Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 354)

plakát

Stmívání (2008) 

Tak jsem to konečně viděl celé. Scény, které jsem pracovně nazval třpytka, stromolezec, utíkej Káčo a basseball nezapomenutelné. Komedie roku.

plakát

Stopy spravedlnosti (2017) 

Neskutečná nakládačka. Ze třetiny čistý akčňák, ze dvou politický thriller, jako celek maximálně působivá záležitost. Jackie Chan rozdává rány jako zamlada, ale tentokrát jeho styl není využit ke komedii. Naopak jde ruku v ruce se syrovostí Chinamana (o němž jsem si při sledování říkal, že by to byl mnohem vhodnější název než The Foreigner, ale hele) a podporuje brutalitu akčních scén, bolestivé vyznění ran a zranitelnost hrdiny. A rozhodně je to highlight celého filmu. Bitky i přestřelky jsou nekompromisní, parádně natočené, napumpované adrenalinem a jelikož je to Chan, je v nich spousta originálních nápadů. A pak je tu ta druhá půlka. Chladný, pragmatický thriller o bývalém členovi IRA, co se snaží dělat politickou kariéru a dostihnou ho staré časy. Z traileru tu působí naprosto přímočaře, ale ve skutečnosti je to úplně naopak. Zvraty se tu vrství jeden na druhý a příběh i postavy se vyvíjejí úplně jiným směrem, než byste čekali. Myslel jsem, že tenhle rok mě už nic nepřekvapí, ale sakra, tahle věc naprosto převrátila veškerá moje očekávání a překonala všechno, co jsem letos viděl. Definitivní #1 tedy nakonec nemá Brawl in Cell Block 99 ani Atomic Blonde, ale strhující americko-britsko-čínská koprodukce. Rkový middle-budget se vrací. Jen víc a houšť!

plakát

Strach (1963) 

Hm, tak tohle bylo trochu zklamání. Hrušínského nihilistický Kalaš je sice fajn, ale na další díly Strach nemá ani náhodou. Hlavně mě tedy mrzí strašně překombinovaný scénář. Zatímco motiv pornografie v socialistickém Československu mi přijde hodně zajímavý, to, v co se nakonec vyvine, je přitažené za vlasy. Nehledě na fakt, že v množství postav a jejich aktivitách za války a po válce jsem se brzo ztratil. Solidní thriller, bohužel s nezvládnutým vyústěním. No a ty záběry ze soudního procesu na konci... Asi to bylo poplatné režimu, ale mě z toho v kontextu dějin mrazilo.

plakát

Stranger Things (2016) (seriál) 

Neoosmdesátkový úderník, který přesně vyměřenou dávkou spielbergovského dobrodružství a kingovské nostalgie absolutně pozitivně okouzlí každého, kdo vyrostl na Goonies, E.T.m, Lost Boys, Poltergeistovi nebo Monster Squadu. Sakra, dokonce to má Winonu Ryder. Dětští hrdinové jsou naprosto senzační, dospěláci mají nadváhu, jsou chlupatí a kouří, luštění záhady je napínavé, atmosféra hutná, emoce funkční a soundtrack bezkonkurenční. Nevím, odkud se bráchové Dufferovi vylíhli, ale tohle je služba odrostlým divákům, jakou jste nevěděli, že potřebujete. Seriál roku.

plakát

Strašení (1963) 

Krásně natočená (v HD je to fakt lahoda) klasika příběhů o strašidelných domech. Hlavní hrdinka Eleanor sice od začátku není moc sympatická, ale jak děj postupuje, dozvídáte se o ní víc a víc – že není v pořádku, proč v pořádku není, po čem touží a proč a jak moc je osamělá. A o tom to celé je. A samozřejmě taky trochu o paranormálním vyšetřování, duchách a samovolně se zavírajících dveřích. Ale hlavně o osamění – o tom ostatně Shirley Jackson jednu dvě věci věděla a jde o opakující se motiv jejích knih. Nebýt zbytečných voiceoverů, byl by to dokonalý film.

plakát

Strašidelný palác (1963) 

Patrně nejlepší (a nejvěrnější) filmová adaptace H.P. Lovecrafta. A patrně taky nejlepší (a nejzábavnější) z Cormanových adaptací Poea (ze kterého si to sice bere jenom název a úryvek z jeho básně a jméno, ale stejně). Vincent Price jako Charles Dexter Ward, kulisy gotického hororu, mlha a bouře. Co víc byste si mohli přát?

plakát

Strážce pořádku (2010) (seriál) 

První sezóna: Lehce rozporuplné pocity. První půlka je odlehčená westernová kriminálka, kde hrdina nahání vidláky s raketomety, zubaře a dobromyslné trestance a nachází se přitom v absurdních situacích, jež často končí stylovým pistolnickým duelem. Druhá půlka sjede víc do pospolitého příběhu a... pořád je dobrá, ale už poměrně rozvláčná. Obsazení každopádně výborné a druhá série je prý super, takže budu pokračovat. Asi. Možná. Druhá sezóna: Vážnější, rozvláčnější. Rodinná dramata mě nudila, matka Bennettová mě nudila, dokonce i Boyd mě nudil a dokoukal jsem to spíš díky OCD. Ale naštěstí jsem na ten seriál úplně nezanevřel, protože... Třetí sezóna: Je kurva skvělá! Tady se scenáristé fakt vyřádili. Asi jako kdyby Guy Ritchie začal točit hardboiled kriminálky. Je to návrat k tomu nejlepšímu z první řady. Kdyby to nejlepší z první řady jelo na kokainu. Přeorientovalo se to na velmi zábavnou věc s neuvěřitelným drajvem, spoustou přestřelek, spoustou super hlášek (z Raylana je co do wisecracků v podstatě westernový Phil Marlowe) a spoustou humoru. A nebojí se jít ani do dost divných a vyloženě černohumorných věcí (zabiják se šroubovákem, krádeže orgánů). Zůstaly nejlepší postavy (Boyd, Arlo, Dickie, Devil...), z Wynna je reocurring character, přibyl s chutí zahraný detroitský mafioso energického Neala McDonougha a formát si jede vzor "Raylan řeší samostatné případy, zatímco na pozadí se schyluje k válce jižanské mafie". A tu jižanskou mafii tvoří hned čtyři frakce, takže je to fakt nálož. Pořád se něco děje, overarching příběh se furt žene dopředu a vedlejší postavy jsou konečně stejně zábavné jako sám Raylan. A finále je geniální. Doufám, že to takhle pojede až do konce! Čtvrtá sezóna: Jen lehce umírněnější než třetí, ale pořád plná bizarních zápletek (ta ongoing je, že z nebe spadl chlápek s taškou kokainu), skvělých postav (Drew ftw!), skvělých hlášek a skvělé akce. A skvěle temného vyústění. Pátá sezóna: Mnohem drsnější, než bych čekal. Tempo zpomalilo, s Crowy se vrátil rodinný aspekt (ale imho mnohem lépe vyřešený než s Bennettovými) a rozjela se linie s vězením a další s mexickým kartelem. Když teče krev (a teče jí hodně), už to obvykle není úmyslně přestřelené násilí, ale dost nepříjemná věc, a i Raylan se (snad vlivem Breaking Bad?) po finále minulé řady vyvíjí v mnohem pragmatičtějšího a morálně ještě mnohem flexibilnejšího protagonistu. Z poslední scény s Darrylem mrazí. Za mě dobrý, i když mi teď v životě chybí haha přístup třetí a čtvrté série.

plakát

Strážci Galaxie (2014) 

Jo, kurva, takže, děcka, pozorte! Nemůžu uvěřit tomu, že v novém tisíciletí vznikl film s pěkným CGI. A víte proč? Protože někdo totálně neosral masky a praktické kulisy, Allahu Akbar! Že je James Gunn maximální borec jsem věděl už od Slithera, ale že nezapře svůj rukopis ani při točení blockbusteru pro Disneyho, jsem nečekal. Snímek je samozřejmě omezen ratingem PG-13, to však režisérovi a scénáristovi nezabránilo v tom, aby do něj vedle vší té heroické a mimochodem moc pěkně natočené akce (ano, poslal do řitě shaky-cam a funguje to, suck it Edge of Tomorrow) nacpal spoustu nekorektního humoru, který z Guardians of the Galaxy vedle toho, že je to nejlépe natočenou marvelovskou věc, dělají i tu celkově nejlepší. Dost možná proto, že se díky téhle přiznané pokleslosti jako marvelovská věc netváří. Přechody mezi extrémním humorem a extrémním ždímáním emocí jsou občas... no, trochu extrémní, ale ústřední "bunch of A-holes" je prostě tak správně psychopatická, zábavná a sympatická, že jsem se jí nemohl nabažit. Chris Pratt (od Parks and Recreation nepřestávám přemýšlet, jestli je tak dobrý, nebo tak špatný herec, pořád nevím) je pán, nijak za ním ale nezaostávají ani zbylí představitelé. Co se týče obsažených postav a zvolených herců, jsem ohromně překvapený. Nikoho bych totiž neodstřihl ani nenahradil, a to se mi snad ještě nestalo. Hlavní protagonisté se navíc těší vyváženému prostoru a Gunn během dvou hodin perfektně zvládl vykreslit jejich charaktery a dostatečně nastínit pozadí. Zkrátka se mu povedlo to, na čem si tři čtvrtě Hollywoodu pravidelně láme zuby – žádnou z postav neošidil a donutil diváky si celý tým oblíbit, všechna čest. Navíc prokázal, že jako režisér dovede zastínit řadu mnohem známějších jmen – takhle krásnou, velkolepou, přehlednou a barvami kypící záležitost jsem hodnou dobu neviděl. Je to jako komiks Jeremiah Harm, kdyby to byl film. A kdyby byl dobrý. Čekal jsem fajn oddychovku, ale na takhle kulervoucí podívanou, u které se budu hlasitě smát i zadržoval slzy (co můžu říct, jsem prostě citlivka), bych si nevsadil. Jeden z mála snímků, jež si zaslouží pokračování a pro mě jako člověka, co miluje sci-fi, ale dvakrát nemusí superhrdiny, neskutečná pecka. Jo a abych nezapomněl – nejmasakrálnější soundtrack v historii. Snad se Awesome Mix Vol. 1 a 2 prodává na MCčkách, protože ho strašně potřebuju.

plakát

Strážci Galaxie Vol. 2 (2017) 

Víc expozice, méně Hasselhoffa, více Guardianů, méně (až tak) skvělé muziky, více emocí, stejně humoru. A jedna fakt drsná vyhlazovací akce k tomu. A jinak platí, to samé, co u jedničky – není to Marvelovka, je to Gunnovka a je to kurva super! Jedinou lehkou výtku mám ke Kurtu Russellovi, který tomu v první polovině moc nedal, ale jakmile došlo na zvrat, očividně si to začal užívat. Vtipy jsou boží, akce je boží, postavy mají rovnoměrně prostoru (a jsou boží) a Gunn je stále jediný člověk v Hollywoodu, co umí CGI využívat nejenom účelně, ale taky tak, aby za dva roky nevypadalo jako stará videohra. Scenáristická a filmařská třída, mnohem chytřejší a odvážnější než spotřební superhrdinské věci (dost jí asi pomáhá, že stojí stranou... a že to superhrdinská věc není). Jasně, není to takový zásah jako jednička, ovšem nejspíš proto, že ta fakt přišla zničehonic. A že tady se víc jede na rozvíjení vesmíru a pozadí postav. A myslím, že to nejlepší mají tyhle Gunnovy Hvězdné války teprve před sebou. Budu se těšit.

plakát

Stroj času (2002) 

ČT 1 dávala jednu dobu každý pátek v 11 večer nějaký sci-fi odvar. Naštěstí se našly i 2 kvalitní kousky a sice Stroj času a eXistenZ.