Lischai

Znáte ten vtip, jak se SSák v koncentračním táboře ptá Židů, jak vysoko umí skákat, a když řeknou neuspokojivé číslo, tak SSák řekne: "Málo. Zastřelit." Dojde pak konečně k jednomu nasvalenému Židovi, který řekne, že byl atlet a vyskočí dvakrát tolik co ostatní. A SSák kývá hlavou a pak řekne: "Toho zastřelte taky, přeskočil by plot." -- Tenhle vtip funguje přesně jako Smrt Stalina. Jasně, je to docela vtipné, ale vědomí toho, jak moc ten vtip stojí na tělech milionech mrtvých, ten smích mění do podivného temného hihňání. V tomhle filmu není scéna, co by byla čistě vtipná. I když padají hlášky jak z děla, pořád je to ve scénách o popravách, zradách a osobní hrůze z toho, kdo je a kdo není na seznamech. Tak asi záleží, jak dobře tohle snášíte.

Když jsem byl kluk, tak se každý díl seriálu něco stalo. MacGyver řešil případ, poznal nějakou paní, dostal se do úzkých, na konci z toho těsně vyváznul a paní mu dala pusu. Super. Něco jsem s ním za těch 40 minut zažil. Terror začíná trpět bohužel nemocí moderních seriálů s pevným obloukem přes sérii: a sice, že se tam nic zásadního nědeje. Postavy si něco říkají, víc je poznáme, děj se někam kousííínek posune, ale nic zásadního. Další díl si chci pustit ne protože bych byl napjatý, ale protože jsem naštvaný, jak velké houby se vlastně stalo ten minulý.

Od Mečiara samotného se v dokumentu vůbec nic nedozvíme, takže je výrazně zajímavější paralelní sledování událostí divokých devadesátek, co si matně pamatuju z dětství, ale moc jsem jim tehdy nerozuměl. To je v dokumentu přehledné, má sílu i atmosféru. Kromě toho je to celé vlastně hodně hezké vizuálně, takže se na to pěkně kouká a dokument příjemně utíká. Celou dobu jsem si říkal, "slušný, tak za 3*", ale na konci začne být tak příjemně aktuální a temný, až ho to pro mě o úroveň zvedlo.

Proč to dostalo Oscara za scénář jde mimo mě. Rasové téma se tam skoro netěží a kdyby to byl příběh o bělochovi, co jen náhodou narazí na pošahanou rodinu, tak kromě pár replik ten scénář může vlastně zůstat, jak je. Těšil jsem se na mrazivou satiru na pokrytecké vztahy bílých liberálů a černochů, ale dostal jsem úplně průměrný odlehčený horor.

Ach jo. Nechápu, kde se v roce 2018 berou zápletky o tom, že temný lord má povstat a zničit svět, ale potřebuje k tomu X kouzelných kamenů/hůlek/krychlí a hrdinové je musí dostat dřív než on. Když s touhle tropou přišel nějaký jeskynní vypravěč v roce 5000 před Kristem, tak to mohlo být horký zboží, ale dnes? Dnes? Že se chci podívat na film, kde polda a orčí polda střílí zkorumpované elfy neznamená, že je mi osm a neunesu komplikovanější zápletku než tu o černém kouzelníkovi. Ach. Jo. Takovej to mohl být dobrej film. Nezlobím se na Landise, že opajcoval Shadowrun, ale že svět s potenciálem zabil tímhle lobotomistickým narativem. Zlatej Altered Cabrón!

Začíná to hodně ve stylu takových těch finančnických filmů, kde po sobě lidi v oblecích kulometnou rychlostí štěkají dialogy o tématu, kterému vůbec nerozumíte, a jen pomalu začínáte chápat, o co jde. Mně osobně to bavilo moc, ale chápu, že to nemusí sednout každému. Postupně, když se zorientujete v tématu, je ale pro vás ale nachystáno hezkých pár zvratů a jemně citlivý pohled do duše studené workoholičky. Jsem rád, když jednou za čas přijde film, kdy můžu říct jenom: "Wow, to bylo dobrý. Prostě dobrý." A tohle je on. A poznámka pod čarou pro fanoušky Newsroomu: prostě si to pusťte. Je to super a potkáte tam i dva svoje staré známé. 4,5*

Je to hrozné, ale stejně jako otupí hrdinové, otupěl jsem i já. Film začíná děsivou scénou vytahování dětí z trosek zříceného domu a úplně to mnou pohnulo. Pak se ale podobné scény vrací znovu a znovu, až se z nich nějak vytratí síla. Trefně píše quarte: historicky cenné svědectví, ale filmařsky slabší.

Gary Oldman je boží, ale jinak je to takový naivní pastelkový obrázek o tom, jak se Churchill naučil mít rád svoji mladou asistentku a získal naději na vítězství, když se poprvé projel metrem a malá holka mu tam řekla, že se nikdy nepoddá německé invazi.

Hele, co vám mám říkat. Je to film podle sci-fi povídky a první scéna je o tom, že chlapíka, kterému nevidíme do obličeje, zastřelí jiný chlapík, kterému taky nevidíme do obličeje. Pokud po přečtení téhle věty netušíte, co je pointa filmu, tak asi smělě do toho. Vizuálně je to moc hezký, takový trochu retro nádech tomu sluší. Škoda, že retro je i zápletka filmu, která byla originální tak v roce 1970.

Taika Waititi na mixáku vytáhl sloupec "fórky" do horní polohy, ale ostatní obligátní komiksové hodnoty jako "CGI bordel" a "generičnost zápletky" zůstaly na svých místech.