honajz2

Filmařský amatérštější, ale bavilo mě to, dobře to graduje a na pár chytře zarámovaných scén taky dojde, včetně gagů, takže za mě určitě spokojenost. Má to co nabídnout, má to co říct, prostě je mi to sympatické a rád jsem si to na Noci filmových nadějí znovu zopakoval. 4*

Silné téma, ale nechápu to stylizování do kubistických obrazů a vlastně i všechno ostatní... Jakože ti lidé vnímají dost cizích problémů na to, aby "nebyli stálí"? Ne, nepochopil jsem formu, nebudu se v tom pitvat, ale vím, že se mi nelíbila. 2*

Jak to hodnotit? Animace relativně ok, k mluvenému slovu se taky docela vztahuje... ale celé to poselství mi přijde dost jednoduché a bez skutečné hloubky, kterou bych od filozofického textu čekal. Vím, kdo je Antonín Dolák, jeho nekonečné nahrávání videií na YT mě neminulo, ale nikdy jsem ho nedokázal brát jako, byť jen moderního, filozofa. Co ale hodnotit? Cizí myšlenky nebo obstojné zpracování něčeho, co mě kvůli příliš jednoduché myšlence neoslovuje? Nedá se svítit - budu povrchní. Lepší 2*

Nekonečné dlouhé pohledy do prázdnoty, nekonečné dlouhé ticho, nekonečně dlouhá hra na art. Pro tohle (resp. takový styl) je třeba mít cit, ne ho mechanicky zkoušet bez citu a zápalu, když ho jen chci lacině napodobit. Tady i 22 minut bylo že všech ohledů nekonečných a nezachraňoval to ani scénář, který si nějak plyne a v určitou chvíli jen tak skončí. Sice s pointou, ale bez síly. S trochu nadsázky se to dá brát jako parodie na art. 2*

Bolo mě to hodnotit. Na jednu stranu autor ví, o co mu jde a co chce říct, nejde na to zrovna špatně a emoce v tom taky jsou, jenže... jenže je to bez emocí, nic silnějšího to nechá a celé (forma i obsah) je to dost vykalkulované, spíš ukázka toho, co autor pobral o pravidlech kinematografie, než toho, co chce skutečně světu říct. Je to snaživé, objektivně dobré - ale subjektivně tomu chybí něco navíc a tohle mínus je více viditelné, než se může zdát. 3*

Na jednu stranu je to vychcanost - nedávno Oscara za nejlepší film vyhrál film, který se v originále jmenuje CODA a o cca rok později se objeví film o českých rodinách do toho spadajících. Do té doby o tom nikde nebyla ani zmínka, ale najednou... Ale ok, nebudu to hanit jen kvůli tomuto faktu. Hanit to budu hlavně proto, že je to zbytečně dlouhé a hlavně až moc standardní - až na zvolené téma to jsou jen mluvící hlavy a nehluboká teze "všichni se máme fajn". Rozhodně jsem čekal něco svéráznějšího, něco osobitějšího, něco silnějšího, ale tohle je až moc klasický styl, po kterém člověk vstřebá nové a zajímavé informace, ale emočně ho to nechá chladným. Co už. 3*

Když já nevím. Začne to jako neotřelý romantický film, jenže pak přijde pointa, která to celé posune do sice neúmyslného, ale stále kýče a v závěru to už jen vydírá co to jde. Jinak je to natočnè docela slušně, i herecké výkony jsou povedené, ale celé je to takové, že nevím, jak se k tomu postavit... Asi slabé tři? Já je dám, shodit je můžu přece jenom vždycky. Slabé 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.29 - ISLAND - Popravdě jsem čekal něco úplně jiného, vzhledem k tomu, co se o tom zde nebo na IMDB dá dočíst... Jestli jsem to dobře pochopil, tak je to celé o tom, že válka vás zbaví nevinnosti a pokud je vám proti srsti zabíjení lidí, tak ty, kteří jsou nad vámi nebo se přidali na pro-válečnou stranu, budete brát jako monstra. Což je samo o sobě dost zajímavé, jenže to trpí stejným problémem jako Malpertuis - v naprosto zbytečně dlouhém a nudném podání se film dostane k velice zajímavé pointě. Malpertuis ale aspoň měl surrealistické ladění a tak mě občas dokázal zaujmout i po cestě k cíli, ale Tilbury vypadá jako nejklasičtější televizní film, který teprve cca 15 minut před koncem rozehraje legendu z prologu. Do té doby mi ale přijde, že to nemá co nabídnout, chybí tomu atmosféra a ani prostředí není dostatečně vykreslené na to, aby z toho člověk procítil pocity z druhé světové války. Plusy ale rozhodně vidím v tom, že Briti mluví anglicky a že vše stojí na originální legendě, možná ze skutečné islandské mytologie. Severské mytologie vůbec mají co nabídnout, takže fajn, když se jich kdokoli zhostí, ačkoli tady se to zrovna nepovedlo. Možná bych ty tři hvězdy dal, v lepším rozpoložení, ale to jsem od toho fakt neměl čekat něco vyloženě divného nebo až artového... Lepší 2*

Mám sto chutí tomu dát čtyři hvězdy, ale obávám se, že konec jsem pochopil úplně jinak než ho Miike zamýšlel a že bohužel není tak geniální, ale jen snahou navnadit na potenciální pokračování. Zatím napíšu komentář, utříbím si dojmy a uvidím. Ten film je neskutečná hovadina, ale opravdu nehorázná, v podstatě krvavá pohádka pro japonské teenagery, kteří asi jako jediní budou schopní akceptovat veškeré bizarní hry a jejich hloupá (byť chytře se tvářící) řešení her. Přesně takový je i seriál Alice in Borderland, jenže zatímco ten se bere smrtelně vážně, jako nervydrásající thriller, Kamisama to iu tóri se už od první hry bere s obrovskou dávkou nadsázky a nehraje si na víc, než na bizarní krvavou vyřazovací zábavu. Díky tomu to beru líp nejen než otřesné Alice in Borderland, ale taky než Hru na oliheň či Battle Royale, kde jsem tuhle nadsázku postrádal (byť u Hry na oliheň to bylo hlavně chytřejší a méně předvídatelné vedení děje). Tohle je opravdu hlavně zábava, u které nemá smysl hledat logiku a Miike to při tvorbě dost dobře věděl, takže z tohohle úhlu pohledu jsem se u toho upřímně bavil a nenudil až do samotného konce. Samozřejmě že je to předvídatelné a řešení her jsou nahodilá, ale v tomhle pojetí mi to opravdu nevadilo a obzvlášť mě potěšilo, že se Miike vykašlal na veškeré snahy o přesah a psychologii, protože v Aku no kjóten to byl největší kámen úrazu. Tohle jede ve stejném stylu od samého začátku a je jen na vás, jak k tomu přistoupíte. A i tu závěrečnou myšlenku celkem beru. Ono se v tom dá najít více "hlubších myšlenek", ale ty Miike nikdy neuměl podat a vždycky mu z nich vyšel doslovný, nedotažený kec, zatímco tady to zapadlo do ujetého komediálního stylu a já to takhle podané v takové podobě dokázal brát líp. Třeba v Konkursu si Miike hraje na víc, než čeho je schopný, takže to tak nefunguje, ale tohle je vyloženě styl, který mu sedí jako ulitý. A myslete si o mě co chcete, já té kravině dám tu čtvrtou hvězdu - SPOILER a to jen kvůli závěrečnému vysvětlení. Jsem jediný, kdo to pochopil tak, že celý tenhle svět, včetně jeho výstavby a gradace, vymyslel ve své hlavě ten čtyřicetiletý über-otaku ve svém pokojíčku v domově své matky? Vzhledem k tomu, že má být nejvyšším bohem a že to celý jako jediný, z nějakého přímo nevysvětleného důvodu, mohl přímo sledovat. Je to geniální parodie/výsměch tomuto typu fanoušků, resp. jejich fanfikcím. Vždyť kdo přežije - největší klaďas a největší záporák; v anime často se opakující dva extrémy hlavních postav. KONEC SPOILERU. Možná v tom opravdu vidím víc, než skutečně je, ale přijde mi to skvělé, nezlobte se na mě. Slabé 4*

MOŽNÉ SPOILERY Konec mě zklamal (ale spíš tím, jak vyzní a jak shodí ze stolu doposud budovaný přesah do tvaru, který je málo úderný a ne tak silný jak by mohl být), ale jinak je to hodně povedený a do jisté míry dost propracovaný film o střetu duchovního a materiálního způsobu žití. Naštěstí ani nesklouzne do něčeho newageistického, spíš mě svým vedením připomněl film Anežka boží, který je vlastně o tom samém (a i tady je sex ničitel nevinnosti, jen ne tak "explicitně"), akorát s jinou, méně nadpřirozenou zápletkou. Má to taky solidní mysteriózní atmosféru a skvělou a chytrou výstavbu scén, místy i příjemný humor a vůbec dost silně působících momentů, což se týká nejen obou létajících scén, ale třeba také té sexuální. A výběr herců se taktéž povedl, zvlášť i strýčka Dorotey - někoho tak slizkého jsem už dlouho neviděl. Jen je škoda, že s ostatními postavami se to nikam moc nedotáhlo, třeba ohledně jeho manželky a vlastně i té psycholožky. Výsledek je tedy určitě povedený, ale rozhodně měl ještě na víc. Jinak to zařazení do sci-fi je dost diskutabilní, ale za mě proč ne, na poslední místo to jde a ty prvky tam jsou, takže... Slabé 4*