Godhaj

,,Já tě mlátím, protože musím. Mám o tebe starost.“ K této korejské kriminálce jsem se dostal kvůli Tonyho eseji na youtube kanálu Every frame a painting, kde vychvaloval obrazovou kompozici a práci s více herci v jednom záběru. Jenže tento film není jen výborně zpracován. Mimochodem obzvlášť kamera a střih jsou opravdu překvapující. Příběh se v této kriminálce odvíjí totiž úplně jinak, než na co je divák ze západní tvorby zvyklý. Zde nepracují profesionální detektivové pomocí profesionálních kriminalistických zásad a pravidel. Tady divák sleduje skupinu ne moc chytrých, naprosto neprofesionálních a mnohdy i zcela hloupých policistů, kteří nemohou chytit vraha, protože na to duševně nemají. Zároveň se tento film dotýká tématu policie, která překračuje svoje práva a vynucuje si přiznání, takže se divákovi nabízí i sociálně kritický pohled na korejskou společnost. Do toho panuje celý film hutná a depresivní atmosféra blížících se vražd, kterým není nikdo schopen zabránit. Po konci této hutné kaše mi zůstala v hlavě tuna otázek na přemýšlení, což se u kriminálek běžně neděje.

,,Nejsem Kolumbus, ale Columbo.“ Tentokrát je vražda zase jedna ze zajímavějších, i když od začátku je jasné, že bude trochu děravější. Nicméně vrah je sympaticky nesympatický a vůči poručíkovi správně odrzlý. Příjemná byla postava milé zrzaté policistky, co bylo Columbovi k ruce. Vyšetřování se pořád točí kolem šampaňského, jen aby ke konci nabralo jiný směr. A to je právě obrovský kámen úrazu. V tomto díle je totiž veliká chyba, na niž asi sami tvůrci nepřišli. Prozradím jen, že se jedná o časovou posloupnost. Alibi by v tomto případě nemohlo být provedeno, protože v době vraždy ještě komplic nevěděl, že bude komplic. Ale tato chyba nijak neznepříjemňuje sledování této jinak povedené epizody.

,,Někteří říkají, že je to dar od Boha, jiní říkají, že je to jenom muž.“ Což o to, že byl Wayne borec na entou, o tom se nikdo nehádá. Ale tenhle dokument je vysloveně zastaralý. Celý se nese v duchu: Gretzky je nejlepší, nejvýkonější a nejskvělejší hráč. Žádná negativa, žádné prohry či osobní dramata, nic podobného se divák nedočká. Vybírají se jen ty neskvělejší informace a nejlepší statistiky, takže výsledkem je jen reklama na Gretzkyho. Vůbec jsem se o něm v dokumentu nedozvěděl nic osobního. Hudba je esencí devadesátých let, čili taky hodně zastaralá. Tento dokument je prostě ukázkou příliš jednostranně zabíraného portrétu.

,,Mark Watney, space pirat.“ Podle Marťana to vypadá, že přežít na Marsu není zase takový problém, stačí mít základy botaniky a pak už jen čekat na záchranu. Na můj vkus byla tahle látka zpracována až moc komediálně a pohodově. Napětí tady v podstatě neexistuje, Markovi jsem sice fandil, ale už předem jsem věděl, jak tenhle optimisticky naladěný filmeček dopadne. Příběh je typicky vesmírně zachraňovací alá Apollo 13, bez žádných výjimek, což mě trochu mrzelo. Trocha invence by určitě neškodila. Dobře se na to dívá, řemeslně je to zvládnuté dobře, ale nemám vůbec žádné nutkání to vidět znovu.

,,I'll help protect your eight thousand, you help me protect my ten, deal?“ Úvodní půlhodinka se rozjíždí ve velkém stylu, napětí je cítit v každém záběru, hudba je vynikající a exteriéry zasněžené krajiny jsou dech beroucí. Jenže pak to přijde! Proslulé Quentinovy dialogy, kterých jsem se asi po jedné hodině sledování přejedl a zbylé dvě hodiny jsem sledoval jen s minimem zájmu. Přitom příběh a postavy jsou zajímavé, ale natahované rozhovory prostě časem nudí. Kamera je výborná, jenže bohužel tři čtvrtiny stopáže nám předkládá pouze interiérové záběry. Ke konci se konečně rozjede nějaká akce, ale to jsem byl zase zhnusen gore scénami rozstřílených hlav, což já moc nemusím. Celkově vzato mě Osm hrozných bavilo podobně jako Django, což ode mě není pro Tarantina nejlepší vysvědčení.

,,Prosím vás, pane, nesmíte mávat katalogem.“ Tento díl mi nesedl a to z několika důvodů. Především mi vadila naivita a hloupost zavražděného, ale zase se tu pěkně potvrdilo pořekadlo, že kdo chce víc, nemá nic. Dále mi byla nelibá veselá hudba, která hrála i v momentech, kdy se dělo něco napínavého. Nejvíce nepříjemní mi byla skupina spolubydlících zavražděného, kteří působili, jako by vypadli ze seriálu Přátelé (a tento seriál já nemám rád). Naštěstí mi to trochu vynahradil tradičně výborný Columbo, hlavně jeho zmatené mávání na dražbě.

,,Se sovětskou armádou proti těm, co je k nám posílají.“ Opět je zde komunistická agitka se vším, co k tomu patří. Především jasně definovaný nepřítel spolčený se západními imperialisty. Jasně nalajnovaný postup proti nepříteli – prostě fyzická likvidace. Dále západní agentské rejdy samozřejmě ve spojitosti s církví, které jsou ale jako vždy včas odhaleny bdícími soudruhy. Na to, že je to film s mnoha bojovými scénami, je hodně statický a neživý. Přestřelky jsou snímány hrozně nezajímavě a závěrečný boj o hájovnu mě vysloveně nudil. Přesto se tu a tam najde nechtěně vtipná hláška a postavy Deyla a Sováka jako českých Rambů pobaví. Mimochodem, toto je asi první film, co jsem viděl, ve kterém nehraje Deyl pitomce.

,,Just, let me do my job.“ To ale zrovna Hugh Jackman nedělá. Tento film je doslova prostoupen depresivní a hutnou atmosférou, že jsem od toho skutečně celé dvě a půl hodiny nedokázal odtrhnout oči. Za vše může kombinace výtečných záběrů od Rogera Deakinse, přesné a chladné režie Villeneuva ve stylu jakým pracuje Fincher a pak také minimalistického soundtracku. Temné atmosféře a napětí je v příběhu podřízeno všechno. Bohužel i za cenu některých nelogičností. Například celé vyšetřování tak ožehavého zločinu zde leží na bedrech jednoho policisty, jehož práce vykazuje značné trhliny a někdy až do očí bijící neschopnost. O tom ale tento film není. Ten je více o morálním rozkladu dvou rodin, které utrpí ztrátu svých dětí. O tom, jak důležité je, aby vyšetřování bylo nestranné. A o tom, že vězněm může být kdokoliv, kdo se dostane do spárů silnějšího. Zmizení je prostě výtečný film, do kterého když se ponoříte, bude naprosto bez chyb.

,,To je Peugeot!“ ,,Velmi zvláštní.“ Ačkoliv úvod s promyšlenou a do detailu propracovanou vraždou slibuje kvalitní díl, bohužel tomu tak není. Celé vyšetřování se hodně pomalé a nezáživné, zcela zde chybí chemie mezi poručíkem a vrahem. A závěrečné odhalení vraha se tentokrát nekoná pomocí nějaké poručíkovy finty, jak je divák zvyklý, ale prostě jen tím, že se vrahovi předloží důkaz. A to je jsem zrovna vidět nechtěl.

,,Dej mi jeden hod! A proč ne rovnou dva, co?“ U všech ostatních Columbových epizod je vidíme poručíka jako nestranného profesionála, který přistupuje k vrahům bez záporných emocí. Tento díl je ale výjimka. Tady se vražda poručíka citově velmi dotýká a nutno říct, že se jedná o jeden z nejlepších dílů. Flashbacky do minulosti fungují dobře, i když jsem si nebyl jist jejich logikou – když vzpomíná jedna postava, proč nám tvůrci rovnou servírují i příběh jiné? Ačkoliv v půlce stopáže mě již počáteční napětí opustilo a já již tušil, jaký bude konec, přesto mě závěr nezvykle plný emocí rozhodně nezklamal. A poručík zde dokazuje, že je mistrovský herec!