Lischai

Tenhle seriál mi dal PTSD. Je škoda, že se moc nevysvětlí duševní pochody lidí co se tam průběžně radikalizují, ale jako špionážní thriller dobrý.

Chytřejší a líp napsané, než se zdá. Všichni hlavní piráti jsou extrémně pohlední frontmani rockových kapel a všechny ženy sexy badass bojovnice, ale když přijmete tenhle svět nerealisticky cool pirátů, je to příjemná Game of Thrones v Karibiku s chytrými zvraty, konsekvencemi pro hlavní hrdiny a nečekanými úmrtími na všech stranách. 7,5/10 pirates would raise the black under Flint again.

58 procent je za mě neférové nedocenění tohohle krásného filmu. Na začátku kolem chvíli pobíhá srandovní Pitt a vy si myslíte, že koukáte na komedii, ale zhruba od dvacáté minuty je to čím dal smutnější, melancholičtější a bolavější zpráva o střetu neutuchajícího entusiasmu s realitou.

Schmitzer se na začátku zeptá, jestli Mrkvička přinesl desku 60 na 20 -- a celý zbytek filmu je přesně takový, jako tahle scéna. Skromný, neokázalý, plný drobných detailů o stárnutí a scenáristické zlomyslnosti, která staříky nutí překonávat vždycky ty nejhorší možné okolnosti. Staříci jsou poctivý český biják dělaný s láskou a jsem rád, že jsem ho viděl.

První díl je super, ale od druhého dílu je zřejmé, kdo je vrah a není o tom sebemenší pochyby, takže dalších osm dílů jen sledujeme hrdiny, co se v tom nějak plácají a zjišťují to, co už vlastně všichni víme. Kdyby mě autoři dýl drželi na pochybách, nebo pro ten případ bylo víc vysvětlení, tak asi dobrý, ale takhle to působí jako solidní nízkorozpočtový film natažený do seriálu.

Neobratný storytelling, nevkusné až hnusné kostýmy (tisíc variací na koženku pobitou plíšky, generické fantasy pytlovité hadry a Nilfgardská gumo-zbroj jako vrchol všeho), papundeklové rekvizity, divné CGI a hudba opajcovaná z videohry. Atmosféra osciluje mezi snahou o temnou fantasy a seriálem Xena: Princezna bojovnice. Za mě velké, velké meh.

Z úcty ke starému mistrovi se leccos odpustí, já vím, ale tady mi připadne, že nedělní inscenace na ČT1 mají promyšlenější dramaturgii než toto. Postavy jsou stereotypy odtržené od reality, situace postrádají nějakou základní vnitřní logiku, tématicky je to zmatené, a jen čas od času někdo řekne, že prší. Já se omlouvám, ale přijde mi, že to Woody nabouchal za měsíc a nikdo neměl odvahu se ho ptát, proč tahle postava jedna tak jak jedná, proč je tam tenhle monolog, nebo proč se tam objevuje takhle postava, když nic neudělá a ve zbytku filmu ji už nevidíme.

Po Midsommaru je Maják další artsy horor, který se tváří jako mnohovrstevnatá meditace o všem, ale nedává divákovi moc cest, jak pochopit, co se vlastně autor snaží říct. Pochopíte, že to má asi něco s Prométheem, ale dál těžko říct. Kamera a sound design výborné, Dafoe a Patyzón hrají jako o život, ale jinak je to smršť sice krásných, ale vzájemně nepříliš konzistentních scének ze života dvou zmagořených námořníků na majáku.

Prvních 5 minut je skvělých a čekal jsem, že celý film bude takový. Ale ne - je to léčka. Hrozně brzo někdo přehodí výhybku a místo do citové, intimní sondy o rozpadu manželství se jede do lehce humorného příběhu o tom, jací jsou právníci dickové, a co se stane, když si nějakého najmete, aby vám vyřešil rozvod. Film je zábavný, nějaké emoce jsem určitě cítil, ale celkové nadšení a názory o nejlepším filmu o rozvodu ever nesdílím.

Občas někdo řekne: "Jo, ten film si na nic nehraje." Chtěl jsem to říct i u tohohle, ale pak jsem si přečetl, že režisér tam tu alegorickou rovinu hodně chtěl. Takže v tom případě konstatuji, že tento film si na něco spíš hraje - a je to škoda. Jako studie toxického vztahu a metafora vyrovnávání s bolestí je to pro mě totiž spíš špatné: psychologicky nevěrohodné a naivní, místy příliš názorné. Na druhou stranu jako příjemný výtvarný horor bez lekaček je to ale hrozně super. Takže zavírám oči a uši před rozbory a říkám, že čím míň intelektuálštiny se na to roubuje, tím je to celé podle mě upřímnější a zábavnější. Kamera a scénografie super.