Lischai

První díl je kokainově přepálené šílenství, kde se na sebe vrší motivy a zápletky a divnosti a všichni dokola opakují, že "vše je propojeno". Spoiler alert: Je. Vše skutečně je propojeno. Dirk Gently je Doctor Who bez mimozemšťanů a s brutálními přestřelkami, podivná směsice komplikovaných dějových linek, absurdního humoru a WTF nápadů Douglase Adamse, která ale dohromady dělá super sci-fi komediální seriál.

Je to CGI šílenství vymknuté z kloubů. V půlce mi tak nějak došlo, že už vlastně ani nevím, proč shánějí kortikální či kdovíjakou medúzu a jak s tím souvisí ten první tvoreček co ho mají v kleci, a co je ta perla, a vůbec nic, jen mám pootevřenou pusu, trochu sliním a sleduju blikající barevné obrazce.

Režii to má lepší než scénář. Sledujeme studené, depresivní dny, kdy je mladá holka v prváku na vysoké, poprvé od rodičů, žije v pokoji s nevybaleným kufrem a má problémy navázat přátelství s jinými dvacetiletými pablby, kteří vypadají a chovají se přesně jak každý na vysoké, a do toho před rodiči tají první chlastačky a divné záchvaty. Až sem super. A pak se začne řešit, co se s ní přesně děje, co jsou ty divné věci kolem ní zač. Moc jsem chtěl, aby odpověď na tohle pátrání měla přesah, aby ten film byl o něčem jiném, než o holce, která má strašidelné super-powers, ale na konci si nejsem jistý, že to tam bylo. Místy se film tváří, že jako určitě - potlačovaná sexualita, trocha náboženské symboliky - ale po konci mám pocit, že jen tak mlží. Že je to hlavně mystery/horor a až pak ve druhé řadě drama o lidech. Což není špatně, ostatní kamarádi v kině se bavili, jen to prostě není stavěné na moc velké přemýšlení.

Rivalové v krátkých trenclích, kteří nepočítají kola, ale tiebreaky. Celé je to zajímavě stavěné jako hra o vaše srdce, kdy se po každé scéně rozhodujete, komu vlastně fandíte a kdo si vítězství zaslouží víc. Ve střední části se to celé trochu zpomaluje flashbacky, které nenesou moc příběhové informace, a jen dokreslují, jací dickové byli hrdinové v dětství. Ale závěr opět nabere grády -- i když ve skutečnosti si režie musí vystačit asi se třemi typy akce (míč vrazí do sítě, přeletí síť dobře, přeletí síť špatně) a co se mění je jen tabule skóre -- a stejně okusujete nehty.

Překvapení ze Student Agency! Hodný family man Bryan Cranston musí jít undercover z domku na předměstí do prostředí úplně mimo jeho ligu, mezi drogové boháče v ohromných vilách a zabijáky, co střílí bez ptaní. Je to takové hollywoodsky uhlazené, takže všichni agenti jsou hrozně schopní a nedělají chyby, neexistuje policejní byrokracie a i nejtvrdší mafiósové jsou vlastně v pohodě pánové... takže pokud jste viděli Narcos, bude vám to připadat možná až moc sluníčkově milé. Ale je to svižné, zábavné a napínavé, takže jako příjemný, po srsti hladící thriller dobrá volba.

Po epizodě 7, která byla ctrl-c, ctrl-v scénář epizody 3 s jinými jmény, se tady konečně začínají dít nějaké originální věci a neočekávané (!) zvraty. Je to trochu dospělejší a chvíli to skoro působilo jako Rogue One, ale pořád víc pohádka než sci-fi, takže zlí pánové jsou oškliví nebo divní a vždycky se najde důvod, proč na někoho zuřivě křičí, když zjistí, že jejich nadřazená technologie nemůže zrovna teď sestřelit starou loď, ve které unikají pohlední, sympatičtí hrdinové. Když to přijmete jako součást koncepce, tak myslím dobrý.

Na internetu všichni varovali, že je to pomalé a divné, ale kdepak, kamarádi. Je to super. Zasněženo, napínavo, zase napínavo a pak wooow, finále co vás zvedne ze židle, trochu zasněženo, smutno a konec. Celé to má navíc takový realistický feeling á la Sicario, takže pokud se vám líbil ten, berte i Wind River.

Takový ten dokument, kdy si říkáte: "Wtf, to je hraný film, ne? To nemůže být pravda." Ale je. Hodinová sonda do smutku a izolace japonského everymana, který chodí rozdávat štěstí do cizích rodin, ale doma o něm vlastní žena a děti mluví ve třetí osobě a nutí ho spát na zemi v dětském pokoji. (Ke zhlédnutí na vimeo on demand za 5 dolarů.)

Příjemné překvapení z filmotéky Student Agency. Film popisuje jednu uspěchanou vojenskou operaci s dronem Predátor, kdy na začátku nadechnete a na konci vydechnete, na víc není čas. Je tam velká dávka vojáků a rozkazů a telefonování, trocha morálního rozhodování a málo nudných věcí a patosu. Takže jeeej, super film.

Těžké hodnotit. Aronofsky umí, a i kdyby režíroval Kameňák, tak to bude dobrý -- takže nemůžu říct, že bych se nebavil. Ale když pominu hezké obrázky a sound design, obsahově mě to minulo. První část je skoro psychologické drama a horor z divného baráku, kde nic není, čím se zdá být. Do toho znervózňující soundtrack, velké detaily, záběry přes rameno jak ze Saulova syna a Javier Bardem s výrazem „v příští scéně jdu pro sekeru a budou se dít věci, děcka.“ To mě docela bavilo. Pak ale do domu začnou chodit další a další lidi a je to najednou jak úvod Hobita s těma trpaslíkama. Smál jsem se a asi jsem neměl. No a třetí část je full-ČT-Art metafora jak od Chytilové, která vydá na nejednu debatu do hospody, kdo teda byl Ježíš, kdo Bůh a kdo matka Země.