TroiMae

Tajný život včel... Alegorie toho, že symbolické násilí (na síti) také bolí. Hastag někoho může stát život. Odpovědnost se rozloží, nikdo nebyl první, ale zodpovědnost má každý.

Co oči nevidí... Klasická vojenská a politická/společenská technika. A přitom kolik z nás má dobrovolně klapky na očích. Je to jednodušší a když člověk jednou začne... je bolestné se vracet zpátky.

Opět smrt, truchlení, zálohování. LGBT friendly :) Mám tendenci se virtuálního života zastávat, protože nejsem pozitivista. Svým způsobem není nic samo o sobě, vše je jen virtuální. Jediné, co je opravdové, jsou naše pocity. A je jedno, na základě čeho je zažíváme, ke komu je cítíme. Kde končí člověk? Na konci svého prstu? Tam, kam dohlédne jeho zrak? Tam, kam dolétne jeho myšlenka?

Instantní štěstí. Droga, která je návyková a jejíž účinek rychle vyprchá. Páčiky (SK friendly :) nemůžou za vaše posraný životy. A když už člověk nemá co ztratit… exhale.

Jedna z epizod zabývající se smrtí, pomíjivostí a zálohováním lidí, partnerů, životů… a otázkou, co je opravdové. Už nyní žijeme (bez výčitky) virtuální životy a vztahy, máme virtuální osobnost, vytváříme virtuální stopy. Milá a hodná epizoda o truchlení. Nicméně… kolik z nás žije virtuální vztah s fyzickou osobou, která ve skutečnosti není autentická, sice živá, ale virtuální, ať už tím, že žije více na síti, než face to face, nebo tím, že je jen jakousi kopií přání a tužeb ostatních a nevyjde ze svého továrního nastavení…

Pokud člověk nemá autismus, je jeho paměť fluidní, živá, plastická, ne jako krajina, ale jako mapa, kterou zle přepisovat. Co když si ale můžeme pamatovat všechno? Můžeme vědět všechno… což je možná spíše Pyrrhovým vítězstvím, než osvobozením. A naše touha znát všechny odpovědi, nás pak může o vše připravit. Bez tajemství, není ani soukromí. Bez soukromí, není důvěra.

Channel 4/Netflix nastavují černé zrcadlo "If technology is a drug – and it does feel like a drug – then what, precisely, are the side effects? This area – between delight and discomfort – is where Black Mirror, my new drama series, is set. The 'black mirror' of the title is the one you'll find on every wall, on every desk, in the palm of every hand: the cold, shiny screen of a TV, a monitor, a smartphone." (Charlie Brooker) Moje nejoblíbenější epizody: S01E03 Celá tvá minulost (The Entire History of You) S02E01 Přijdu hned (Be Right Back) S03E01 Strmý pád (Nosedive) S03E04 San Junipero S03E05 (Odpor ke střelbě) Men Against Fire S03E06 (Nenáviděný mezi všemi) Hated in the Nation

http://www.rozhlas.cz/radiowave/kultura/_zprava/jordan-peele-ve-filmu-utec-ukazuje-ze-byt-afroamerican-je-opravdu-horor--1721330

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením...

Plug myself in the matrix. Tohle jsem potřeboval. Tomu říkám přijít na jiné myšlenky, hacknout svou mysl a rebootovat ji. Poprvé po celém týdnu mě nebolí hlava. Říká se, že to nemá příběh nebo ducha nebo tak něco… ale kdo by chodil do IMAXu kvůli duchu :P Chodíme tam kvůli tomu, abychom viděli třeba Scarlett Johansson velikou jako několik slonů poskládaných na sebe. Aspoň tak nějak nám to za mého dětství říkali. Jo, je to asi kolonizující, whitewashing a kdo ví, co ještě… Ale přiznání kentaurů: jsem ochoten zradit všechny své feministické ideály pro trochu vizuálního obžerství. Attractive lives matter! Ale všiml jsem si, že Johansson opět hraje bez vagíny :o Člověka by… no dobře, člověka asi ne, ale mě to navádí na mnoho otázek. Pohádaly se, přestala Johansson rozumět své vagíně, bude mít vagína nějaký samostatný spin off, jako třeba Wolverine (něco jako „Wonder Pussy“)? A taky opět hraje postavu bez emocí, to snad častěji, než postavu bez vagíny, byť to většinou jde ruku v ruce (náhoda?). To ne, že bych si stěžoval, moje autistické asexuální fetišistické já se tetelí blahem. Naopak jsem si všiml, že se do blockbusterů dostávají postavy dánské Vlády :o Westworld se Sidse Babett Knudsen, samotnou dánskou premiérkou, a tady Pilou Asbæk, její spin doktor. Ten mohl na Scarlett Johansson oči nechat ;) :D Takže jo, je to pozlátko… ale zkuste pozlátkem zamávat před kočkou. Já mám prostě rád dystopická blesjkátka ;) Futurologický kongres s intenzivní příchutí asijského wasabi.