togaf

Obě princezny byly kočky, líbilo se mi, že se na závěr neobjevil princ na bílém koni (sobovi) a nezachránil situaci. Líbilo se mi nečekané odhalení jedné z postav. Jenže už mám plné zuby disneyovských písniček se zvířátky a rádoby roztomilých postaviček dělajících infantilní humor. Sněhuláka vyškrtnout a omezit zpět a togaf bude spokojená.

Vím, co tím chtěl režisér říct, resp. vím, co mělo být vtipné. Ale prostě mě to nepobavilo. Ani neurazilo, jen jsem tupě koukala a v hlavě mi zněl sitcomový smích na těch správných místech, ale na rty se nedostal. Divný filmeček, naštěstí milosrdně krátký a naštěstí s Jonem Lajoie.

Fotbalu sice nerozumím (a tomu americkému obzvlášť), ale i tak jsem se bavila. Taky se tady objevuje ženská postava, která není karikatura - nechce si povídat o dětských botách zrovna když začne fotbal, nechová se jako rozmazlená fúrie a celkově nám holkám dělá dobrou reklamu. Kluci byli hrozně sympatický a ty jejich klukoviny mě bavily - eskymácký bratr, kouření neobvyklé substance, dcera jako malý otrok, hopsací test a desítky další vtípků mi vynahradily to, že jsem neznala ani jediné jméno fotbalisty nebo o co sakra ve fantasy fotbalu jde. Ovšem kvůli Shiva Cupu bych se pravidla snad i doučila...

To bylo tak předvídatelné a nenápadité a tak dobře obsazené. A ten happy endový závěr, ach jo. Tohle byla ztráta času i na sobotní dopoledne. Napětí se vlastně nekonalo a Jennifer Love Hewitt nebyla sexy, což asi být měla. Prostě nuda.

Bez Krobota by to byl jen průměrný český film (ovšem i to je poklona), ale s ním...asi takhle: díky panu Krobotovi MĚ bavil film o fotbale. To se mi naposledy stalo u seriálu Liga snů (tam to pro mě zase zachraňoval Jon Lajoie). Psychologický test, odmítnutí slávistického srdce a nevěra méně důležitá než postup do kraje byly vrcholy tohoto výborného filmu.

Takové slabší 4*, černý humor byl výborný, (nečekaná) brutalita taky zaujala, ale občas byl konec historky předvídatelný, a jedna se mi vyloženě nelíbila (dva magoři v autech). Přišlo mi, že čím kratší je časová stopáš, tím lepší je i historka. Jde totiž o dost jednoduché zápletky a jejich rozmělnění na dvacet minut prostě škodí momentu překvapení. Ale ten černý humor byl vážně fajn.

Attila Marcel - praštěné postavy, chytlavé písničky a milá atmosféra, tyhle tři věci mi utkví v paměti. A samozřejmě krásné (smutné) oči Gouixe, ty totiž opravdu stály za to. A Madam Proustová i s tou zahradou v bytě, na návštěvu bych k ní sice nešla, ale musím uznat, že to bylo stylové. Ono tam bylo stylových věcí a postav víc - smrt Paulových rodičů, podivné tetičky i doktor vycpávač zvířat. Jo jo, vzpomínky jsou mrchy, a přes poselství filmu si stejně myslím, že občas je stejně lepší zapomenout.

No to byla ale nuda. Předvídatelný děj a nezajímavé postavy. Melissa Leo vypadala na osmdesát, opravdu mě překvapilo, že je ročník 1960! Ani Kristen Stewartové bych její filmový věk nevěřila (prý patnáct, hahá, té bych klidně vodku nalila, dokonce i v USA!). Jak je vidět, víc mě zaujal věk hrdinek než děj, to proto, že to byla nuda. Už se začínám opakovat, takže rychle zapomenout na Svět podle Mallory, což je mimochodem strašlivý název, který nedává smysl, nechápu, proč distributor v ČR nezůstal u doslovného překladu.

Temný viktoriánský Londýn a všechny jeho literární postavy hezky pohromadě. Mňam. Výběr herců byl opravdu podařený, Dorian byl k nakousnutí, moc se těším na jeho obraz. A konečně někde hraje hlavní ženskou postavu herečka, kterou se nesnaží prezentovat jako šestnáctiletou a dovolí jí sem tam nějakou tu vrásku. Mé stárnou já to opravu ocenilo. Snad jen toho vymýtání bylo na můj vkus hodně.

Černý humor je tady opravdu černý. Míchání současnosti a vzpomínek funguje dobře, porady zkušenějšího JÁ a naprostá ignorace těchto rad tím současným byla originální. No pak už jen rázovité figurky ruského venkova. Těch pár dílů je opravdu nabitých a jediné, co mi vadilo byla výrazná nepodoba Hamma a Radcliffa, oba hráli dobře, ale Daniel je tak o dvacet centimetrů menší než jeho budoucí já. Celou dobu mě to iritovalo. Rusové snad rostou až do smrti nebo co?