Majkak

Jedna velká jízda válečného šílenství, deprese a zmaru. Všichni jsou sjetí, teď nebo za chvíli. Ženeme se do pekla. Pocitově skvělé, ale stejně to mohl Coppola krapátek zkrátit. Konec je o něco víc ujetý než filozofický. A byl by Vietnam taky takovy peklo, kdyby to tam Američané vyhráli? Je tolik o šílenosti války nebo o tom, že někdo nerozdejchal prohru?

Moc milá pohádka pro dospělé. Těm týpkům nelze nefandit, i když tak lehce porušují zákon. Jsou to vlastně takoví jánošíkovci, vždyť to těm snobům patří, vyhodit tolik peněz za láhev whisky, když někdo jiný nemůže sehnat práci. Na drama je to moc velká idylka, a v druhé polovině výrazně předvídatelné, ale to také k pohádce patří. Závěr sedí super. Příjemné pohlazení pro letní čas a také malý průvodce světem whisky.

Po formální stránce slušné, z hlediska věrohodnosti a síly příběhu slabší. Obsahuje řadu míst, kterým se nedá moc věřit, protože Almodóvar si nedal moc práce s psychologií postav. Ne, že by neexistovalo zneužívání dětí, homosexuální vztahy a transvestité, ale zde je to všechno naplácané bez ladu a kladu jedno na druhé. Není propracované silné osobní drama, no a detektivka nebo thriller to také není.

Klasická story spoledního spravedlivého. Zajímavá paralela s reálnou politikou, pokud má korupce jasná pravidla, kolik se dává a jak často, už to vlastně není korupce, ale fungující systém. A ti, kdo to respektují, jsou hráči podle pravidel, kromě toho jednoho blázna, který tvrdit, že se vůbec nemá brát. Ten je divný a není možné mu věřit. Al Pacino exceluje, občas na úkor spoluhráčů, kteří vycházejí jako mechanické figurky.

Šťastný harmonický pár je tím přístavem klidu, kam se mohou uchýlit ti, kteří se plácají ve svých nešťastných životních osudech. Mike Leigh skvěle skloubil civilnost přístupu s hlubokou citlivostí a porozuměním pro své hrdiny. Maximálně obyčejný život má přitažlivost a půvab, prostě protože ti dva se mají pořád rádi a jsou vůči sobě velkorysí.

Slušně rozjeté, scéna s bouří výborná. Pak se zvolníme, abychom si mohli ujasnit, a promyslet k čemu se chceme dopracovat, a pak zjistíme, že vlastně k ničemu, protože příště bude pokračování. Akorát hrozí, že ten pokračování může být ještě hloupější než první díl, jak už to bývá. Našlo by pár hezkých motivů, ale je to povrchní a nepropracované. David je zajímává postava, dost lidská na robota, ale vždycky tam, kde by člověk očekával vyznění nahozené myšlenky, myšlenka kamsi zmizí. Připadá mně, že Ridley Scott chtěl dodat k Vetřelci nějakou filozofii, ale pak se toho leknul a ucukl stranou. Přesně tak vypadá filozofie v Prometheovi.

Chytrý humor, Sacha Cohen umí vyhmátnout podstatu. Kdyby se držel umění zkratky, neměl by film chybu, takhle se občas zadrhne, když se evidentně baví vlastními vtipy a začíná trochu nudit ostatní. Jinak to servíruje dost vymakaně, ona vlastně diktatura zase není tak špatná, když z ní člověk má osobní profit, byť byl původně zarytý odpůrcem diktátora. A pak, když se zavelí kouzelné slůvko demokracie, všichni si sednou na zadek a kšeft jede dál.

Nádherně lidské, moc potěší, byť vypráví tu základní pravdu. Handicapovaní lidé nepotřebují soucit, především chtějí, aby jim v rámci jejich možností bylo dovoleno plně žít, běhat nebudou, ale ať jim dovolí užít si i to, co jim sice nemusí dokonale prospívat, ale šáhnou si na skutečný život. Velmi, velmi zábavné, skvěle vybalancové, dojemné scény jsou přesně akorát, aby nesklouzli do sentimentu. Výborné ve všech směrech.

Skvěle rozehrané psycho, Robert de Niro si užívá roli psychopata posedlého pomstou, a je dokonalý. Jo, byly tam polehčující okolnosti, ale že by byl beztrestný, jen proto, že ta holka, co ji znásilnil, nebyla neviňátko. Zřejmě by si jen odseděl míň let. Je fakt, že obhajoba není součástí obžaloby, a povinností advokáta je hájit klienta, a ne ho potopit. Je to celé výborné až na ten konec. Tam se toho snaží Scorsese naprat co nejvíc, a jak už to bývá, na škodu věci. Cady začíná být nesmrtelný, a to až tak, že se z toho stává trochu nuda. Maskéři to také trochu odflákli. Užíváme si, jak pěkně Cadymu hoří hlava, a když posléze vyplave, má jen lehce ohořelou košili.

Vizuální prvek o stupeň převyšuje dramatičnost příběhu. Snímek má ambici zaměřit se na osobní dramata jednotlivých aktérů, ale zde pokulhává kvůli plochosti jejich charakteru. Alžběta poněkud nevyváženě balancuje mezi nevinnou kráskou kladoucí důraz na jednání podle vlastního svědomí, aby posléze celkem bez rozpaků kývla na vyvraždění protivníků. Vévody z Norfolku se Alžběta zbaví s takovou lehkostí, že je až neuvěřitelné, že by byl zas tak mocným mužem. Pěkná podívaná, co se týká obrazové části, podstatně slabší v dramatické části příběhu.