Lischai

Já vám nevím, v půlce mi nějak začalo být jedno, kdo to vlastně udělal. Pustím si to jako oddechovku, až mi bude 55 se svou manželkou, které slibuju už 20 let dovču v zahraničí. Třeba mi to pak přijde vtipnější. Další meh netflixovský film, proč já na ně pořád koukám?

Narozdíl od Bohemian Rhapsody se Rocketman netváří, že je nějak věrný realitě. Snové scény, muzikálová čísla, všechno takové hravě rozvolněné. Pokud máte náladu slyšet svoje oblíbené písničky v jiné aranži a koukat u toho na pěkné obrázky, tak směle do toho.

Konverzační špiónské drama s občasnými vstupy do rodinného života osamělé slamněné vdovy. Není to vyloženě zlé, ale je to takové netflixovsky ploché. Dokoukal jsem to před pěti minutami a pamatuju si doslova tak možná deset scén, víc ne. Autoři asi chtěli mít emoční sondu do rozpolceného muže co je doma ňouma a v Sýrii hustý boháč, ale kromě scény, kde seřve týpka v obchodě a pak brečí ženě na rameni, tam toho moc není. Cohenovu špionování v Sýrii pak schází nějaká naléhavost (jak přesně píše AppleCore), většinou si jen povídá s lidmi na párty a jednou za díl zažije situaci, kdy si máte říkat: "Chytnou ho? Nechytnou ho?" ale protože nejste blbí (a seriál začal scénou toho, že je chycený), tak víte, že ho chytnou až v posledním díle, takže ani toho napětí tam není moc. Škoda. Super námět, skutečný Cohen musel mít balls of steel, ale seriál je průměr průměrů. Jestli špióny z blízkého východu, tak raději znovu Argo.

Je tu pár hrozně silných obrazů na chátrající tělo a životní podmínky Věry Bílé, ale do její psychologie se nepodíváme, a ani narativně se tu nic moc nestane. Jeden zvrat tu ke konci sice je, ale těch ucáraných předchozích 40 minut nezachrání. Kdyby to bylo postříhané na 15 minut dlouhý GEN, tak super, ale takhle v hodinové stopáži to jde jenom po povrchu.

Je to silné jako portrét zlomeného člověka, kterého drží pohromadě jen devadesátková sláva a jeho blízcí, kteří mu nedovolí od zpívání odejít. Ale je těžké si z toho odnést něco dalšího než tenhle znepokojivý obraz. Několikrát vás zasáhne kontrast mezi divokým černookým, černovlasým démonem co někde z plných plic zpívá v nočním klubu a utahaným, prošedivělým tátou, co chce jen, aby mu přestalo být smutno a mohl v klidu sedět a koukat do stromů. Ale dál nic dokument nepoví - jak k téhle změně došlo? Jen nemoc, nebo toho bylo víc? Co lidi kolem, jak na to reagovali? Do jaké míry skutečně drží ti pantátové RM v branži, i když on nechce, do jaké míry to reflektují? Sposta věcí by mě zajímala, ale vidím jen nahá záda nemocného chlapíka, kterého je mi hrozně líto.

Romantická komedie tak klasického střihu, že už nemůže být o moc klasičtější. Park a Wong mají fajn chemii a komediální talent, takže je na to docela zábava koukat. A Keanu Reeves jako dickovská verze sebe sama je samozřejmě breath-taking.

Meh. Pokud jste četli jeden náhodný článek o Cambridge Analytice, tak vám dokument nepřinese nic nového (měli to, prodali to, end of story). Hrdiny dokumentu jsou sympatický vousatý expert s protivným morálním nadhledem a dva pofidérní whistlebloweři (týpek s růžovými vlasy a paninka, co popíjí koktejly v bazénu), ze kterých má člověk pocit, že jsou v dokumentu jen proto, aby světu ukázali, jak jsou cool a ve správnou chvíli stáli na dobré straně. V dokumentu se tohle ale bohužel moc neadresuje a režisér jim jejich pózičky promine. Do toho je to celé tendenční as fuck (zlí, zlí Republikáni!), proložené vizualizacemi k nebi stoupajících dat, které saje zlý facebook. Velké ach jo.

Jako debut Jonaha Hilla moc a moc super. Citlivé emoce, občas naturalisticky surová scéna, dobře minimalistické v detailech (brácha donese dva džusy a vy prostě víte, co to znamená). Když se na to ale dívám bez sentimentu, že tohle natočil týpek co ve filmech doteď jen hrál, tak musím přiznat, že mě to úplně nedrželo celou dobu. Je to taková nezávislá atmosferická pocitovka o dospívání mezi skejťáky, ale často nedramatická a rozvleklá jak nedělní odpoledne na sídlišti.

Postapo, které vám zkazí všechna další postapa do konce života. Není tu ani minuta CGI, jen temně pastelové barvy zrnitého filmového pásu, ze kterého na vás padají nepříjemné close-upy na ohořelé lidi, vyšpulené zuby mrtvol, krysy v pytlech obilí a pozvracená těla v ruinách rozbořených britských bytovek. Uf, uf, uf. 9/10 would never play Fallout again.

Black Mirror meets Vyprávěj. Je to skoro hrozně, hrozně dobré - celkové skvělosti ale pro mě dost podráží nohy to, že někdy se Davies neudrží v mezích uvěřitelnosti a přetáhne strunu od rodinného dramatu k ulítlému cyberpunkovému scí-fku. Zejména špionážní aktivity enviro-ségry jsou hodně WTF, na konci už jde seriál vyloženě do úletu (bazuka, ta bazuka...). Na druhou stranu, v nejlepších okamžicích, kdy se Years and Years drží při zemi, je to skvělý seriál. Scéna se člunem nebo monolog Rookové o Erstwhile jsou boží a mrazí z nich. Škoda že téhle skvělosti s přibývajícími díly ubývá.