerou. Ale v tomto případě to nevadí, protože obsah ...to je to, oč tu běží. Jenže jakkoliv jsem se snažil s Wadem sympatizovat (přestože svým potížím šel často vstříc), jeho případ i činy, na mě působily poněkud nevěrohodně. Netvrdím, že jsem se nudil, ale scénář je skorobéčkový a řemeslně je to mizerný film. Nebýt Vala, možná bych to nedokoukal. Blok 99 mě bavil víc.

Po předchozí epizodě si člověk říká ... je konec, případ vyřešen, co dál nám chtějí tvůrci v té další ukázat? Buďte v klidu, nejde o zbytečnou natahovanou. Pořád je co řešit. Navíc právě teď je prostor ukázat, že nešlo o to odhalit, jak strašné místo Easttown je, nebo jak moc je život jeho obyvatel tvrdý. Mozaika je doskládána. A ta temná deka je v závěru stržena. Dokonce zasvítí slunce a Mare se usměje, protože na konci všech tunelů je světlo. Konec jak má být. Skvělý počin. Více podobných ženských hrdinek. Mám pocit, že od Pádu jsem takto silnou postavu/ženu detektiva, v seriálu neviděl.

Hutné. Dávky skličujících momentů, bolesti, lidských slabostí a hříchů jsou do diváka hrnuty bez milosti. Jakoby vše mělo skončit až božím soudem, ze kterého vyjdou s čistým štítem, snad jen batolata. Winslet opět vládne.

Chtěl jsem dokázat něco velkého.     No, víš...dělání velkých věcí se dost přeceňuje. Protože lidi je pak od tebe očekávají pokaždé. Vůbec nechápou, že jsi v prdeli stejně tak, jako oni.

Jako kdyby tvůrcům někdo nařídil, aby ubrali a vložili pár odlehčených scén. I když jsou i tyto momenty věrohodně působící a vlastně přispívají autentičnosti, je to na úkor atmosféry. Nicméně pořád jde o velmi dobrý krimi thriller.

Na první pohled se zdá, že jde o další prázdnou epizodu, která nás nikam neposouvá. Dobrodružství bez napětí, něčeho nového, nebo starého dobrého. Přesto se mi líbila. Je totiž v porovnání s ostatními výplňovými epkami mnohem sevřenější, komorní a jde do emocí. Ukazuje rozdíl mezi uvažováním Omegy a ostatních v jednotce. Všechny postavy najednou postrádají plochost. Takže námitka, že jde o další kousek pro děti je úsměvná, protože ve skutečnosti v sobě má jemné nuance, které děti nepoberou. Navíc jde o velmi zajímavou epizodu i s ohledem na použité hudební motivy a scénografii. Za mě to je velmi působivá kombinace, která možná není uspokojivá ve srovnání s dějem předchozí dvojepizody, ale audiovizuálně je dokonalá. Vůbec nezapadá do této nevyvážené řady. Když jsem psal, že je to jakoby někdo smíchal epizody dvou různých seriálů, přičemž jeden je pro prcky, tak The Crossing je nejspíš fragment třetího seriálu, který bych viděl opravdu rád. Minimálně zajímavá epizoda, která si jistě nezaslouží tak slabé hodnocení. Proto sypu o jednu star navíc.