flanker.27

Nemohu nevzpomenout několik dřívějších filmů na téma "televize bez zábran", např. Město šílenců, 15 minut či Vražda v přímém přenosu. Zde ovšem nejde zas tolik o média samotná (s těmi se film slušně vypořádá v drobnostech, např. při občasných srážkách zhasínající ředitelky zpravodajství s novinářem, který v sobě ještě má kus etiky), ostatně ty "syrové" či emotivně zabarvené reportáže očekává až příliš mnoho diváků, kteří se jimi nechají blbnout, moc si nenalhávejme, že je to čistě jen vina televize. Středem zájmu je hlavní antihrdina Lou, odporně slizká kreatura nadrcená z příruček "Jak blufovat o byznysu" a "Staň se úspěšným podnikatelem" a plná odhodlání pro svůj čin udělat cokoli. Není to pro něj zvláštní oběť či nutnost překonávat zábrany, jelikož žádné zábrany nemá a empatie je mu sprostým slovem. Individuální úspěch a kariéra jsou jediné hodnoty, na kterých mu záleží. Příběh sám o sobě příliš nepřekvapí, ale je vyprávěn, natočen a zahrán s takovou suverenitou, že to musím maximálně ocenit. A noční automobilová honička, kde jsou pěkně bez hudby slyšet jen motory a kamera to sleduje v dlouhých záběrech, by klidně sedla do nějakého neokázalého, zato však syrového krimithrilleru.

Stopař je spíš takový Rambo americké dálnice než horor. Přišlo mi to neskutečně nablblé už někdy ve 12, kdy jsem to viděl.

Princezna byla hezká, na německou princeznu až překvapivě hezká, jinak ovšem nic co by se nedalo od německého pohádkového (pod)průměru očekávat. I pohádka by měla počítat s logikou diváka. I dítě si určitě musí položit otázku, jak spala princezna předtím v sirotčinci...

Takže tu máme tradičně výborného Kingsleyho (Cainea oproti tomu skoro nevidíme), slušně udělané prostředí a sem tam atmosféru. Přitom tvůrci až příliš střídají polohy mezi thrillerem, moralizováním a romantikou a zároveň chtějí diváka překvapovat novými zvraty a ne moc dobře to funguje. Ten závěrečný sice trochu vysvětlí, proč je hrdina ze začátku takový trouba, na druhou stranu se nehodí ke zbytku. Především toho film moc nenabídne v pohroužení se do lidské mysli, do schopnosti rozpoznat realitu a co ji člověku bere, jako je to v takovém Shutter Island a i dokonce v melodramatické Čisté duši. Nakonec jsem dospěl k názoru, že by se mi víc líbilo, kdyby se autoři vykašlali na zvraty, na thrillerovou stránku i na romantiku a postavili to čistě na dramatu pacient-doktor, realita a blud. Ale šlo to. Update: Jenom poznámka k tomu, co tu vidím v komentářích. Lidi, s Poem to nemá společného prakticky nic. Snad už jste trochu poučení diváci, abyste věděli, že známé jméno je v Hollywoodských adaptacích obvykle jen značka. Poeova povídka Metoda doktora Téra a profesora Péra má asi deset stran a je to mnohem víc komediální/satirický příběh než co jiného.

Věc, jejíž hodnota vězela především v onom prvním "naživo". S opakováním se zajímavost rapidně snižuje. přesto jako nápad udělat něco trochu jiného to mělo v době prvního vysílání svojí hodnotu a i naše rodina se pravidelně scházela, aby odhalovala pachatele. Počáteční díly jsou lepší než pozdější. P. S. Desatero krásně zparodovali v dobovém satirickém pořadu Subjektiv (nemíněn jeden z uživatelů, ale pořad typu Česká soda, ba možná i lepší, který zde ani nemá profil). Např.: Upíra nesmí hrát černoch. To není projev rasismu, ale v ponuré tmě hororu by nebyl vidět. Na závěr navzdory průměrnému hodnocení vysekávám poklonu všem, kdo do toho šli, protože to musel být stres jak sviň.

Ať mi nikdo nevykládá, že za tímhle nedomrlým následovníkem Knoxe bylo něco jiného než snaha pozvednout imidž budoucí paní prezidentové, která nám chtěla ukázat, že ona taky umí zpívat a zahrát třeba stopařku. Akorát že oproti Adamovské nemá charisma, nemá herecké nadání, nemá nic. A nedostatky, které se v případě Knoxe daly ignorovat díky celé té hře diváků na vyšetřování a "přímopřenosovému" nasazení, se tady už odpouštět nedají.

Před dvaceti lety vznikl Mannův opus magnum Heat. Ve stejném roce vznikl i jiný film, Síť, thriller, ze kterého mají počítačoví nadšenci dodneška srandu, stejně jako z prakticky všech jeho následovníků. A teď tu máme film, který točí režisér Heat a odehrává se zčásti na stejných elektronických dálnicích jako Síť? Je počítačové/hackerské téma pro filmaře natolik nerozlousknutelné (ve filmu to až dosud snad vždy dopadlo blbě), že si na něm vyláme zuby i Mann? Ano, je mi líto, ale je to tak. Manna mám rád, Heat, Collateral i ti Veřejní nepřátelé jsou mé oblíbené filmy, ale tentokrát to moc nešlo. Sice nejsem moc sto posoudit samotnou počítačovou stránku věci (i když pochybuju, že se při hackování počítače na jeho základní desce rozsvěcí světýlko), ale způsob, jakým je dle filmu možno vyřídit jadernou elektrárnu je vyloženě veselý. A to jsme na začátku. Nechme teď stranou technické (po)divy a přejděme k hlavnímu problému - ději a postavám. Předně postavy. Formování týmu specialistů, který si má poradit s útokem rafinovaného hackera, je jako z jiné planety. Takže, Čína nominuje ze své miliardy svého zřejmě jediného vojenského odborníka na počítače, který, aby na to nebyl sám, a aby se do filmu dostal nějaký ten romantický element, si na posilu vezme svoji sestru (proč, to za chvilku) a Amerika svého nejlepšího hackera v base (protože to je Číňanův kamarád). Jo, přesně tak, hacker, který je prý nejlepší a který se nechal před pár lety amatérsky chytit (a kterého překvapují technické možnosti amerických zpravodajských služeb) má pomoci chytit nepolapitelného zločince, kterého ty samé americké a navíc i čínské bezpečnostní sbory chytit nedokáží. Mno, a aby se nám tu posílilo pouto mezi národy, pochopitelně prakticky hned si čínská sestra a americký bratr - totiž hekr - padnou do náruče. Přičemž jejich romance a vzájemný cit jsou asi tak uvěřitelné jako že si Číňani odhlasují v příštích deseti letech přijetí americké hymny za vlastní. Ústřední trojka je podporována víceméně postradatelným cannon fodderem z obou stran (byť jeden americký šerif zvládne s pistolí víc než celá speciální jednotka čínské policie). Přičemž poté, co dojde k prvnímu přímému střetu s nepřítelem, jako kdyby naprosto přestal zlotřilý nepřítel Američany i Číňany zajímat a zbývá to na pozůstalém duu, které alespoň získá osobní motivaci, proč si to s protivníkem vyřídit. A pak samotný ústřední zlosyn a jeho tým, kteří v konfrontaci s kýmkoli jiným než hlavními hrdiny jsou neporazitelní, zatímco v konfrontaci s nimi jsou to absolutní lamy. Pak se dozvíme, kdo je oním zlosynem, zjistíme, že je nám to vlastně jedno, zazvoní zvonec a pohádky je konec. Škoda, ale moc pozitivního toho neřeknu. Ani ty přestřelky tentokrát nejsou nic moc, snad až na typicky mannovský zvuk, ale postrádají logiku a taktiku (zvláště když je potřeba se zbavit méně důležitých postav).

Proč vždycky ty zlovolné plány těch největších bijců strany temnot selžou na přiblblých rodinných problémech co? :) Takové nedomrlé. Celou dobu jsem měl pocit, že s trochou péče především na scénáři by se se stejným základem dal uplichtit lepší výsledek, možná i na čtyři kousky. Co k tomu chybělo? Trochu reálnější vývoj postav, jejich interakce a emoce. Jako když syn opouští maminku, lovec duchů vzpomíná na svou dávnou lásku a podobně, tak všechny tyhle scény se odehrávají v rovině "bylo to předurčeno/viděl jsem to ve svých snech" či "já si ten osud nevybral, on si vybral mne" a podobné fráze. Sakra sleduju lidi, co se sami rozhodujou, nebo jen figurky, co se hýbají podle toho, co padne na scénáristově kostce? Totéž se týká glavnovo geroja. Nemám moc vřelý vztah k hrdinům, co za své úspěchy vděčí především předurčení, amuletům, osudu a vůbec, mám radši ty, kteří to co umí si musí po léta nadřít a na osudy a na to, kolikátým v pořadí zrovna jsou, zvysoka kálejí. A když už se zamilují, tak to jen tak nezahazují. Díky té chudosti emocí se o hlavní postavy nebojíte a vedlejší nemají šanci zaujmout (např. chlápek na voru co pomůže z bryndy dvěma hrdinům při útěku před monstrem, náhle zmizí a už o něm nevíme, nad vypáleným městem nikdo ani nevzdechne a tak dále). Jo, a Bridges tu trochu recykluje svojí postavu z Opravdové kuráže. Ale tak budiž, jako žánrová jednohubka neurazí, vzhled některých monster nevypadá špatně (míněno jsou docela nápadité), no a Alicia Vikander je šmrncovní čarodějka. Přijatelný průměr.

Celkem slušné soudní drama o tom, že moc a spravedlnost chodí mnohdy jinými cestami. Výborný McAvoy, od zbytku jsem s ohledem na Redforda a téma práva na spravedlivý proces čekal trochu více, ale stále je to na 4*.

Profackovat, nakopat a k lopatě. A ti manželé, že tomu přihlížejí a ty svoje zakomplexovaný krávy co páchají na jejich dětech zločiny proti dětskosti nesrovnají do latě... Jo, stejně jako uživatel AngiS si přeju, aby to mělo pokračování po 10/15 letech... A samozřejmě nezbývá než připomenout parodii od Toma Hankse...