Stanislaus

Zajímavým způsobem pojatý krátkometrážní film, který doplňuje výtečně natočenou Gravitaci. Kontrast Eskymáka s jeho rodinou v poklidu na Zemi, zatímco Sandra Bullock je v nekonečném vesmíru na hranici života a smrti. Nicméně mě to nedokázalo nijak více zaujmout, bral jsem to vážně spíše jako takový doplňek na už tak dost perfektním celku, který nic navíc už nepotřeboval.

Gondryho filmy mám rád a Pěna dní nese hned několik jeho charakteristických režisérských znaků. Nejprve jde o hravou a humorně podanou fantaskní komedii, která ale v půli stopáže nabírá na obrátkách a mění se ve smutné milostné drama, jež se pomalu blíží k nevyhnutelnému konci. Líbila se mi práce s modely, rekvizitami a speciálními triky. Chvílemi to bylo naprosto bláznivé, nesmyslné a absurdní, avšak takové to (nejspíš) mělo být. Solidně natočený a netradiční film, jenž mě zaujal zejména svým námětem (rozhodně si musím najít čas na knižní předlohu) a hereckým obsazením.

Vtipná a svižně natočená komediální oddychovka s absolutně sympatickým obsazením, ve které se sice tvůrci neubránili těm klasickým šablonám a klišé, nicméně jsem se příjemně pobavil, což je u komedie zásadní, tudíž žánrové požadavky byly splněny. Nehumornějšími scénami byly ta ze stanu a poté s mexickým policistou. Zkrátka předvídatelně natočený, ale na druhou stranu velmi zábavný film, který těží z hereckého ánsámblu a povedených scének.

V německém kině jsem viděl upoutávku na tuto komedii s velmi úsměvným názvem, a jelikož se zdála být na první pohled něčím lepším a smysluplnějším než (Kluci/)Holky to chtěj taky 2, tak jsem se rozhodl ji zhlédnout. A ve výsledku jsem byl celkem spokojený. Vtipy jsou opravdu vtipné, nikoli nechutné, Karoline Herfurth mám rád a Katja Riemann byla coby paní ředitelka správně potrhlá. Postava Elyase M´Barka si nebere servítky a srovnává všechny delikventní a pošahané studenty se zemí. Zkrátka sympaticky natočená oddychovka, která se perfektně hodí na volný večer a oživuje komediální žánr díky vytříbenému humoru, slovníku a celkovému nápadu, plus obsahuje super soundtrack.

(UCI Kinowelt, Potsdam, Deutschland, 5.11.2013) Druhý Thor mi přišel celkově více odlehčený a vtipný, což bylo nejspíš způsobeno jiným režisérem, nicméně každý díl měl své kouzlo. Toto pokračování bylo plné svižné akce, vtipných hlášek a došlo dokonce i na nějakou tu dojemnou scénu. Malekith byl vážně přesvědčivý záporák, zatímco Loki byl záporákem tak trochu v humorném pojetí, ale i tak stále dobrý. Rovněž musím podotknout, že se opravdu vždy vyplatí čekat až do konce filmu, ale diváci jsou prostě nepoučitelní. Zkrátka jsem šel do kina s nějakým očekáváním, které bylo naplněno, takže já jsem rozhodně spokojen.

(UCI Kinowelt, Potsdam, Deutschland, 29.10.2013) Téměř celý měsíc jsem se dokopával do kina na Gravitaci, na kterou jsem se těšil už od prvního traileru, protože jsem věděl, že zažiju v kině něco nezapomenutelného, nevídaného, ale prostě něco, co musím stoprocentně vidět v kině, protože tam tento okázalý snímek po právu patří. Abych řekl pravdu, tak jsem vůbec nevěděl, co bych měl očekávat, nicméně jsem byl s výsledkem opravdu spokojený. Gravitace nabízí dechberoucí vizuální scény, které jsou doplněny naprosto úžasnou a magickou hudbou. Sandra Bullock byla jako Dr. Stone výborná a přesvědčivá - mám jí rád jako herečku a rozhodně jí nic nezazlívám za účast ve Slečně drsňák, jako mnozí. Jelikož jsem viděl film kompletně v němčině bez titulků, tak jsem přece jenom nerozuměl slovu od slova, ale pointu každé scény jsem pochopil, i když v tomto případě šlo spíše o onen bezprostřední pocit, který na mě sálal z plátna, navíc ve 3D. Prožíval jsem s hlavní hrdinkou všechny nástrahy a strasti, které byly po celou dobu ve vesmíru přítomné. Některé scény ve mě vyvolaly pocit strachu, při jiných se mi zasklily oči, nebo mi vyvolaly úsměv ve tváři. Zkrátka film, který nebude snad dějinami kinematografie nikdy zapomenut, já ho budu na paměti do konce života - a jak se říká "naděje umírá poslední" - tím bychom se měli všichni řídit.

Erasmus v Německu jsme zahájili velmi příhodným filmem, který si člověk vychutná o to více, když ví, kolik toho studium v zahraničí obnáší, od přihlášení, přes tunu vyřizování, až po příjezd a pobyt (na odjezd radši ještě nemyslím). Hlavní hrdina to na začátku neměl opravdu jednoduché, ale nakonec se oklepal, zabydlel a zažil dost možná nejlepší rok svého života. Spousta vtipných scén byla opravdu pravdivých a člověk na ně během pobytu skutečně narazí, ať už bydlí na privátu, nebo na koleji.

Co se týká nápaditosti, tak Croodsovi vedou na plné čáře, zejména díky roztodivným stvořením a zajímavým vynálezům. Příběhově nejde o nic vyjímečného, tvůrci se opět nevyhnuli mnoha poučným a sentimentálním momentům, nicméně to patří odjakživa k animovaným filmům. Nemohu říct, že bych se nějak výrazně řezal smíchy, ale prostě se mi tento film líbil, tak či onak. Zkrátka milá oddychovka, která sice není dokonalá, ale potěší a neurazí.

První díl se mi navzdory očekáváním velice líbil, tudíž zhlédnutí dvojky byla pro mě povinná věc. A musím uznat, že ani toto pokračování neztrácí dech. Příběh je sice jednoduchý jako facka, ale přítomnost velké části akčních hrdinů posledních tří dekád, množství hlášek a parodování sebe samých - tím vším byl onen banální obsah silně vykompenzován. Hned úvodní sekvence je příkladem "megaakčního koncertu", který je pečlivě a "s láskou" udělaný a nasnímaný. Scény Arnie vs. Smart ("velká bota") a Chuck vs. kobra mě vážně dostaly. Svižně natočený snímek, v němž řádí "dědouškové" jako kdyby jim bylo zase o dvacet třicet let méně - a zvládají to s nadhledem.

Království lesních strážců je v rámci animace vskutku EPICké, o tom nelze pochybovat, nicméně okázalý vizuál hyzdí vcelku obyčejný a všemi možnými šablonovitými motivy nacpaný příběh, což je ve výsledku opravdu velká škoda. Vztah dítě-rodič, niterný zvrat, pomsta, "nezvladatelný" hrdina a tak dále. Z postaviček mě nejvíce pobavila dvojice slimák a hlemýžď, kteří byli vážně vtipní. A z hlediska animace mě uchvátila zejména úvodní scéna s výběrem nové královny a "netopýří mrak vs. Lístci" (kdo viděl, pochopí). Zkrátka jeden z těch snímků, u kterého forma silně převládá nad obsahem.