togaf

Příjemná komedie o ne zrovna převratném tématu. Pětice studentů, kteří na první pohled přesně zapadají do nějaké škatulky. A ono ejhle, pod povrchem je vše jinak. Zkrátka nic objevného. Ale zpracování je bezva. Vtipné, dojemné a chytlavé. Je to taková ta komedie, co ji můžete vidět pořád dokola a nemusíte neustále sedět u obrazovky, prostě se jen mrknete na svou oblíbenou scénu (pro mě je to zhulné tancování).

Co to mělo být? Neustálé zkratkovité rozhovory, většinou o ničem. Problémy luxusní call girl? Jedna špatná "recenze". Jinak neustálý výčet luxusních značek oblečení, podivný výlet do Vegas a ještě podivnější závěr. Jedna hvězdička za Sashu. Nebo dvě, ona je vážně pěkná.

Atmosféra absurdna Kafkových románu je tu zachycena na výbornou. Útržky z Kafkových děl jen dotvářejí mozaiku Kafkova života. Tedy filmového života. Ale okouzlení Prahou a přechod do barev na zámku by se určitě "skutečnému" Kafkovi líbil. Mě se tedy líbil. A moc.

Než jsem se na tenhle film podívala, nevěděla jsem o něm nic. A to bylo moc dobře. Byla jsem překvapená na těch správných místech, pohrdala jsem těmi (ne)správnými lidmi a tvořila si mylné úsudky. A závěr mě mile potěšil. Audrey byla rozkošně děsivá i děsivě rozkošná.

Emily Blunt tenhle snímek ovládla, a že byla ve skvělé herecké společnosti. Naprosto chápu, že ji Bill Nighy nedokázal odstranit. Ale nejen Emily, celá tahle komedie je úžasná, všudypřítomná ironie a "typický anglický humor". Nemám slov, prostě se na Neřízenou střelu podívejte :)

Čas jako jediný životně důležitý prvek je výborný nápad. Bohužel je trochu pohřbenej v gangsterce alá Bonie a Clyde. Ale co, Amanda má skvělý šaty (a boty!), sice by v nich neuběhla ani metr, ale od toho je to natočené v žánru sci-fi, ne? Navíc je v tomhle filmu krásně omluveno, proč v něm hrají jen mladí herci.

Bill Murray je do komedií blázna Andersona jako stvořený, stačí jeho jeden pohled a nevím, jestli se smát nebo plakat. Podivné repliky, pronášená neuvěřitelně vážným a seriózním tónem, mě ale rozesmějí zaručeně. V tomhle filmu vyhrála věta "Máme něco společného. Mrtvé lidi v rodině."

Na tenhle film se mi koukala špatně, byla jsem vděčná za každý střih do soudní síně. To, co se odehrávalo v domě s bílým laťkovým plotem, bylo děsivé. Ještě děsivější bylo to, co se odehrávalo za ním. Sousedé, kteří "něco tušili", ale raději se do ničeho nechtěli plést. Film má sice jen 92 minut, ale nemohla jsem se dočkat, až to celé skončí.

Moc se mi líbilo, že se Aaron choval jako normální kluk, žádné veleoduševnělé scény, které by se k jeho věku (17) nehodily. Aaron byl zkrátka boží, dokonce i po vodě umí chodit! Na rozdíl od ostatních komentujících bych si na jeho místě nevybrala ani mamču Lindu ani "Beth-s-perfektníma-kozama", ale rozhodně a jednoznačně přírodní dívku z kolejí.

Nápady tenhle film jen srší, ústřední trojice postav (alespoň pro mě to byla trojice) je skvělá. Trochu mě mrzí, že nedostal víc prostoru psychiatr. Co mě ale vážně hodně s*alo byly rádobyexistenciální kecy. Že by pozůstatek z knižní předlohy "filosofa" Coelhoa?