Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (8 272)

plakát

Komparz - Ross Kemp & Vinnie Jones (2005) (epizoda) 

Za mě teda výrazněji slabší díl, který pár vtipných a dobře napsaných scén nabídne, ale jinak je slabší a ne tak úderný. Ačkoli to je možná tím, že tuhle dvojici oproti ostatním hvězdám, které se zde objeví, znám asi nejméně... Slabé 3*

plakát

Komparz - Ben Stiller (2005) (epizoda) 

Dost gagů mi přišlo poněkud na sílu, ale nejspíš se to ještě stylově ucelí a nic to neovlivňuje na tom, že jsem se skvěle bavil a že je zde nejedná skvěle napsaná scéna. Za mě je nejlepší dialog o japonské kinematografii, ale i Ben Stiller coby neskutečně arogantní hovado je skvělý. Zatím to vypadá na další slibný Gervaisův projekt, teď jen doufám, že ho víc rozjede... Slabé 4*

plakát

Caprica - Rebirth (2010) (epizoda) 

Vše zajímavé trvá dohromady ani ne 10 minut a to ostatní je mlácení prázdné slámy, povrchní náznaky vztahových problémů a hlavně něco naprosto jiného, než byla BSG. Jestli je tohle směr, kterým se Caprica po mírně nadprůměrném pilotu vydá, tak budu hodně zklamaný, protože takhle by to bylo buď lepší jako film, nebo minisérie o šesti dílech. Motivů na rozvíjení je zde žalostně málo... 2*

plakát

Karaoke blues (2023) 

Chce se mi říct, že Kaurismäki je konečně zpátky, jenže se to nedá říct stoprocentně. Karaoke blues je sice takové, jak se dá od Akiho čekat, ale zároveň je krapet zaměnitelný. Což není zrovna dobré znamení, když Kaurismäki natočil tolik filmů na stejné téma a přitom každé působí odlišně. Nejblíže je to Stínům v ráji, ze kterých si to bere překvapivě dost (ale ne doslova) a asi hlavně díky tomu působí Karaoke blues přesně takovým, ne až tak výrazným dojmem. Ve výsledku to ale je fuk. Je to průměr, ale jen v rámci jeho tvorby, takže obecně je to pořád solidní nadprůměr. Jinak mi Kaurismäki zase dokázal, že v něm ještě něco je a po dvou slabých pohádkách přišel zase s tím, co mu jde nejlíp - specifickým komediálním dramatem ze života outsiderů, které vypadá, že v něm nikdo nemá emoce ani charakter, ale opak je pravdou, mnoho je ukázáno a celé je to skutečně propracované - a hlavně s nečernobílými postavami. Vyloženě mě potěšilo, že i ta nejmenší dějová linka tu má své uzavření a i přes pár divných náhod, na kterých gradace děje stojí, to je funkčnější než se může zdát. Má to i tu Akiho typickou atmosféru a příběh a typické rámování obrazů, které mě na jeho tvorbě vždycky dokáže pohltit, stejně tak jako jeho místy patrný a místo naprosto nepatrný finský humor. A naprosto stejně pracuje Takže je Karaoke blues opravdu tam, kde naposledy Světla v soumraku, jen se to na jeho nejlepší filmy rozhodně nechytá, ale podstatné je, že to v něm pořád je, pořád ví, co dělá a že nezesenilněl. Toho jsem se (obzvlášť po) Druhé straně naděje bál nejvíc. Ale i k tomuhle filmu má stále blízko, když tu na něj párkrát přímo odkáže skrze jeho hlavní postavu, která se zde v pár scénách objeví. A odkazů je tu btw víc než dost, hlavně skrze plakáty u kina. Jen mě teda zarazilo, že když už tu nějaký film přímo ukáže, tak jsou to Mrtví neumírají od Jarmusche. Asi chápu, že se to Akimu hodně líbilo a odkaz na Jarmusche mě potěšil, ale byl bych radši, kdyby na něj odkázal jinak, než přes jeho nejhorší film. Třeba Patersonem. Nicméně, další případný Akiho film tak může vypadat jakkoli, jen záleží, kterým směrem by se vydal. Osobně bych byl radši, kdyby tím, jaký je v Karaoke blues. Btw nechápal jsem, proč tam má tolik odkazů na válku na Ukrajině. Asi kvůli tomu, že je to kousek od něj a víc se ho to dotýká? Stejně jsem ale čekal, že to tam bude mít hlubší smysl, protože takhle to nemá jiný účel, než aby Aki světu sdělil, že ví, co se v současnosti děje. (Kino Art, Brno) 4*

plakát

Afrika I. – Z Maroka na Kilimandžáro (1952) 

Asi budu za burana, který to není schopný docenit, ale co už. Někdo musel být první. Rozhodně je úžasné, jakou výpravu Hanzelka se Zikmundem absolvovali a co během ní natočili a naprosto chápu, že ve své době to muselo být přelomové dílo, které mnohé nejspíš fascinovalo. Chápu to a vůbec to nepopírám. Jenže nebudu dávat plný počet jen proto, že ve své době to nebyl jen jeden z mnoha cestopisů. Spíš si myslím, že pokud je nějaký cestopis až tak významný, tak dokáže odolat zubu času. A Afrika I. to podle mě nedokázala. Myslete si o mě co chcete, ale přijde mi to moc obyčejné na to, aby z toho plynula stejná síla jako kdysi. A ještě to kazí komunisty přidaný komentář, který je někdy tak tendenční, že to až bolí poslouchat. Subjektivně mi to trvalo tři hodiny, zajímavých míst jsem si našel pomálu a mimo závěrečný výstup na Kilimandžáro, který je jako jediný v barvách a část, kdy se ztratili v poušti (která jako jediná opravdu nedokáže nudit) jsem z toho ani nic silnějšího neměl. A nedokážu ve svém hodnocení přihlédnout k historickému kontextu na víc, než na tři hvězdy, protože tomu opravdu nechci dávat vyšší hodnocení, na které to osobně nevidím, jen proto, abych nevypadal jako idiot. Prostě to jinak než jako průměrný dokument vnímat nedokážu. Ještě jednou, nepopírám a ani nepodhodnocuju jejich činy, ale narážím na formální zastaralost a zaměnitelnost tohoto dokumentu. Jinak jsem v létě v Košicích viděl jiný cestopis, Cestu kapitána Scotta, která trvá stejně, dokonce je celá němá, taky jsem ji viděl na velkém plátně a na rozdíl od Afriky I. mě naprosto strhla. Silné 3*

plakát

Vstanou noví bojovníci (1950) 

Oni nevstanou, oni už dávno vstali! Obyčejní kucí a holki z vesnice, v čele s hrdinným Láďou Zápotockým, vyhráli s komunismem v jejich kraji a již brzy s ním vyhrají v celém státě! A za dva roky od vzniku filmu na jejich počest roztančí svět! Ale teď vážně - dřív jsem se vysmíval všem československým agitkám, ale od jisté doby je dělím na dvě skupiny - na ty, které jsou naprosto stupidní a hodně pouze výsměchu a na ty, které jsou naprosto stupidní, hodné výsměchu, ale mají v sobě určitý historický kontext, který je sice agitačně znásilněný, ale dá se, do jisté míry, chápat. Tohle je ten druhý případ, protože dělníci v té době sotva vyžili. Tím pádem dává smysl, proč by byli tak pro a taky proč rok 1948 dopadl jak dopadl. Že se vše tak zvrtne netušil asi nikdo. Takže ano, tohle se, (znovu opakuji) do jisté míry, dá chápat. Jenže Zápotocký si to samozřejmě celé překopal po svém, komunismus vyhrál až pohádkově jednoduše, nebyl to důsledek nepokojů a protestů, protože to by se do hrdinného pojetí statečných komunistů přece nehodilo. Takže to samozřejmě je další propagandistická hovadina plná bezchybných komunistů a dělníků a zákeřného starosty a jeho nohsledů, včetně Trautenberka, akorát kněz chybí, protože do vesnice budoucnosti žádné kostely přece nepatří. A Láďa, který dosahuje až božské úrovně, spasí celý svět. První půlka je neskutečná nuda, která není ani sledem scén, ani výjevy z vesnického života, ale prostě nesourodým ničím, co jsem měl problém zvládnout a v druhé teprve začne ta správná agitka, ale zasmál jsem se u ní jen jednou (scéna, kdy děda, který si neustále chodí pro podporu a starosta ho šikanuje, zjistí, že komunismus z něj udělá čestného občana, nadšeně pro něj hlasuje a do toho začne znít hlasitá epická hudba), jinak to bylo jen, no... prostě idiotské. Přemýšlel jsem, že bych dal slabou druhou  hvězdu za to, že to aspoň nějak filmařsky vypadá, ale solidně zvládnutých scén je tam na to málo, takže radši zůstanu u jedné, protože víc si to opravdu nezaslouží. Ale mám chuť na nějakou další agitku, u které se ze srdce zasměju, takže si možná brzy pustím Botostroj nebo Cestu ke štěstí. 1*

plakát

Smrtící stroj (1994) 

Nedávno jsem na ČSFD objevil dva mladé amatérské tvůrce, kteří spolu natočili dva dvouminutové animované filmy. Tohle ale není důvod pro tak náhodou zmínku. Tím je ten, že jeden z nich k tomu na ČSFD napsal tak odborný komentář, že přečíst ho trvá déle než vidět samotný film a hlavně z toho dělá film pro všechny, geniální art i akčňák zároveň. Já už oba ty filmy viděl a nevím, jestli se k nim budu vyjadřovat, nicméně kdyby rozbor jednoho z nich nebyl jen vychloubačnou onanií či parodií na ni a skutečně by se dal brát vážně, tak by se mohl vztahovat právě ke Smrtícímu stroji. Nevím, jak na tom jsou kratší verze - já viděl tu, co má lehce přes dvě hodiny - ale tohle je nepochopená/nedoceněná parodie na akční sci-fi/horory (na které to btw okatě odkazuje, ať už na Vetřelce, RoboCopa, Saturn 3...) a zároveň i film o tom, že válka/vojna z vás možná udělá chlapa, ale taky pitomce. Zpočátku se mi do toho těžko dostávalo, jelikož první půl hodina vypadá jak zfetovaný kyberpunk, který se natočil v Japonsku a Evropani ho jen upravili (takže se z toho chvílemi nedá poznat, která bije), ale pak se to rozjede, je to jasnější, zábavnější a co mě zarazilo nejvíc, tak i chytře propracované a svůj smysl tu má i smajlík nakreslený na papírek. Sice je tu nejedna béčková debilita (víte, kdo je padouch, ale nezastřelíte ho, když můžete), ale vzhledem k tomu, jak je to laděné, to beru jako další z řady fóru. Ono tam vůbec je dost záměrně vtipných scén a pokud by stále zůstávaly pochybnosti, počkejte si na závěrečné titulky a přečtěte si, jak se jmenovaly postavy. Jako sorry, ale pojmenovat hlavní postavy jmény John Carpenter, Sam Raimi, Jack Dante nebo Scott Ridley... to je prostě geniální fór :-) Já se skvěle bavil a opravdu jsem tam nenašel ani stopy po tom, že by to Norrington myslel smrtelně vážně, jak zde někteří píší. A i kdyby čirou náhodou ano, tak na béčko má docela propracované postavy, které umí vzbudit sympatie a propracovanost scén tu platí taky. Další nečekaný, příjemný objev :-) 4*

plakát

Hellraiser: Judgment (2018) 

Nebýt debilního epilogu, který z jinak velice zajímavého konce udělal klasické hororové klišé, tak bych možná dal i čtvrtou hvězdu. Z početné série Hellraiser jsem viděl jen první díl a teď díky bráchovi, který to chtěl vidět, jsem se oslím můstkem dostal až k dílu (zatím?) poslednímu. Takže jsem občas vnímal, že mi některé věci unikají a že u některých postav vlastně vůbec netuším, co jsou zač. I přes tenhle fakt se mi to překvapivě líbilo. Je to sice výrazně nízkorozpočtové a policisté by ve skutečnosti takhle neprofesionálně nikdy nejednali ani nevyšetřovali, ale ta "lacinost" tomu dodává solidní špinavě-undergroundovou atmosféru, díky které mě to drželo po celou dobu v napětí a navzdory tomu, že příběh sám o sobě sotva drží pohromadě, tak přesah, který to v sobě má (!), to částečně zachraňuje. Není to nic extra hlubokého a občas se tu myšlenku povede zabít a zase vzkřísit, takže podle toho tak v celku vypadá, jenže její otázky ohledně hříchu, viny a trestu docela fungující a překvapivě dávají smysl (pokud ji neberete doslovně). A za tohle budu nejspíš lynčován, ale přišlo mi to lepší a v myšlence chytřejší, než jakýkoli díl Saw. Change my mind. Saw totiž má podobný princip trestu, ale Hellraiser v sobě má přiznané nadpřirozeno a v souvislosti s tím umí udělat krok dopředu. Jednička to svým způsobem měla taky, ale ta byla hlavně hororem a tohle moc záměrně nebudovala, zatímco tenhle díl ano. A ačkoli mám jedničku celkem rád, tenhle díl s vyloženě mizerným hodnocením se mi líbil jen o maličko míň. Tohle jsem opravdu nečekal. Silné 3*

plakát

Německo v roce nula (1948) 

Je vidět, že to měl Rossellini propracované a že přesně věděl, jak to chce podat, ale osobně mi to přišlo celé dost urychlené, tezovité v dialozích a hlavně mi vadil přehnaně pesimistický konec, který jsem si pustil asi třikrát za sebou, abych se přesvědčil, že v něm ta symbolika není tak negativní, ale vždycky jsem to vnímal stejně. Žít se dá za každé doby, i když je sebeobtížnější a tohle mi vždycky přijde jako nejhorší možné řešení situace. Závěr je ale spíš problém můj, protože svůj smysl a opodstatnění má a já s ním jen nesouhlasím, takže všeobecně tu je největším problémem tezovitost. Rossellini chtěl co nejjasněji vyjádřit, v jakých poměrech žijí lidé v Německu těsně po konci druhé světové války a určitě to ukazuje pravdivě. Jenže celá situace tu vyplývá často nepřirozeně z úst postav, jako by se o ní takhle až didakticky bavili neustále. Zpočátku jsem ještě nad tím mávl rukou, ale bylo toho tolik, že mě to postupem času tahalo za uši a vždycky, když mě ten film plně pohltil, mě pár takových dialogů zase vrátilo do stejného stavu jako předtím. Rossellini to sice ve svém záměru má skvěle propracované a ve formě obzvlášť (jak už jsem psal), ale kdyby to pojal jinak, udělal by jenom líp. Bylo by to údernější, silnější a hlavně uvěřitelnější v tom smyslu, že by divák sledoval životné postavy se skutečnými problémy a ne jen fakt deklamující figurky. I když to je možná moc extrémní popis, vzhledem k tomu, že tu každý má nějaký charakter, ale stejně, vše vlastně na sílu. Silné 3*

plakát

Nebe nad hlavou (1965) 

SPOILERY (ačkoli...) Film určený pouze pro ty, kteří chtějí nebo chtěli být pilotem, námořníkem nebo letadlem. Celé to totiž stojí jen na záběrech vzlétání a přistávání bojových letadel, přičemž tyhle záběry (které jsou snad z každého možného úhlu pohledu a to nepřeháním) tvoří minimálně 70% filmu, takže pokud vám ke spokojenosti nestačí tohle, budete se dost pravděpodobně nudit. UFO přijde až někdy v půlce filmu (do té doby tam jen lítají letadla, někdy i jen tak) a ačkoli jsem čekal změnu, skoro ani nepřišla, neboť mě čekal další maraton záběrů přistávání a vzletání letadel. A ještě horší je, že ta letadla nakonec neudělají nic, mají sebou hafo bomb, ale ani jednou nevystřelí a maximálně na palubu letadlové lodě přitáhnou radiaci. A jestli si myslíte, že aspoň to vyvolá něco dramatičtějšího, tak se pletete, protože generál paniku rychle ukončí a ani se není čemu divit, když celá posádka má hluboké charaktery jako plastoví vojáčci. Ke konci to vypadalo, že to aspoň bude celé o tom, že mimozemšťané přiletěli coby hrozba Země proto, aby spojily dohromady Západ a Východ a ukončily studenou válku, jenže ani to ne, z poslední scény je jasné, že tu hlavně šlo o to neznámé plavidlo z vesmíru. Tomu se film věnuje dost okrajově, poprvé ho ukáže až po hodině a i pak je to laděné jako dobrodružný válečný film o hrdinských a neohrožených vojácích, ale rozhodně ne jako sci-fi a už vůbec ne jako mysteriózní. A takový film mi bude v závěru vyprávět o tom, že je spousta záhad které neznáme? Vždyť to o tom vůbec nebylo... Ale dobře, nejsem cílovka a vína je hlavně na straně zdejšího obsahu, který z toho dělá hlavně sci-fi (byť film v závěru vlastně taky, takže je to vzájemné) a ještě to označuje jako film "na hranici reportáže", což je snad největší pitomost. Ten příběh je nakonec prostější než některé průměrné americké sci-fi horory z 50.let, což je to asi nejhorší možné přirovnání, jaké by evropská sci-fi mohla dostat. Natočené je to solidně, cílovka by mohla být spokojená a sci-fi to nakonec byla (což je ale jen malé plus), takže za to všechno slabé dvě hvězdy. Víc ani ťuk, protože je to nuda o ničem a bez čehokoli navíc, ale aspoň jsem se jednou ze srdce zasmál u scény, kdy se povstává raketa a je to natočené tak, že to vyloženě evokuje penis při erekci - fakt by mě zajímalo, jestli to byl fór ze strany kameramana nebo nešťastný omyl. Je ale fajn, že si to své fanoušky našlo, viz. komentář uživatele Brouk - a to rozhodně nemyslím špatně, spíš jsem za to rád. 2*