flanker.27

Tenhle film je mi od základu nesympatický. Problém je, že se snaží tvářit kdovíjak není autentický a neokázalý, jenže ve skutečnosti je poměrně hloupý. Jednotlivé válečné epizodky jsou ve stylu Němci jsou největší pitomci na světě, něco jako návaznost tu prakticky není a že by se postavy vyvíjely? Kdo byl jaký na začátku, je takový na konci. A pak ta scéna s "pastí", to bylo tak debilní, že snad ani sovětský válečný film takové neměl. Hlavně že si jí vypůjčil Ayer do Fury a zabil tím nijak vynikající, ale aspoň koukatelný film.

Pokračování spěšného čili úspěšného krále. A protože se psala 80. léta, tedy jejich druhá polovina, narvala se do pohádky celá řada politických narážek, které asi dnešní generace až tolik nepochytí. Ústřední zápletka s odloženým dítětem je ovšem poněkud podivná s ohledem na to, že nám princ má být sympatický.

Nojó, Babetka se píchla, klasika mého dětství s "andrlicí" a Vladykou. Zcela nepřekvapivě si ovšem pohádku pro sebe kradou Nárožný s Bohdalovou.

Široko daleko nejlepší vánoční pohádka za posledních 10 let, i když některé věci zbytečně kazí dobrý základ. Zejména dialogy občas dost drhly, ale hlavní problém byl, že některé scény měly být prostě napsané jinak a líp. Třeba rozloučení syna s otcem, když umírá král, to měla být citová scéna a ne to tak prolítnout. Navíc hrozně dlouho trvá, než se princ a kovář potkají a naopak na sžívání se svými prohozenými rolemi mají času dost málo. Kdyby se takové věci dotáhly, neváhal bych s podstatně vyšším hodnocením. Musím pochválit i lokace a výpravu vůbec a celé je to natočené podstatně profesionálněji než zbytek současné české a slovenské (alespoň co z ní znám) pohádkové produkce. P. S. Vůbec letos jsem dvě ze tří pohádek dokázal dokoukat. I když o zázraky nešlo, že by snad přecejen trocha zlepšení a příslib do budoucích let? Ale nerad bych to zakřikl. Update 26.12.2015: O rok později stále prohlašuji, že šlo o nejlepší vánoční pohádku za 10 let. Nakonec zvyšuji na 4*.

Hned na začátku byl bigbít, za který by se styděla i studiová pohádka 80. let, pak se konal jakýsi dialog "jo, to přepadávání pocestných už není co bývalo. Jojo, už to není co bývalo. Vůbec ne" nebo co to tam dotyčný plácal a třikrát zopakoval, aby se vešel do času vymezeného na scénu. Pak jsem zaslechl ještě něco o rybím tuku a pak už jsem to nevydržel a přepnul na Někdo to rád horké. Chudost ducha toho, kdo psal dialogy, byla přímo na mrtvici.

Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna - mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, "co se čeká". Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě - beze slov a přitom to je úžasné porozumění.

Na filmech Karla Janáka jeden musí ocenit aspoň to, že tenhle člověk aspoň ví, co by v (dobrodružném, pohádkovém, to je konečně jedno) příběhu být mělo. Mnoha (tedy podstatné většině) současných českých tvůrců (nejen) pohádek chybí i tenhle základní předpoklad. Že to ví, ovšem neznamená, že je schopen to tam úspěšně vložit. Realizace drhne, přičemž problémy s dějem zásadně řeší stylem "když nevím, půjčím si odjinud" (i když zde to nedosahuje úrovně předloňských cyklů - pardon, měsíčků). Zadání muselo znít zhruba takhle: "bude to akční, bude se tam šermovat, prchat před pronásledovateli cestou necestou, skákat po zdech, padat do děr a topit se v močálech a celý to bude doprovázený špičkováním mezi ústředním párem. Prostě jako první Piráti chápeš? A teď neváhej a toč." Povedlo se? No, tak napůl (někde kolem, dle nálady o něco víc nebo o něco míň). V čem je problém. Za prvé, důležité zápletky působí naivně i v pohádce, kdy celý ten padoušský plán by snad neoklamal ani ostrahu muničáku ve Vrběticích. A co třeba důvod mnohaleté absence hrdinova otce? Co těch 20 nebo kolik let dělal, zatímco "nepolapitelný" padouch si žije na vysoké noze? Rimmerovými slovy, tomu by neuvěřilo ani pětileté děcko (takhle chabě vysvětlená absence jednoho z rodičů mi silně připomněla druhé Jak vycvičit draka). Děj tu je zkrátka z větší části jen proto, aby k tomu adrenalinovému parkůru byl nějaký důvod a ne od toho, aby se o něm přemýšlelo. Grrr. Za druhé. Prchání po střechách a stokách není sice udělané špatně, ale zabírá v ději příliš velké místo a chvílemi je příliš samoúčelné. Za třetí. Shledání v bažinách je z kategorie Cimrmanova "Hodina pravdy". No a za čtvrté. Chybí tomu trocha pohádkové poetiky. A to nemyslím písničky. Při všech těch skákáních sice možná může být mladší či naivnější divák chvílemi napjatý, jak dopadne konkrétní scéna, ovšem celý příběh sám o sobě tohle vyvolat nemůže, protože je vlastně dost chudý (i když se tu něco děje skoro pořád). Co třeba něco víc vědět o postavách (stačí v náznacích, třeba právě běžící klasika Tři oříšky toho v pár vteřinách o princových rodičích stihnou říct spoustu). A postavy samotné by měly předvádět trochu větší škálu emocí, aby působily jako lidé a ne šachové figurky, které scénárista přesouvá z místa A do místa B, s jednoduchou charakteristikou (hláškař, záporákův poskok a podobně). Občas by z nich měl scénář dostat třeba o čem sní, co chtějí, po čem touží (i kdyby to bylo jen po sklenici vody). A taky dát prostor k tomu, aby se vyjadřovali vedle slov i jinak. Obyčejný úsměv, oči, gesta. Interakce není jen slovní a mnohé vodopády slov vlastně nic kloudného neřeknou (to jsem se dostal ovšem ke stavu české kinematografie obecně). No, to bychom měli nedostatky, plochost, málo emocí, sázka na adrenalin. Teď nějaké klady, protože musím přiznat, že katastrofa to nebyla. I přes zmíněné nedostatky děje a naivitu to aspoň drží pohromadě a to se počítá. Řemeslně je to natočené rozhodně slušně, lokace působí opravdově, kostýmy a výprava působí bohatě a přitom nepřeplácaně (a trochu to dohání to co chybí na obsahu). Ústřední pár sice mohl být charismatičtější, ale bývalo i hůř. Mnohem hůř. Šerm tu na pohádkové poměry vypadá dobře (až na ty samoúčelný salta). A pak Maroš Kramár, který má naopak chrisma na rozdávání a záporáka si užívá dosytosti (a s lepším scénářem by to v jeho podání byla super postava). Jo, a je to podstatně lepší než Jacksonův Hobit (i když to má skoro tytéž chyby, jen v menším). Tak tři, ale jen že jsem v mimořádně dobré náladě.

Slabá pohádka se slušným obsazením (až na prince). Jenže co je platné obsazení, když scénář a režie stojí za houby.

Klasický případ nevyužitého potenciálu. Slušné obsazení a pěkný námět sráží provedení. Nedobře napsané dialogy, chabá režie. Zkrátka takové ospalé, bez jiskry, zájmu a bez emocí. Lucka Vondráčková by třeba ještě ušla a jako víla i docela sedne, ale její mužský protějšek zde je takové mouchy snězte si mne a zapomeňte kde jsem. Josef Somr je skvělý herec, ale ani on svou chabě načrtnutou postavu nedokáže pořádně oživit. A tak je to tu se vším. Přesto se mi nějak nechce dát jen dvě vzdálená slunce, ani nevím proč.

Soudruzi, soudružky, právě jsem se vrátil z Hobita! Pan režisér demisi soudnosti přijal! Jak k tomu došlo? Asi nějak takhle. Pracovna, asi 4 roky nazpět. Peter Jackson (dále jen "PJ"): "Tauriel, miláčku, cosi znepokojuje mou mysl. Temná hrozba na obzoru se šíří a nevím, zda jsem schopen se jí postavit." - Fran Walsh (dále jen "Focke-Wulf FW 190" - číslovka nevyjadřuje míru IQ): "Ach můj drahý Kili, co sužuje tvou mysl?" - PJ: "Můj bledý kvítku Lothlórienský, máme tam spoustu děr a i když jsme tam dali všechno, drama, tragédie, osudová rozdělení, ale ať dělám co dělám, nějak to nedrží pohromadě." - FW 190: "Ach můj Kili, synu Dís, není přece problém, který bys nevyřešil Legolasovou akrobacií." - PJ: "Ale všechny ty složité kličky, mluvíme tam o pasti a vůbec není jasné, kdo do ní má vlastně spadnout. Celé elfolidotrpaslictvo nebo jen Thórin? Někdy si říkám, jestli jsme přece jen neměli více respektovat předlohu..." - FW 190: "Ty můj malý Kili, s kily efektů si přece nikdo ani nevzpomene na to, že se tam mluví o pasti. Hlavní je, že jsou tam skřeti, na zbytku nezáleží." - PJ: "Já ti nevím. A pak ti Zeměžrouti..." - FW 190: "Co je s nimi, Slunce mé věčnosti?" - PJ: "Nebude to vypadat trochu moc nepatřičně? Jako že to napsal nějaký Herbert a jmenovalo se to tuším Duna?" - FW 190: "Nevadí, můj Hobite ze Severního ostrova. To se dá vyřešit prostou větou zapomněli jsme na Zeměžrouty nebo něco takového, kterou by mohl říct třeba Gandalf..." - PJ: "No vidíš, Gandalf. Zapomněli jsme ho v Dol Gulduru. Co s ním? Počkej, nenapovídej... Á, začínám se chytat. Třeba by pro něj mohl dojet Legolas, vysvobodit ho z klece nést - ne počkej, mám lepší nápad. Vysvobodí ho Saruman." - FW 190: "To je podnětné a neotřelé, strážče odkazu mistra, ale trochu to potírá ženský prvek. Přece jsme se shodli, že ten musíme nutně vyzdvihnout. Takže takhle. Na scénu přijde Galadriel, pravou rukou bude držet klec s Gandalfem a levou - ne, to je moc. Ponese Gandalfa v náručí. To je ono." - PJ: "No, je to pořád trochu přehnané, nemyslíš, paní mého nebe? Nebo dobrá, ponese ho, ale pak podklesne a objeví se Devítka. Jo, to je ono, ale toho Sarumana tam musíme nechat. Jako kdybych měl pocit, že to je dobrý nápad, vlastně jediný dobrý nápad - ne, zaplašme sebekritiku. Zkrátka Saruman a Elrond jim vyčistí cestu, jenže se objeví Sauron..." - FW 190: "Ano, Klíči k mému zámku. Krásně se nám to sváže s Pánem prstenů. Já ti věřím, ty to dokážeš. - PJ: "Ano, rýsuje se to. Už jsme takhle blízko. Takže teď už jen vymyslet, proč vlastně chtějí Skřeti Osamělou horu. Třeba by šlo - hmm, ne, to by nešlo. Jinak. Strategie. To je ono. Chtějí ji kvůli její poloze. Strategie, chápeš? Spojnice k Angmaru, to je ono. Nevadí, že je to úplně jinde, to stejně není důležitý, hlavně to pronést co nejprocítěněji, aby divák věděl, že jde o něco důležitýho. Vrazíme tam Thorinovu temnou stránku, Howard rozezvučí orchestr, snad to ještě nezapomněl a když jo, tak mu bude stačit zvariovat tóny od posledně. Ne, konec střídmosti, jdeme tvořit dějiny, ještě nikdo nenatáhl 200 stran na 9 hodin, hlavně si věřit a nikdy nepochybovat..." Tak nějak takhle to podle mě bylo. Vlastní vizí a nestřídmostí stižený Jackson se definitivně utrhl ze řetězu a sází na plátno přemrštěné a zbytečně dlouhé scény, které stejně jako posledně negradují (na čemž se podílí i to, že řada podzápletek navazuje na něco z doby před rokem, čímž ztrácí na emoční síle) a jsou přemrštěně natažené, aniž by měly nějaký jiný vývoj než hop ze skály a bortící se most. Akční scény sice nejsou možná tak ztřeštěné jako v minulém díle (jízda v sudech), ale chybí jim přehlednost a logika, vlastně z bitvy pěti armád toho není moc vidět, protože většinu času se stejně točí kamera jen kolem Thorina, Legolase či Bilba, přičemž jejich scény se odehrávají nějak stranou všeho ostatního. Snad dvě scény měly potenciál lepší, ale zůstaly nevyužity. První byla již zmíněná Gandalfova záchrana, škoda, že tam nebyl Saruman více. Druhá pak Thorinova rozpolcenost, tam by se mi líbilo, kdyby k němu třeba jako druhý hlas promlouval Šmak. Všechny ostatní pokusy o emoce a dramatično na mě naprosto neúčinkovaly, zejména ten pokus o vztah mezi Kilim a Tauriel byl spíš k smíchu, opravdu mi to připadalo, jako kdyby si tam Jackson s manželkou chtěli vložit něco na způsob Berena a Lúthien a nějak se jim to vymklo z rukou. I ostatní stránky filmu mi přišly takové odfláklé. Výtvarná stránka Ereboru, ty městské trosky nepůsobily jako pozůstatek po funkčním urbanistickém celku, jen náhodně rozházené zdi a okna, aby bylo odkud skákat na skřety, Howard Shore je naprosto nevýrazný a když už, tak jen opakuje co fungovalo v Pánovi prstenů (na druhou stranu vymýšlet pětkrát něco originálního k pokaždé stejně "jímavé" scéně dá asi zabrat). A pak ta nestřídmost, přeplácanost. Tuhle hodíme troly s katapulty, tamhle červy z Duny, sem pět soubojů jeden na všechny, padající věž coby most, skřety připomínající spíš červenotrpaslické replikanty a tak dále a tak dále. Nasypat toho na plátno co nejvíc, ono to už nějak utopí ty nedostatky. Cit pro věc, emoce, prostá schopnost vyprávění, to je spláchnuto někam na dno dlouhého jezera. Za stávajícího stavu snad Tolkienův syn odolá a Silmarillion nepustí. P. S. V Pánovi prstenů byla krev aspoň černá. Tady není vůbec žádná (tedy až na pár kapek na Thranduilově tváři. P. P. S. Proč mají trpaslíci v Hoře napřed navlečená brnění a pak vyrazí do bitvy bez něj?