chrispe

Za mě spíše ne. Dnes je tomu potřetí, co jsem se na to zkusila podívat. Vždy se zaseknu na pocitu, že další pohled ala dement Patrika Děrgela už asi nedám (nevím jak výstižněji to napsat) a to i ve chvíli, kdy je "při sobě", nebo že Kryštof Hádek už více přehrávat nemůže. Pohádka má 92 minut, pro mě má pocitově asi tři hodiny. Takže si říkám... už to končí? Ne? Proč? .... Už?... Ne. Hm... kde je ten mobil? // 22.12.2020 Musím zvýšit hodnocení, nevím, asi změna vzduchu. Tento rok jsem si tuhle pohádku užila a dokonce i ten, podle mého dřívějšího já, přehrávající Hádek mě moc bavil. Ale Patriku Děrgelovi a jeho pohledům jsem na chuť pořád nepřišla.

Fakt jsem si nepamatovala, že to byla až taková k*kotina a že to bylo místy faaakt hodně nechutný. Hvězda za Alyson Hannigan u které fakt nechápu, proč do toho šla (do parodie jo, ale proč s takovou úrovní).

Navždy mám v sobě z tohoto filmu tři věci, které věřím, že do smrti smrťoucí nezapomenu. Scéna se skalpováním, závěrečná scéna na skále, hudba.

Ve své době jsem to viděla asi třikrát. Jenom kvůli Murrayovi... no vkus se může časem hodně měnit. :-) Teď se tomu musím trochu smát. Popelka nahodila teenage kabát a možná právě teenagerům to ke štěstí stačí. Mně už dnes rozhodně ne. Tak dvě za to, že podle mě je cílový divák uspokojen. ;)

Třetí série se zabývá opravdu převážně vztahem doktora a Louisy. Vše pomalu vrcholí (se všema zatáčkama a karambolama), až k té největší slávě. Většinou jsem se doopravdy bavila. Asi zatím z těch viděných sérií nejvíc. A moc se těším na další!

Těšila jsem se na Louisu ve svatebních šatech. A člověk by řekl, že to, že se pro lásku hrabete v prasečím zadku, něco znamená.

Já na vlně Ghostbusters nejela nikdy. Ani jako dítě, ani teď o několik (dost) let později. Možná kdybych byla alespoň malinkou fanynkou Billa Murraye a toho JEHO stylu hraní, tak by to bylo lepší. Anebo taky ne, protože tento film nestojí jen na něm, že jo (pardon pane Aykroyd a spol.). Přiznám se, že jsem ten film snad nikdy neviděla od začátku do konce, protože u něj zkrátka nikdy nevydržím. To samé dnes, kdy jsem zařekla, že to dám... stejně jsem u toho začala něco čachtat po bytě. Pro mě zkrátka trochu nuda.

Alibi na klíč je takové moderní pokračování bláznivé francouzské komedie v čele s Philippem Lacheau (za mě měl zůstat radši v režisérském křesle a nechat tu roli na někom sympatičtějším) bojující o srdce krásné, ale v této roli taky nepříliš sympatické Elodie Fontan (její podezřívavý pohled mi lezl na nervy). Musím přiznat, že jsme se docela dost nasmáli, i když spousta vtipů je děsně prvoplánových, tak fungovaly (těžko říct, jak budou fungovat napodruhé). Ale nemyslím si, že tuto komedii zařadím mezi ty, které si s chutí pustím vícekrát. Škoda. Možná tomu trochu s tím nižším hodnocením křivdím, vzhledem k tomu, jak jsme se nasmáli, ale nějak se k těm čtyřem hvězdičkám nemůžu donutit. :-)

Ne že by už jiné předešlé díly ten nádech neměli, ale tady jsem přímo cítila horor na sto honů! :D Jen to trochu podpořit kamerou, hudbou a nechat zhoustnout atmosféru. Závěr chvilku napínavý, nakonec příjemný - tak to musí být, jinak by to prostě nefungovalo.

Dřív by mě ani nenapadlo na to koukat. Teď se těším na každý další díl. Víc mě baví ty, kde už je pan Brzobohatý. Nedívám se na to očima historika, nevím, kolik je tam chyb. A je mi to jedno. :-) Díky tomuto seriálu si chci F. L. Věka i přečíst. Snad to dám!!!! A to černobílé zpracování dává stejně takovým filmům/seriálům NĚCO navíc.