chrispe

Zatímco v Marianne díky Daisy Edgar-Jones čte divák jako v otevřené knize, u Connella to není vůbec tak jednoduchý. V knize mi přišli praštění oba, i když i tam jsem Connelovi problémy nepobírala tolik, jako ty Marianniny.

Conelle a jeho zpátečky, neschopnost říkat věci narovinu, aby neztratil tvář a hlavně ten strach mít nad někým moc. Na pěst. :D

Člověk musí smeknout před "vymazleností" těch scén a záběrů.

,,Probíjí se se skloněnou hlavou větrem a míří k Lukasovu ateliéru. Lukas má tak světlé vlasy, že jednotlivě vypadají úplně bílé. Občas nějaký jeho vlas najde na svém oblečení, je jemnější než nit." Přijde mi to kapku úsměvný. Ale proč ne.

Norman je podle mě opět trochu slabší. Je pravda, že ve chvíli, kdy Normanův otec divákovi prozradí, že babička, se kterou před chvílí mluvil, je mrtvá (ano, nečtu si moc obsahy), tak jsem se spokojeně zavrtěla v křesle a řekla si, že to asi nebude špatný. Ale postupně s délkou filmu se mé zaujetí vytrácelo a bohužel ani po humorné stránce to není nic výjimečného. Oblíbená postava: Neil - ten byl fakt k sežrání :)

Sednout si v kině doprostřed sálu byla obrovská chyba. Aby jsme nerušily ostatní, rozhodly jsme se vytrpět film až do konce. Sem tam jsme si poslaly útrpný pohled a při cestě z kina se navzájem ptaly... ,, Co to jako mělo být?" A já tomu filmu dávala nějaký naděje! Příčí se mi dát odpad, protože v tom filmu přeci musí něco být... No ne? Každopádně se jednalo o jeden z nejhorších (ne-li nejhorší) "kinových" zážitků mého života. Kdybych přečetla knihu, bylo by to lepší? To už je fuk.

Notting Hill je pohádka. Konec je sladší jak coca cola s dalšími třemi kostkami cukru a přeci jen jsem film znechuceně nevypla s pocitem, že takhle to v životě nechodí, ale spíš s myšlenkou, že jsem tomu filmu měla dát šanci už dřív. Líbilo se mi, že projednou nebyl špatný chlap a místo toho citově zmatená Anna dělala jednu botu za druhou.

Ty dámy mě děsně nebaví. Trochu sympatií mám k Joy (Jane Leeves) a její sklenici vína (nebo čehokoli), co právě drží v ruce a popíjí.

Dát opět dohromady DiCapria a Winslet byl dobrej nápad. Možná jsem ovlivněná Titanicem (a byl to takovej "návrat ke starým známým"), ale jako dvojice mi k sobě prostě sedí. Tento film je o obyčejných, všedních věcech, které lecckdo prožívá, které jsou napasované do života jednoho manželského páru. Podívaná je to podle mě nadprůměrná, škoda jen, že se po čase vzpomínky vytrácejí do prázdna a film nezanechává hlubší dojem. Ale tak je to přece i v životě. Všechno přebolí a vzpomínky zešednou.

No... po prvních deseti dílech musím říct, že je to takový průměr. Nicméně postavy jsou mi sympatický - až tady (při striptýz-scéně v pilotu u vyvalených očí) jsem si uvědomila, že Zooey je vážně krásná (a ano, ty vlasy jsou super) a navíc ta zastydlá třináctka, co hraje, jí docela sedí; Nick mě zaujal ve chvíli, kdy se podíval na Jess, když odcházela na rande; Schmidtovi jsem dosud moc na chuť nepřišla... je vážně divnej; a Winston je čím dál větší sympaťák. Tak uvidíme, co bude dál :) //19.3. První řadu mám úspěšně za sebou. Jess se mění z dítěte přes naivku k hysterce. Postupně je dán větší prostor klukům, což je na jednu stranu dobře, ale stejně nemám pocit, že by něčí linka byla vážně zajímavá (jeden díl jsem jen proklikala a nepřijde mi, že bych o něco přišla). A ten Nickův želví obličej mě začíná štvát. Zkusím ještě pár dílů druhé řady. //21.3. Jess bez práce je něco děsivýho. Radši zkusím jiný seriál. //8.9.2014 Občas to chytnu o víkendu ráno (v nekřesťanskou hodinu) v TV a musím se přiznat, že se na to těším (druhá řada). Takže buď jiný rozpoložení - nebo to chtělo prostě jen čas. A už mám ráda i Schmidta :D