TroiMae

Nakonec mě ty sexistické narážky, kterými je pořad prošpikován, od moderátora a alespoň některých členů poroty na ženy odradily. 2018: Jsem tomu exponován znovu a ty "rozvory" je takový ten moment, kdy lidé spolknou tu kapsli kyanidu, co mají pro tuto chvíli schovanou v ústech... edit: Ty vole, to je tragikomický - to je součástí autorských podmínek, že muži v porotě a moderátor musí do každé promluvy vsunout něco sexistického, nějaké narážky… ? A pak tradiční homofobní narážky.

Povznášející film...

Tenhle film je sladký a dlouhý jako příprava „an“ - tajuplné sladké pasty z červených fazolí. Ten český název je trochu moc přeplácaný, ale zenové to je. Mám rád jídlo a filmy o jídle. Příprava „an“ je pomalé a důkladné umění jako taiči a už jen sledovat její přípravu je meditací. Ten film láká jako sladká vůně „an“. Do bistra a do života. Japonské „Babí léto“.

Světe div se, ale jako gayovi a vztahovému/manželskému poradci mi to přišlo nakonec autentické (a to se týká i Luďka Soboty). A dobře to tematizuje bifobii, jak v podobě postav ve filmu – kadeřníkových teplých kamarádů a nesnášenlivých tradicionalistických rodičů Emy – tak co se týká některých (nevěřících) komentářů zde na čsfd.

Women’s lives matter aneb Když patriarchát není jen slovo ale něčí běžný život... ze kterého se snažíte utéct jakoukoli skulinou...

21letý Spider-Man jako superhrdina/kluk z lidu Deadpool pro mladé Průměrňák Axl v komiksové verzi :) #Homecoming Taky je to strašně vtipně multikulturní, teda jako mě to baví, já to znal jen z Pohotovosti. Protože to reflektuje realitu společnosti, tak i když je to heteronormativní, tak to prostě působí inkluzivně. Můžete být sami sebou. Dokonce i padouch, dokonce i holka. Dokonce můžete mít holku, která je vyšší, než vy!! (A na to jsou odborné psychologické studie, že muži takové ženy prostě nedávaj.) Navíc celá tahle verze příběhu je friendly. Nechci spoilerovat, ale už zase je podán superhrdinský příběh, aniž by to způsobovalo a vršilo traumata z dětství. Uch... tolik jsem toho musel napsat, abych odůvodnil postování polonahé fotky komiksově vysvaleného Toma Hollanda.

Putting the WTF back into fantasy. Aneb Smrť čeká všude.

Divačky a diváci dostali to, co chtěli. Prometheem režisér zcela změnil dosavadní usedlý koncept a optiku, dal fenoménu nový život, spektakulárnost, novou mystiku a otázky. Publikum to nějak nevzalo, tak se vrátil do zajetých kolejích. Lidé mají raději svůj zvyk, než něco nového, raději pohodlné odpovědi, než otázky. Takže máme opět další Vetřelce. Nepřekvapivě tak člověk zažívá mnohá deja vu, protože mnohé záběry už vlastně viděl v některém z předchozích dílů. Na rozdíl od Promethea, který šel novým/jiným směrem, také děj je předvídatelný – je jasné, jak to začne, jak to skončí, jak se postavy zachovají… je to jen otázka času. První Vetřelec byl nedokonalý a až publikum z něj udělalo fenomén a domyslelo odpovědi tam, kde nikdy nebyly. Od Promethea se čekala dokonalost. Vetřelec se vrátil k lidové zábavě. Pointa zabíjí báseň. Prostoru pro fantazii tak fatálně ubývá. Mám raději Scotta jako vizionáře, než jako Trošku… Slunce, seno, vetřelec. A dobře jim tak, říkám těm, kteří ofrňovali nad Prometheem, protože byl „jiný“ a teď začínají poznávat jeho kvality, když dostali Vetřelce, který je stejný. V tom případě jsem pro Twin Peaks po 25 letech. Tedy když stejný, tak se vším všudy… se Sigourney Weaver.

Jo, je to průměrný… ale romantický. A Jennifer Lawrence. A vlastně i Bradley Cooper. A OCD taťka Robert De Niro. Taková normální rodinka. Kurz pozitivního myšlení? A taky indický psychiatr/terapeut. OCD a jiné poruchy v denním životě :)

Sherlock Holmes a John Watson v holistickém pojetí. To je poprvé, co i já musím uznat, že kniha a její provedení jsou dvě odlišné entity. Douglas Adams tvořil jedinečné LITERÁRNÍ dílo. Podobně jako Terry Pratchett. Byl stejně tak tvořivý, originální a vtipný. Možná ještě na jiném levelu, protože kde si Pratchett zahrával s fantazií, tam Adams posouvá hranice pravděpodobnosti do každodenní absurdity za horizont všedních dní. Ale vedle nepravděpodobných hrdinů a hrdinek, jako bůh Thor nebo lednice, je to především letální level vtipnosti. Takové té důvtipné a chytré, na které se mozek stane závislý jako na kokainu… Je to můj nejoblíbenější autor/autorka na pátém místě. Dlouhý, temný čas svačiny duše… Adams je nepravděpodobně vtipný až k slzám. Na Dirka Gentlyho se pozapomíná, ale v jaké jiné detektivce může být součástí děje bůh hromu Thor nebo hledání poloviny ztracené kočky? Zlobím se na Adamse, že zemřel… A kromě Stopařova průvodce po galaxii stačil napsat jen dvě a půl knihy o Dirku Gentlym. Literární vtipnost knihy tedy nejde převést do filmu, jen postavy a náměty. Navíc seriál je o dost víc raw. Ale autistický (to je dnes dost trendy) Gently je ve filmu o dost hezčí (nicméně… já jsem se ve své fantazii taky od předlohy poněkud odpoutával… :P A nová raw postava. Holistická vražedkyně (žena ;) A výměna rukojmích na mostě… je ikonická.