Královna Alžběta

Vynikající Cate Blanchet v roli panovnice, která se teprve musí naučit být panovnicí a čelit nebezpečnému spiknutí. Spiknutí proti dívce, která by chtěla žít, milovat a tančit, což jí není umožněno, dívce, která věří v jednotnou víru, dívce, která je neustále zrazována, donucována k politicky výhodným sňatkům a ukvapeným rozhodnutím. Její závěrečná proměna v Alžbětu - královnu, která se oženila se svou zemí je mrazivá, o to víc, že tím odevzdala celý svůj osobní život státu. --- Ač je film po režijní a střihové stránce lehce neohrabaný, skvělá hudba a výborní herci vše spraví. Mimo již zmiňované Cate Blanchet, v jejíž duši zuří války a nepokoje, i Geoffrey Rush jako ten správný politický pletichář a Joseph Fiennes jako jediná královnina láska, okouzlující šlechtic a dvorský sukničkář... Jen tak mimochodem se zde mihne Daniel Craig coby papežův posel.--- Zajímavá lekce z dějin Anglie. (12.11.2007)

Královna Alžběta katapultovala Cate Blanchett mezi přední hvězdy filmového nebe a film samotný získal slušnou řádku cen i nominací a, jak je vidět z hodnocení, stále si uchovává slušnou popularitu. Z mého pohledu jde o velmi průměrné kostýmní historické drama s obvyklou nabídkou vášní, intrik a krásných žen. Nejde mi ani tak o to, že historická věrnost dostává na zadek, protože to je u tzv. historických filmů spíš pravidlem a profesionální historik nebo zatvrzelý fanoušek historie by se buď na podobné bijáky neměl dívat, nebo se obrnit maximální tolerancí. Jde spíš o to, že skutečná Alžběta a události její cesty na trůn a vlády byly nepoměrně zajímavější, než jak nám to předkládá film. Ten trpí spoustou neduhů typických pro daný žánr, tzn. romantickými motivy ukradenými z červené knihovny, plochými charaktery s černobílou polarizací a naprostým nepochopením dobových souvislostí. Alžběta se dostala na trůn v 25 letech, což vzhledem k tehdejší průměrné době dožití znamenalo ještě mnohem zralejší věk než dnes. Naprosto nebyla nezkušená, naopak v politice se vyznala až moc dobře a mohla se opřít, řečeno dnešní terminologií, o tým profesionálních poradců. Byla ve skutečnosti velice protřelá, skvělá intrikánka, která své protivníky přiváděla ustavičně na práh zoufalství. Byla typicky renesančním člověkem plným rozporů, byla schopná obrovské velkorysosti a stejně tak dokázala být neuvěřitelně malicherná a mstivá. Stylizace do role nezkušené naivky, která čelí intrikám zlotřilého okolí včetně milostného zklamání, a pozdější obětování osobního života ve prospěch blaha říše je směšná. Ve skutečnosti vedla velmi aktivní milostný život a manželství se vzdala především proto, že by to znamenalo oslabení její mocenské pozice. Mimochodem, pokud jde o tolik opěvovaný výkon Cate Blanchett v hlavní roli, na to, jak je talentovaná, jde o pouho pouhý průměr. Je tu až příliš často vidět, že se spoléhá na svou vizáž a přirozené charisma. Ze šesti filmů, které jsem s ní viděl, je to bezkonkurenčně její nejslabší herecká kreace. Scénář mi přijde pouze průměrný a režie nijak výrazně nevybočuje z průměru daného žánru. Celkový dojem: 55 %. (20.01.2010)

Zamlada mi stačilo, že je tam zrazená romance, postupem času se mi víc líbilo, že je tam žena, která řekne, že nebude mít žádného pána, a paralelně s tím mě strašně baví Geoffrey, který by nutně měl někdy představovat ďábla. Kdybych film viděla později než v pubertě, tak jeho hodnocení bude nejspíš mnohem nižší, protože dnes už si na takové čisté, velké věci nepotrpím. (12.03.2013)

Herci jsou jedním z mála kladů, kterými Královna Alžběta může upoutat. Vizuálně totiž tomuhle opusu dávají na frak i televizní Tudorovci. Příběh o Alžbětě, která je na začatku idealistické děvče zamilované do pohledného lorda a postupem času se z ní stane tvrdá žena, která se "provdá za Anglii", se tu mění ve zdlouhavé komentáře k dnes už bezvýznamným politickým pletichám ("Vlézt do postele s Francii, nebo Španělskem?"). Jindřich VIII. klátící jednu dvorní dámu za druhou je pravda prvoplánovější, ale také divácky daleko vděčnější. Přitom Cate Blanchett by celý film v klidu utáhla na svých bedrech a její vztah k Josephu Fiennesovi mohl sympaticky bořit mýtus o anglické panně bojovnici, kdyby ho tvůrci nechali povyrůst z platonické roviny. To, že se o Alžbětiných milencích nedočteme v kronikách, ještě neznamená, že žádní nebyli. Takhle je to pouhé opakování tudorovské propagandy, které očividně dodnes spousta lidí věří. (22.12.2009)

Dějiny píšou vítězové, takže spravedliví anglikáni jsou oběti katolických fanatických mordýřů, papež vydává fatwy jako ájatolláh a posílá asasíny jako Hasan as-Sabbáh. Ale první Alžběta řízením osudu přežije mnohá spiknutí a z nerozhodné a rozjívené puberťačky se postupně stává svéhlavou (opak cizohlavosti) a silnou panenskou panovnicí... No, to její panenství je ovšem v uvozovkách, spíš tedy neprovdanou panovnicí. Kdyby se děj filmu soustředil víc na strohá historická fakta než na nejrůznější vztahový telenovelismus a Casselovo šaškování, byl bych ještě spokojenější. Ale jako komorní nehollywoodský nevelkofilm je to slušná práce a Cate je skvělá. (15.12.2019)