Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 091)

plakát

Demon's Claw (2006) 

,,Lara is so dedicated.“ ,,So am I, but my nails are broken.“ Tohle dílko vypadá jako úvod k pozdější Simandlově Čachtické paní. Do příběhu ze středověku se jakousi podivnou trhlinou v časoprostoru dostávají tři sličné studentky. Dál už je to klasická Simandlovina: pobíhání v papundeklových jeskyních, troška sprchování, potom svlékání otrokyň, další omývání, holení, oblékání a cosi jako lesbické hrátky v posteli. O herectví skutečně nemůže být ani řeč, korunu tomu všemu nasazuje buď prkenné předabování postav či chatrně vyslovovaná angličtina od českých modelek. Jediné pozitivum na tomto jinak příšerně staršném filmu vidím v jeho nechtěné komičnosti. Např. na jednoduchý záběr na dva sedláky s motykami co okopávají zem je tady použito asi šesti střihů, a to je to pravé ořechové pro skalního fanouška špatných filmů.

plakát

Jennifer's Body - Bacha, kouše! (2009) 

,,Jesus didn’t invent the calendar.“ Ač horory opravdu nemám rád, tento nebyl na jedno zkouknutí vůbec špatný. Asi to není čistokrevný horor, ale takový ten mix pro týnejdžry. Hlaví duo Fox se Seyfriedovou je sexy a má šťávu. Na obě holky se krásně kouká a ještě lepší je, když to mezi nimi zajiskří. Příběh mě nijak nepřekvapil, ani v dobrém, ani ve zlém. Kamera se postarala o pěkné záběry s několika opravdu podařenými (např. Megan plavající v jezeře). K tomu krásně pasuje docela netradiční soundtrack s výbornými kytarovými rify. Úplný závěr, který je trochu otevřený mě příjemně překvapil a přímo vybízí k pokračování. Škoda, že se nerealizovalo.

plakát

Temný rytíř povstal (2012) 

,,No guns, no killing!“ ,,Where’s the fun in that?“ Třetí díl nové Batmanovské série se příběhem snaží navázat na první film, a nutno uznat, že se mu to vůbec nedaří. Děje se tak pomocí zdlouhavého vysvětlování, kdo byl čí syn a dcera, což mě nudilo. Záporák Bane je oproti Jokerovi ze druhého filmu naprostý amatér. Vůbec z něj nejde strach, mluví jako Deckard Caine z Diabla a celkově působí jako reklama na steroidy. Scénárista musel být nějaký nedouk, protože tak chabé motivace postav se vidí možná tak v Asylum movies. Scénář je naprosto přeplněn patetickými proslovy postav, které jsou jeden jako druhý přes kopírák a je jedno, jestli ho pronáší policista, malý sirotek, vězeň, Catwoman či Alfréd. Dalším obrovským problémem je logika událostí. Proč by např. policisté hromadně nabíhali proti automatickým zbraním jen s obušky, když měli o pár scén před tím samopaly a pistole? Zřejmě proto, aby mohla vzniknout trapná hromadná pěšťovka, u které jsem se nasmál nad tragickými výkony kaskadérů. A takových scén, u kterých se mi rozsvítila červená kontrolka indikující logický kiks, je v tomto filmu mnoho. Nevím, co se stalo s Nolanem, ale toto je těžký propadák.

plakát

Columbo - Vrabec v hrsti (1992) (epizoda) 

,,Vlasy. Maličký kousíčky. Úplně prťavoučký vlásky.“ Tento díl u mě ztroskotal především výběrem herců a postav. Vousatý kovbojský karbaník by ještě ušel, ale ta ožralecká hilzna Dolores s naprosto nevkusným šatníkem byla nestravitelná. Příběh se tentokrát odvíjí jinak, než na co je divák u Columba zvyklý. To není vždy na škodu a tentokrát se to docela povedlo. Columbovo vyšetřování tu nedostává tolik prostoru jako v jiných dílech, většinu stopáže tu sledujeme karbaníka a Dolores. Jejich interakce mě ale tolik nezaujaly. A scéna s propocenými ponožkami mi bohužel zůstane v hlavě ještě hodně dlouho. Takže výsledkem je pro mě trochu podprůměrný díl.

plakát

Columbo - Není čas na umírání (1992) (epizoda) 

,,Držel jsem tenkrát svou paní Columbovou v náručí a byla lehoučká jak měsíční svit.“ V tomto případě tvůrci zcela opustili klasické Columbovské vyprávění a vrhli našeho poručíka do víru běžné kriminálky, konkrétně únosu čerstvé manželky svého synovce. Poručík nezná vraha a čas mu šlape na paty, proto volí jiný způsob vyšetřování, který působí velmi realisticky. Logicky zde není místo pro tradiční Columbovy rozhovory se zločincem či vtipné vsuvky, ale to mi vůbec nevadilo. Závěr, který je nadmíru akční mě taky potěšil, protože jsem viděl poprvé Columba se zbraní v ruce. Jenom únosce byl na můj vkus trochu moc vyšinutý, unesená manželka nevyužila všech možností k útěku a Columbovy metody zvětšování fotografie jsou trochu moc scifi. Jinak je to výborný díl, který ukáže divákovi jinou stránku poručíka.

plakát

Vykolejená (2015) odpad!

,,Já chci tohle, chci nenávist!“ Nevím, kde se objevil ten typ trapných komedií, kde se postavy chovají jako největší pošahanci a předhánějí se v tom, kdo řekne divnější a nevhodnější hlášku. Jedno je však jisté, film Vykolejená je zářný příklad tohoto perverzního žánru. Hlavní hrdinka hraná ošklivkou Schumerovou ve filmu kupodivu představuje úžasně sexy samici, která žije bohatý sexuální život a nosí krátké sukně. Už toto samo o sobě naprosto nedává smysl, jenže shodou okolností psala scénář právě Schumerová, takže záhada je vyřešena. Kolem ní se točí banda lidí, kteří se chovají nevhodně, křečovitě, jednají zkratkovitě a hystericky, což všechno je trapné a nudné. Dalším hřebem do rakve je stopáž, kterou tvůrci vytáhli na neuvěřitelné dvě hodiny, po kterých jsem měl pocit, že jsem zestárl o dva roky. Shrnuli vše výše napsané, vychází mi z toho jediné, tento film je čiré zlo, na kterém nevidím ani sebemenší pozitivní věc.

plakát

Kingsman: Tajná služba (2014) 

,,I’ll have the Big Mac, please.“ ,,Great choice!“ Původně jsem si myslel, že Kingsman bude čirou parodií na všemožné bondovky, ale tak tomu není. Tento film je spíš bondovkou pro týnejdžry a všechny, co milují popkulturní odkazy. Ryze komediálních scén jsem ve filmu nenašel mnoho. Nejvíce mě bavil rozhodně Samuel. L. Jackson, který si svou roli vyšinutého šišlajícího záporáka užil do syta. Colin Firth mu zdatně sekundoval, hrál tu totiž podobnou roli, jako v Deníku Bridget Jonessové. Zpracování bylo nevšední, Vaughnovi se nedá upřít pozoruhodná režisérská invence a schopnost šokovat. Akční scény, hlavně bitky byly velmi dobře natočené, jsou přehledné a přitom velmi adrenalinové. Nicméně celkově jsem byl trochu zklamán, Kingsman je pro mě dobrý oddechový film, ale neláká mě ho vidět znovu.

plakát

Obří vosy útočí (2012) 

,,Já džungli miluju.“ ,,Na každýho jednou dojde.“ Blondýna a bruneta, které vypadají jako pornoherečky, si to štrádují džunglí a melou nějaká biologická moudra. Ne, to není úvod k nějakému peprnému vtipu, to je realita tohoto filmu. Ač to zní tak, že by se mohlo jednat o nahláškovaný scénář, bohužel tomu tak není. Herci většinu času melou nudné informace, takže se není čemu smát. Naštěstí je tu vesnice jakéhosi podivného a odbojného pralesního kmene, jehož členy podle oblečení naverbovali snad v nějakém velkoměstském ghettu. Samotné vosy nejsou nejhorší, ale málo útočí a většinou si v klidu letí vzduchem. Corin Nemec se snažil, ale já vím, že má na víc. Tento kousek rozhodně žánru zvířecích béček čest nedělá.

plakát

Sejměte Cartera (2000) 

,,Still pretty?“ ,,Yeah, like cat piss in the snow.“ Už od úvodních titulků jakoby na vás tvůrci řvali jedinou zprávu, že tohle chce bejt zatraceně stylový a hustý. A se Stallonem v hlavní roli to přece nemůže být takový problém. Jenže tvůrci zapomněli na to nejsamozřejmější, na dobrý scénář. Sylvester tak proplouvá příběhem, trochu vyšetřuje, občas někoho zmlátí, ale ke mně se dostavil pocit, že mě to vlastně vůbec nezajímá. Kamerové vychytávky a hlasitá klipová hudba ještě umocňují absenci kvalitního příběhu a dobře napsaných postav. Ač mám Slye rád, tak tady se mi jeho šablonovitě se opakující drsné pohledy už trochu zajídaly. Této látce by rozhodně slušel mnohem víc oldschool přístup, než snaha po moderním pojetí.

plakát

Howlův kráčející hrad (2004) 

,,Už jsi někdy poháněla zámek?“ Úvod do filmu se nemohl podařit lépe. Mijazaki krásně skloubil atmosféru pohádky a Evropy v počátcích 20. století. Jenže jak se film trochu rozjede, tak se rozjedou i spletité příběhové linky a já byl ze všeho akorát zmatený. Nevěděl jsem pořádně, na co se soustředit a všechno mi přišlo takové těkavé a nedotažené. Závěr, který byl stejně šílený jako nelogický, mě pak definitivně dorazil. Jednotlivé postavy jsou zajímavé a chtěl jsem se o nich dozvědět víc, ale nebyl na to čas. Třeba Kalcifer mohl dostat více prostoru, to byl řádně hláškující týpek. Zato romance mezi hlavní hrdinkou a kouzelníkem byla až moc protahovaná a vlažná. Od Mijazakiho mám mnohem raději jednodušší příběhy, tento měl ve druhé polovině tendenci být trochu monumentální, a to mu spíš škodilo.